Přehnaná hrdost - dá se toho zbavit

hrdě jsi to nazvala hrdostí, podle mě je to trochu paličatost a umanutost, určitě se na tom dá pracovat a to když začneš u toho, že tohle není úplně hrdost a nejde o kvalitní povahový rys, ale opačně

Souhlasím, tohle už není hrdost, ale i uraženost. S takovými lidmi je příšerné vůbec vycházet, protože pořád musí být po jejich.

Se vším se dá něco dělat, okud bude člověk chtít. Takže se podle toho začni chovat a uvidíš. Prostě přestaň být taková a snaž se chovat normálně, tím myslím kompromis atd.

Taky by mě to zajímalo, ale určitě nejsi jediný případ, kdo to takhle má
Mám to podobně jako ty, nikdy většinou nepřijdu první, když je nějaká hádka omluva mi dělá problém.
Když něco potřebuji, většinou nic po nikom nechci, musím si to zařídit, zajistit sama. Nikdy jsem nežádala kamarády o pomoc z vlastní hrdosti, že si vše umím obtarat sama
Ani v partnerských vztazích nevydržím dlouho, jelikož mám problém se opět ozvat jako první nebo z něčeho slevit a nesnesu ty ženské, co vypisují 24/7 svým partnerům jak strašně je potřebují aj.

Určitě. A je to velmi jednoduché. Žádný problém s hrdostí nemáš, protože tohle:

není hrdost, ale hloupost. O tom, že se necháš okrást a dáváš to souvislosti s hrdostí ani nemluvím.

No, a je po problému.

Nenazvala bych to hrdostí, já lidmi jako ty opovrhuji, protože jsou naprosto nesnesitelní. Hraničí to spíše s arogancí a namyšleností.
Být tebou zjistím si někde význam slova hrdost.

mám to podobný, ale u mě to je spíš tvrdohlavost a taky že si nenechám něco jen tak líbit, ale zatím mi to vyhovuje a nemyslim si, že by to byla až tak tragický

Přesně, jako malej rozmazlenej parchant. Ty jsi děvče normálně na facku.

Taky si hodně věcí nenechám líbit, ale prostě jdu a vyřeším to a ne abych jak ve školce něco někomu oplácela.

Co má tohle společneho s hrdostí. Hrdost je pozitivní vlasnost. To co píšeš ty ne.

Podle mě teda hrdost vypadá úplně jinak než to, co popisuješ.

Souhlasím s většinou. To co si tu popsala je umíněnost, místy hraničící až s arogantností. Já osobně takové lidi nemám ráda, nejsou schopni žádného kompromisu, vždy musí být po jejich a pokud ne, tak je okamžitě zle.
Co s tím dělat-no třeba u svého chování přemýšlet a chovat se jako dospělá a ne pětiletý, umíněný harant

No výborně, co jsem čekala, že? Jak můžete napsat, že jsem na facku nebo hloupá když mě neznáte? S lidmi, kteří se ke mě chovají slušně vycházím v pohodě, mám spoustu kamarádů, lidé mě mají rádi, jen prostě nedokážu udělat první krok. Tak jsem to myslela...Paličatá možná trochu jsem, ale rozhodně ne arogantní nebo namyšlená...S těmi sousedy je to zase uplně jinak než jste to pochopily...Oni moc dobře vědí, že jsou hluční a že mi to vadí..Jen za nima od poslední hádky nedokážu zase přijít první...

diskuze by se měla jmenovat spíš jsem urážlivá a pomstychtivá
oplácet druhýmu stejnou mincí dokáže každej ubožák. To musí být strašný život. Chtělo by to asi duševně dospět, naučit se odpouštět, být velkorysejší, bojovat za svý práva ale férovým způsobem.

Reaguji na Lady_Kate: ty jsi mě pochopila, děkuji...tak jsem to myslela..Radši si vše obstarám sama, než otravovat někoho...nebo se někoho o něco několikrát doprošovat...to si to radši odpustím

K tomu nám stačí tvůj písemný projev. Je divné, že jsme to všechny pochopily stejně, že? Co třeba přiznat, že jsi to špatně napsala? To ti taky "hrdost" nedovolí, co?