Prožívám nebo přežívám vlastní život?

tak určitě je potřeba si uvědomit, co všechno máš, že to není vůbec málo...
ale pokud tě některé věci neuspokojují, nejde to nějak změnit? jde o to, co je pro tebe vlastně ideální život, jaké jsou tvé nesplněné plány...jestli je to možné, zkus na něčem z toho zapracovat, pokud jsi si teda nestanovila nějaké absolutně nereálné cíle..máš manžela, práci, ale neuvedla jsi, jestli jsi v práci a manželství vlastně spokojená...
každý má o svém životě spoustu představ a plánů, ale často jsou ty představy dost nereálné a člověka to zbytečně frustruje, všechno skvělé v životě asi nemůže mít nikdo a málokdo je úplně spokojený s tím co má, i když toho má hodně...ale zase pokud je něco v tvých možnostech změnit, tak by chtělo se o to pokusit, přeci jen nestačí snít, ale hlavní je vyjít tomu štěstí naproti....

mám problémy se zdravím, a to přesněji s trávením které dost omezuje můj život. Kvůli tomuto problému jsem rapidně změnila změnila svůj životní styl. Přesto se dá říct že není den, kdyby mi nebylo zle. Tolik let jsem strávila lítáním po doktorech, zkoušením různých léků, v poslední době dokonce léčitelů ale zatím nic nezabralo. Ale zase si říkám, mohla by to být horší nemoc, ale i tak každodenní nevolnost je dost otravující život.

V práci šťastná nejsem, bohužel v dnešní době je člověk rád, že něco má. Zkouším hledat, ale zatím se mi nepoštěstilo. Samotný obor ..tím si taky nejsem jistá. Nějak jsem se k tomu dostala a už u toho zůstala. Bohužel si nepřipadám moc dobrá. Přemýšlela jsem o změně, ale vůbec nevím jak to provést.

V neposlední řadě jsou to vztahy, mám jen manžela. Táta mi umřel před 5 lety, a ten byl jedinou osobou, která pro mě něco znamenala. Moje máti..ani nevím jestli se to dá tak nazvat. Osoba, která reaguje na to že se budete vdávat tak že řekne a ty mě jako necháš samotnou, nebo nepřijde na Vaši promoci protože se jí prostě nechce, nezeptá se jak se máte, a na rovinu Vám řekne...neměj nikdy děti, stejně jsou to jen nevděční parchanti. A největší strach máte z toho, že se budete jako ona. Jsem jiná, ale někdy se v ní trochu poznávám.

Někdy si připadám jako životní slaboch, věčně nespokojená, jen si stěžuji a nejsem schopná udělat nějaké rozhodnutí. Ale nevím jak... Jedna doktorka mi řekla, není to o tom aby Vám odpustili druzí, je to o tom odpustit sama sobě a jít dál..

Takové pocity mám někdy taky, taky mě někdy práce nebaví, vztahy štvou a zdraví trápí....vždycky se snažím si uvědomit, že mnoho lidí je na tom mnohem hůře, ale v konečném důsledku jde o to, jak se člověk sám cítí a co se snaží vytěžit z toho, co má....je to ale hrozně těžké...

hmm, to chápu, člověk chce kolikrát udělat změnu ale prostě neví jak, přijde mu, že je ta situace bezvýchodná...tak slaboch určitě nejsi, je pravda, že asi ta nejdůležitější věc je nějak se vyrovnat sám se sebou, odpustit si svoje chyby a věřit si...jinak se většinou člověk nedokáže pohnout z místa...
ten vztah s rodinou je taky důležitý, rodiče si bohužel člověk nevybírá...tvoje matka asi musí mít sama nějaký problém, když se takto chová:/
s tím zdravím to teda musí být nepříjemné, ale nepřestávala bych hledat dál, určitě musí být něco, co by ti pomohlo.../ stejně tak s prací, měla by sis víc věřit, i když všechno se to lehce říká no..

