Manželův syn mě chce připravit o podíl na baráku

Reaguji na Tiakia:

Běžně po sobě vzájemně dědí i manželé - a výhodněji než děti. Aneta není cizí žena, je to prostě manželka. Spíš nechápu jejího manžela, který se takhle vydal všanc jí a synovi

No jestli macecha přišla do manželství s holym zadkem, tak za vanu a kachličky, doživotní užívání baráku v lukrativní oblasti, v rámci věcného břemena, si myslim že je férové.

Až na to, že nikdy nevíš, jaký ti majitel baráku v něm udělá podmínky.

Naprostý souhlas.
On se stará za své - dům je jeho...

Že? 1/4 si nechat, 1/4 manželce, 1/2 synovi a je to.

Reaguji na Maika:
No to dědí, ale snad až po smrti jednoho z manželů a ne za jeho života a to tím způsobem, že by to komplikovalo život jednomu z dětí. A navíc, kdyby to bylo podle práva a manželé se rozešli, tak má autorka nárok na to co investovala do koupelny a to by od toho musela mít doklad. Barák byl před uzavřením manželství, výlučným majetkem manžela! Podle mého si toho Aneta byla moc dobře vědoma a přepis baráku ... no prostě "chytrá" holka opravdu. Fakt by mě zajímalo kolik jí je.

je cizí pro majitele 3/4 domu.
Její manžel zřejmě vůbec nemyslel,když barák rozdělil,proč by jeho syn měl dávat cizí ženě peníze?Tak ať jí zaplatí kachličky,vanu a co tam koupila,zajistí jí právo na dožití a je to.Spokojeni budou všichni.Zakladatelka tématu o nic nepřijde.Dostane zpět to,co donesla.

vždyť v tom domě nejspíš zadarmo bydlí, jinde by třeba musela platit nájem, tak proč by nemohla jen tak přidat na rekonstrukci... U nás to taky tak vždy bylo.

Rozumní lidé to řeší už za života, předají dům dětem a nechají si napsat smlouvu, že mají věcné břemeno a dům se nesmí prodat, dokud žijí. Ušetří to pak hodně starostí s dědictvím.

Pokud jsem to správně pochopila, tak manžel má pouzě jedno dítě. Další děti, které budou dědit, jsou děti zakladatelky a ty s tím nemají nic společného.

Tak by jsi mohla onu čtvrtinu v závěti odkázat nevlastnímu synovi, aby se pak nemusel bát nároků případných dalších dědiců.
Přišlo by mi to i logické z toho pohledu, že dům už stál ještě než jste se vzali a sám manžel přepsal podíl na syna tak, že má většinový podíl a asi nikdo z nich dům prodávat nechce.

Možná že část ten syn měl už od své matky a manželovi šlo třeba právě o to, aby tam jeho nová žena mohla bez problémů pak dožít nebo o něco jiného - asi bych to nebrala jakože za čásečnou rekonstrukci koupelny cca 800 tis. - to by asi nebyl moc dobrý obchod.

Nemyslím, že by s dědictvím v případě, že dědí manžel/ka a děti bylo nějak hodně starostí, je to automaticky ze zákona.

Já to pochopila tak, že zakladatelka ještě ty děti nemá, ale plánuje je s manželem. Pak by právě po smrti rodičů došlo k tomu, že syn z prvního manželství by vlastnil 3/4 domu a děti z 2. manželství by měli po mamince 1/4 no a pokud by tam nechtěli žít všichni společně anebo kdyby třeba těch dětí bylo více a nevešli by se tam všichni, tak pak by právě syn musel ostatní dědice vyplatit a pokud by na to neměl (dům může mít v té době třeba už úplně jinou hodnotu) tak by asi nezbývalo než dům prodat, což asi nebylo tím prvotním záměrem.
Ale ikdyby měla zakladatelka už teď děti své vlastní z předchozích vztahů, tak je to stejná situace a není pravda, že s tím nemají nic společného, protože po matce by to byli neopomenutelní dědici.

Celkově myslím že je to blbé mít nemovitost navíc ještě tu kde mám domov s někým napůl (nebo na čtvrtiny).

mně zase přijde naprosto logické, že kdyby se něco stalo s tatínkem, tak jeho právoplatná žena, která se stará o jeho otce, po něm bude něco mít, např. 1/4 domu. Nestavte děti nad manželku, je to právě žena, která se o vás ve stáří stará (pokud může) a nevím, proč by měla případně zůstat s holým zadkem, kor když do domu investovala.

Ten chlap je "blázen", po 4-letém manželství přepsat na přivdanou manželku hned 1/4 domu, který pracně předtím vybudoval

To by nešlo.
Vlastné deti sú neopomenuteľní dediči.
Vydedenie je možné len v zvlášť vyhrotených prípadoch (týranie rodiča, nezáujem o neho etc.).

Nemyslím vydědění - předpokladem je tedy, že by ona 1/4 nebyl veškerý jediný majetek zakladatelky.
Je to podle mě normální rozdělení v poslední vůli - jako když specifikuješ třeba tomuhle dítěti připadne tohle auto, tomuhle třeba starožitný nábytek, tak prostě část toho dědictví - tu 1/4 odkáže svému nevlastnímu dítěti.
Myslím že snad pokud dětem něco odkážeš, tak nejde o vydědění. Někdo třeba podstatnou část majetku si přeje po smrti dát na charitu a taky to není vydědění.

A jaktože původně měl manžel jen 1/4 a syn 3/4? Nebo to bylo tak, že otec měl třeba celý a takhle "chytře" ho rozdělil? A on nemá nic, to je zvláštní.