Rozchod před svatbou

Reaguji na matadi:
Zajímavé,jak toho pana "Mohamada" nejprve láskyplně hájíš,plánuješ svatbu a měsíc od měsíce je to vlažnější až finále je lovení jiného "Mohamada" ,to tolik toužíš na stará kolena po těhotentsví nebo k čemu je ten hon a randění co dva měsíce s někým jiným?

tak jsem taky dočetla do konce. Je opravdu zajímavé, jak se váš vztah vyvíjí. Jeho reakce jsou takové ukázkové, co by tě ve vašem manželství čekalo. A láska, tolerance, vzájemnost, pochopení .......by to určitě nebylo. Dle mého je správné, že se poohlížíš i jinde, chození na kafe nebo skleničku není přelézání z postele do postele (předpokládám že to není závěr schůzek), k hledání to patří. Jak tady píší děvčata, působíš jako rozumná ženská, za mě dost nepochopitelně zaměřená na partnery jiného vyznání, ale každý to má nastavené jinak. Myslím, že to ale budeš mít velmi složité, protože přestože jiné zvyklosti obhajuješ, současně toužíš po respektu a toleranci, jak je zvykem u nás( samozřejmě ani tady to není vždy pravidlo, ale to už je o jednotlivém člověku.) Držím palce, abys našla toho pravého, na rozdíl od tebe bych zapojila do hledání i rozum, protože láska, hlavně v pokročilém věku, není to jediné, co by mělo rozhodovat o výběru partnera pro život

Reaguji na Laky:

tedy jsem to četla až dneska,

randím, protože jsem svobodná, soběstačná a finančně se o sebe dokážu postarat i bez chlapa
randím proto, že si hledám někoho pro pokud možno na zbytek života

randím proto, bo tak nějak vím, co od života chci a hlavně vím, co chci od partnera, a právě proto, že vím a mám představu toho, jak chci, aby můj život pokračoval, že e na svoje stará kolena rozhodně nehodlám starat o nějakého nezodpovědného chlapa s povahou malého nevychovaného rozmazleného dítěte

a vzhledm k tomu, že už se od nějakých patnácti pohybuje v islámu - a bývalý partner byl taktéž muslim, vím, co od nich můžu čekat

nezlob se na mě, ale mentalita českých mužů mi přijde na mě divná - neříkám špatná, neříkám dobrá - jen jí prostě ve vztahu neznám a neumím s ní pracovat

ano, možná je pravda, co pravil tehdy odcházející český přítel,který věděl, že jsem ho vyměnila za Araba, se kterým bych se mohla na stará kolena mít dobře a dokonce bych s ním jako právoplatná manželka mohla spodit potomka - prostě ta volnost, kterou čeští muží dávají svým partnerkám mě svazuje

ohledně randění - takže nerandím měsíc co měsíc s někým jiným - na kafe chodím když si myslím, že potřebuju změnu a je na čase stávajícího vyměnit za nastávajícího - což není asi úplně tak upřímné - ale je to život a asi nejsem ani první ani poslední, kdo to tak dělá

bohužel za dobu své známosti s výše uvedeným Arabem - což je víc jak rok a půl jsem se poznala asi se třemi muži - indián (Čech žijící v Rakousku), rakušan ( Rakušan žijící v Čechách) a profesor (Čech) - ( vesměs seriozní, zajištění, s pravidelnými příjmy a zajímavou prací ) - proběhlo pár povídání u kávy, ale podotýkám, k sexu nedošlo, - proč taky - přece se nesvlíknu před prvním, co mě někam pozve

výsledek je takový, že prostě nic moc a spíš to nic

a na závěr - pokud budu chtít spodit potomka - krom té předání genetické informace - k tomu žádného chlapa doma nepotřebuju

Matadi, prosím Tě, zlkus mi na to odpovědět - a co tedy od nich můžeš čekat? Co je na nich pro Tebe tak atraktivní a jiné?
Nemůže to třeba být tak, že se z toho stala pro Tebe past?

