Ahoj holky,
cca přes měsíc jsem nastoupila do nové práce - call centra. Ze začátku jsem do práce chodila ráda, ale postupem času se to začalo měnit. Jsme v kolektivu 8 holek, věkové hranice do 30 let. Většina holek je tam tzn. popárovaných/poskupinkovaných - chodí spolu na obědy, setkávají se soukromě, baví se spolu apod. Dohromady se ty holky mají rády, povídají si spolu, ale jak jsem psala už výše, každá tam má tu svoji "nej" kamarádku. Jen já ne. Mám pocit, že jsem mezi ně moc nezapadla. Nikdo se mě na nic nezeptá, nikdo se semnou nebaví, nezapojí mě nikdo do rozhovoru. Ony se třeba všechny dohromady spolu baví, povídají si o něčem, navzájem se sebe ptají, mě se nezeptá nikdo na nic. Snažím se sama zapojovat do rozhovoru, ale je to k ničemu, jelikož většinou všechno co řeknu ignorují a většinou mi ani na mou otázku neodpoví. Takže si připadám blbě a příště se ani raději na nic neptám.
Pokud se jedná o něco ohledně práce, tak když se jich na něco zeptám, odpoví mi a poradí. Je pravda, že jim taky nic jiného nezbývá, jinak by měly problém o vedoucích. Ale jinak nikdo nemá zájem se semnou bavit.
Jsem z toho špatná, jelikož na začátku jsem byla z toho kolektivu nadšená, ale jak říkám, bylo to jen na začátku. Snažím se být na ně milá, příjemná, ale asi to moc nepomáhá. Je pravda, že tam jsem nejmladší, takže mě možná neberou ani kvůli toho.
Vůbec se do té práce netěším, už dneska jsem z toho špatná, že se zítra zas musím do práce. Sice je to moje první práce, ale byla jsem už na spoustě brigád a nikdy se mi to nestalo, vždy jsem na brigády chodila ráda, neměla jsem s nikým problém, těšila jsem se tam...
Hledám si samozřejmě i u toho jinou práci, jenomže je to teď bída, je pravda, že jsem nikdy v call centru dělat nechtěla, vzala jsem to spíše z nutnosti a vím, že se to nedá dělat celý život..ale jsem špatná z toho, že jsem tam něco přes měsíc a nikdo mě nebere...
Nechci v té práci skončit, nemůžu si to dovolit, peníze potřebuju a práce není, ale jak se s tím vyrovnat? Máte s tím některá také zkušenost? Jak jste se s tím vyrovnaly? Jak jste se do práce těšily, nebo to aspoň tak neřešily jako já? Jsem vděčná za každou odpověď