Reaguji na Lucyluck:
přesně tak..lidi jsou na tom hůř..ale zas si člověk řekne že jsou na tom i líp než já. Je to takový každodenní boj být nějak nad věcí a vážit si toho co má.

Záleží jenom na tobě, jak budeš žít, pokud nejsi šťastná, měla by si přemýšlet o tom, co by tě šťastnou učinilo a za tím si jít. Nemyslím teď šílenosti jako mít obrovskou vilu a tři auta... ale maličkosti... já třeba zjistila, že mě dělá šťastnou, když můžu něco tvořit svýma rukama a když mám koho milovat

holky děkuji za reakce...já vím je to hlavně na mě. Mým hlavním problémem je nerozhodnost, nějak se nakopnout. Zrovna dnes v noci mi bylo zas tak zle, je to hrozně únavné, špatně spím, bolí mě hlava. A pak jsem ráda že vůbec nějak funguju. Ale jestli se budu tomu poddávat, tak nikdy nic nezměním.

Souhlasím s Lady Glamour . Najdi si maličkosti, které ti zpříjemní den. Svítí sluníčko? Vidělas pěknýho pejska, kočičku,..? Pučí stromy? Krom toho bych se taky naučila pochválit sama sebe. Ráno se probudím a když nejsem zmačkaná, tak se prostě pochválím, že dneska mi to sluší, pochválím si jídlo, jak jsem si dobře uvařila, zvládnu úklid i prádlo dřív, než jsem původně chtěla - pochvala. Zní to jak vychovávání psa, ale vychovávám sama sebe a funguje to.
Být tebou bych se chválila i když tě nic nebolí probudíš se a je ti líp než včera? Tak se pochval
Myslím, že život je o hodnotách, každý je má nastavený jinak a jinak se k nim staví. Negativní uvažování přináší jen negativa.
S přístupem mamky ti asi moc neporadím (já mám podobnou babičku, který nejsme nikdo dost dobrej, mamce řekla, že má jít na potrat, když čekala bráchu apod...). Ale máš manžela, ten tě podrží, ne? Chápu, že tě jen tak asi práce nezačne bavit, ale co to udělat tak, že jeden den půjdeš do práce a řekneš si, "co si vydělám za dnešní dopoledne, utratím za pěkný boty na jaro", po výplatě nalítneš do obchodu a koupíš si pěkný baleríny, nemusí být drahý, ale odměníš svoje pracovní úsilí... Hlavu vzhůru, život se dá i užívat a naučíš se to, uvidíš

Reaguji na EvianT:

Zdravím. Jen mě napadlo, že bys mohla mít chuť kouknout se na tento web. Je tam mnoho zajímavých věcí.

Poznámka: Já vitarián nejsem. Ale tenhle web mě natolik oslovil, že se pomalu začínám měnit. Tím myslím v mém přemýšlení apod.

Podle mě si prostě musíš najít ten smysl . Může to být cokoli, i blbosti. Já si našla sport

já nevím,mě se to nějak nedaří, najít ten smysl..jsou věci co mě baví ale nějak to nezahání moje myšlenky. Připadám si jako na horské dráze, když už si řeknu kašlu na to, nebudu se trápit, budu myslet pozitivně..tak buch a přijde něco co mě srazí k zemi. Jako teď třeba..konečně se to v práci nějak hnulo, mohla jsem se někam posunout, strašně mě to nabudilo, měla jsem radost (ale zároveň mi něco říkalo, bacha ať nejsi zase zklamaná)..a samozřejmě, bez vysvětlení proč a jak, to dali jiné kolegyni. Cítím se jako naprostá nula. Odmítám tam být za kr..přemýšlím, že odejdu. Ale v dnešní době, s hypotékou na krku, riskovat to..?!Zase jsem se dostala do depky, jsem hrozně utahaná, do toho to moje trávení..Omlouvám se, že se tu tak lituju ale momentálně asi navíc nemám..