Reaguji na Morrigan:

čekat - jasně daná pravidla, kdo, co, jak, proč, s kým, - je to naučená šablona, dle které se chovat, a přijde mi to normální - bo jak praví kamarádka, jsem tím degenerovaná ale mě to vyhovuje

nemyslím si, že to stojí za nějaké převracení mě v mých myšlenkách - žiju tím, přijde mi to normální a nevidím na tom jejich chování nic špatného - jak jsem psala jinde, pokud přijmeš jejich naučené vzorce a pro nás někdy nesmyslné hodnoty, máš se velmi dobře

můžete namítat, že do všeho kecají - jak se oblíkat, kam chodit, co dělat, s kým mluvit - ale je to všechno jen o tom, kam až si to kecání necháte líbit

nechci vypadat, že omlouvám - ale pokud chceš s někým být, asi bys před ním neměla dělat levoty (což já dělám neustále) a pokud ty levoty neděláš, nemusíš mít strach, že bude někde něco vyzrazeno

jasně, příjde mi absurdní, že lustruje telefon, nechce, abych se moc odhalovala - ukazovala, nelíbí se mu, že se bavím s cizíma chlapama bez jeho přítomnosti, . . . . (ale to dělají i čeští muži, a někdy dojdou i tak daleko, že svou vlastní ženu ponižují, bíjí, smýkají po podlaze, uráží, dělají si z ní služku . . .)

a ač se to možná nezdá, práve ve vztahu hledám spíš tu pasivnější roli, kdy nemusíš rozhodovat, řešit, ale můžeš být ten krk, který točí hlavou

No ale u českých mužů to souvisí s charakterem, není to kulturní norma, takhle se chovat k ženám, záleží přece na tom, koho si člověk vybere, a měl by si dát záležet. U muslimů, víš, chtěla bych Ti věřit, že je na tom v téhle kultuře žena dobře, ale nemám pro to dostatek důkazů, když jen vidím, co se stalo s ženami po nástupu islámských režimů v Afghánistánu, Iránu, tak mi to stačí.
Jiná věc je, že jejich chování k ženě je předvídatelné, ano, v tom máš pravdu, a chápu, že Ti to může připadat jako výhoda, protože to přináší pocit jistoty. A také je mi jasné, že Ti svým způsobem vyhovuje, když je muž dominantní, to sytí tutéž potřebu. Ale na druhou stranu jsi hodně poznamenaná Západem, chováš se nezávisle a svým způsobem se právě té jistotě bráníš. To je ambivalence, kterou budeš muset jednou nějak vyřešit... a nebo ne, třeba Tě naopak chrání před nejhorším. Každopádně upřímně přeju hodně štěstí.

A "mohamedi" tak daleko nikdy nedojdou?
Neznám moc čechů, co by se tak chovali, spíše žádného, jen případy z televize

Reaguji na Lilliana:

myslím si, že je toho tady dost popsané v jiných tématech

řešila jsem, kde pokračovat, jestli tady nebo tam o tom charakteru

nicméně, mám sehnanou práci v Praze, sice mimo profesi, ale za dost dobrý peníze, jenže s tím, že bydlet spolu a pracovat spolu ( práce u zaměstnavatele na HPP - s tím, že začátek jako prodavačka, posléze postup)

i když to vezmu kolem a kolem, tady v práci stagnuju a nikterak mě nenaplňuje, odstěhovat se do Prahy, začít někde pracovat a pak to zkoušet jinde?

ohledně toho bydlení spolu - prý je to hřích bez svatby - a aby se vlk nažral a koza zůstala celá, tak prý svatba v mešitě se dvěma svědky - právní dopad to nemá žádný, ale morální pro něj asi ano

Tím bych si nebyla tak jistá, protože podle zákona o rodině se manželství uzavírá mj. před orgánem církve nebo náboženské společnosti, která je k tomu oprávněna zvláštním předpisem. Asi to bude nějaká vyhláška, zkus zapátrat, aby ses pak nedivila.

