V práci se necítím dobře

Reaguji na vicky: Mě se to střídá, jeden týden do 15h a další týden do 17h...pracuju od 7:30h. Takže se mi vlastně střídá 7,5 h a 9,5h...takže docela blbá pracovní doba...

Všude je něco... kolektiv u mě je takový, že jsem nyní mezi středoškolačkami sama, které jsou starší o 10 let a víc. A co by se bavili s VŠ, že? Kastují to. Já ne. Mají svoje skupinky, baví se mezi sebou. Mají svoji pravdu, jsou nejchytřejší... Sice si mě vyslechnou, poslouchají jen začátek, aby se neřeklo, pak je to dál nezajímá... už jsem si zvykla... dřív jsem měla k sobě kamarádku stejně starou a VŠ, perfektně jsme si rozumněli, odešla na mateřskou, tak nyní nikoho k sobě nemám. už se těším, až se vrátí.

U mě v práci je to to samé Přišla jsem do zavedeného kolektivu cca 10 holek. V práci jsem se postupně zapracovala, spřátelila, ale nikdy jsem nezapadla. Ostatní holky už se znají dlouho, a tak se prostě baví spolu a mě k rozhovoru taky nepřizvou Někdy se snažím zapojit, ale není to lehké, když oni se znají líp a vědí o svých problémech víc, tak je pak těžké přidat se s něčím, když do toho tak nevidím. A potom mají taky takové svoje menší skupinky po dvou. Některé holky už mají děti, tak ty spolu probírají školku a tak. Jiné spolu chodí do školy, další pocházejí ze stejného města.. prostě vždycky je něco spojuje. Jsou na mě milé a pomůžou mi, když něco nevím, ale jinak nic. Občas spolu chodí na oběd, ale mě se nikdo nezeptá, jestli taky půjdu. Sem tam si jdou večer sednout, ale taky jen spolu.
Myslím si, že je to tím, že je to čistě ženský kolektiv. Prostě holky už mají svoji partu a nikoho nepřipustí. Podle mě u smíšených kolektivů by takový problém nebyl. Ale co dělat, nevím. Výpověď dát taky nechci, ale nechce se mi do práce, kde celý den nemám s kým promluvit :-/

Nebude to potěšující, ale pokud byla snaha z tvojí strany a ony tě přesto ignorují, nevšímej si jich. Věnuj se práci, splň co máš a dál nic. Je málo věcí víc ponižujících, než je vtírání.
Mají zaběhnutý kolektiv, který funguje a tebe nejspíš vnímají jako větřelce, který je tam navíc (plus máš brzo odejít) a nemají žádnou motivaci tě začleňovat mezi sebe (i když by to bylo přinejmenším taktní, slušné). Podlízáním (dobrovolné plnění jejich povinností) nic nevyřešíš, max. si tě budou míň vážit.

Já to zažila taky, po nějaké době byly vždycky svolnější, přátelštější. Měsíc je fakt málo, nevím jak dlouho tam budeš, ale dej jim čas. Jo a neohýbej hřbet, to se mi vždycky jen vymstilo, taky jsem se chtěla zavděčovat, ale čím větší děláš ústupky, tím víc s tebou budou zacházet jak s hadrem, protože jim to dovolíš. No, tohle jsou jenom řeči, na to si stejně dřív či později přijdeš sama.

Reaguji na Anabela: To nezeptání se na kávu, oběd...to se cítím úplně jako vetřelec. Třeba bych ani nechtěla, ale jde o to alespoň se zeptat. Kolikrát mi příjde, že se kvůli mě ani nebaví o všech věcech, co by chtěli, ale to už je pouze můj pocit a domněnka.

Holky díky moc za rady, jsem ráda, že na tom nejsem sama. Jinak, jak tu už holky psaly, když se jich na něco zeptám, tak se semnou baví, odpoví mi, ale nemají potřebu se semnou bavit o jiných věcech. Prostě mezi ně nezapadám. Ony se znají už déle, chodí spolu někde i soukromě, ví o sobě spoustu věcí...což já nevím.

To že odtamtuď chci odejít neví nikdo, nikomu jsem to neříkala...
Reaguji na Whatitis:
Tohle jsem právě chtěla napsat, přesně takový pocit mám i já. Kolikrát ráno přijdu, ony se o něčem baví a když vlezu do kanclu, najednou se přestanou bavit....když třeba v kanclu zůstanou nějaké dvě holky, tak se spolu baví, když tam zůstanu já s nějakou, je klid jak v hrobě...fakt mě to mrzí, ale jak tu psaly holky, chci jít pryč, jen najít jinou práci a to mě uklidňuje

U nás je to naprosto stejné... aspoň v tom nejsme samy, škoda, že nejsme ve společném kolektivu my, co jsme do těch původních nezapadly

Reaguji na Enriketa: Mě to hrozně mrzí, neříkám, že musím být sympatická každému, ale tohle se mi fakt ještě nestalo. Jak jsem už psala, je to moje první práce, ale měla jsem pár brigád a vždycky jsem tam chodila ráda a bezproblémově jsem s každým vycházela....člověk se fakt snaží být příjemný, milý, pomoc, když je potřeba, ale je mi to *** platný...víc se semnou stejně nikdo nebaví...snad brzo najdu nějakou jinou práci, stejně se na call centru nedá dělat celý život, to bych se z toho musela zbláznit...

Já si říkám nebudu to řešit, ale ono mě to strašně psychicky deptá. A když si někomu postěžuju doma, tak mi řekne, že je to moje vina, že se s nima nechci skamarádit.

Reaguji na Whatitis: Přesně ! Když to řeknu já, tak mi řeknou, že si nemám stěžovat a být ráda za to, že aspoň nějakou práci mám...a že to nemám řešit...kdyby to bylo tak lehké to neřešit...já nechci aby to vypadlo, že si stěžuju, ale mě to taky dost psychicky deptá, vůbec se do té práce netěším....necítím se tam vůbec dobře..fakt počítám minuty do konce šichty...

Reaguji na Anabela: Já to samé, a opravdu je to největší zátěž na psychiku.

Ono to ovlivní i tvůj výkon, takže se to musí řešit. Kdo chodí do práce uvolněný to asi nepochopí..

Reaguji na vicky: Přesně tak, proto si taky hledám novou práci.

to bych nevydržela... co čtu tvé příspěvky, jsi tam takový jejich otloukánek, možná by nebylo na škodu trochu vystrčit růžky... zopakovat svou otázku důrazněji nebo se rovnou zeptat, jestli je nějaký problém odpovědět? nemyslím tím být konfliktní, ale působit sebevědoměji

Pokud k nám nastopí někdo nový, dostane ode mě instrukce, aby si všechno nové zapisoval. Předejde se tomu, že se pak ptá na jednu věc pořád dokola a na druhou stranu taky: jakmile dotyčná uvidí, že si to píšeš a pak jí to pro jistotu přečteš a tím se ujistíš, že sis to zapsala správně, rozmyslí si "vymýšlet" a ty pak v klidu a jistě můžeš odpovídat klientovi - už se nemusíš znovu dotazovat.

Jinak mě napadá. Tvé kolegyně ví, že hledáš něco jiného?