spíš to řeším ohledně změny a práce a tak - je to dost výrazný skok

jinak asi ano, pokud by to byl nějaký církevník - pak je to jedno jestli tak, nebo tak ( asi by to byla obdoba svatby v kostele)

zkusím popátrat, vím, že nějaký jeho kolega se takhle oženil, jen jsem ty právní následky nezkoumala

protože vím, že se oficiálně ženit nechce, já mu zase nepřistoupím na to neoficiální

dle mého sex před svatbou není hřích, jemu to tak nějak nevadí a jaho maminka to holt bude muset rozdýchat, že její syn žije v hříchu

teď mi volali, že ta práce je na 100% - už jsem se tam byla v sobotu podívat a pro začátek je to dobrý

Myslíte si, že jsem mrcha, pokud tu práci vezmu, jemu slíbím to společné bydlení s hledání vhodného bytu a až se zaběhnu, rozjedu, našeřím, tak si půjdu po svých? Jiná práce, jiný byt a třeba i jiný chlap?

Možná jsem blbá, ale tak proč s ním vůbec plánuješ to bydlení? Když vím, že s někým bydlet nechci ,tak se k němu vůbec nestěhuju, ani nic neslibuju...

protože je to pro mě zatím tak výhodný

třeba se něco časem stane a budu si myslet něco jiného, zatím si myslím, že je to nic proti ničemu a je to možnost pro mě, jak začít druhou kapitolu svého života,
za rok má dcera 18, dostuduje jednu školu, začne druhou školu, jak má v plánu a tady z toho platu, který mám, by jí přispívat žádná sláva nebyla
co se profesně a potažno finančně týká, tady u nás jsem tak nějak na vrcholu možností (v rámci města, kde žiju moc veliká změna postupu není a abych si polepšila finančně, taky moc ne)

jinak, já vím, že s ním bydlet chci, jen nevím, jak dlouho

Reaguji na matadi:
Přečetla jsem si teď celou tuhle diskuzi a myslím, že máš dvě možnosti:
buď už teď se začít chovat plnohodnotně jako jeho žena, tudíž zůstat kde jsi, čekat na něj (možná i několik let, a stejně to nakonec nedopadne) a plně ho podporovat... Na jednu stranu si nemyslím, že by to bylo něco, co sníží tvoje postavení a vztah sama k sobě, na druhou stranu to, že v naší společnosti otázku práce a partnerství řešit budeš muset určitě, bude dost bolestné a zřejmě frustrující i pro něj.
Nebo se zachováš podle mě tak, že budeš stále svobodnou emancipovanou ženou se životem jen a jen ve tvých rukách. Být tebou, volím druhou variantu, přece jen žiješ tady a je škoda stagnovat a nevyužít možností, které se ti naskýtají. No a teoreticky, pokud díky přestěhování třeba našetříš nějaké peníze, ať na společnou budoucnost nebo pro zajištění dcery, myslím, že se s tím nakonec smíří a přijme to.

Nějak ale přestávám z těch tvých slov cítit lásku, možná se mýlím, ale první více rozepsaný příspěvek-tam jsem ji viděla, teď mám pocit, že už jen kalkuluješ, přitom už je to dávno passé. Nevím, nemyslím to zle, ale proto bych ve tvé kůži vzepjala všechnu svoji hrdost a šla do Prahy, ikdyž to bude těžké.
Kdyby to bylo o skutečné lásce mezi vámi, myslím, že už dávno by platila první varianta. Aspoň já bych se tak zachovala. Jednoduše proto, že jsem s ním šťastná.

Doufám, že to nevyzní zle, jsem asi až moc upřímná, ale myslím, že u tebe je teď důležité udělat ten krok, každá cesta je úplně odlišná. Každopádně ti přeju ((a podle příspěvků myslím, že taková jsi) ať svých rozhodnutí nikdy nelituješ.