Chci dát dítě k adopci - jak postupovat?

Naprosto souhlasím!

Já nemám žádné zkušenosti, jen vím, že má teta a strýc se léta snažili o dítě a pak si také podali žádost o adopci a stálo je to moc času a úsilí a jednou, bylo to pár dnů před Vánoci zazvonil u nich doma telefon a tam jim řekli, že mají pro ně zdravé miminko. Věděli také důvod, proč jej dala biologická matka k adopci (důvod znám a je zcela rozumný).

Proto zakladatelku uznávám, pokud se ona sama na miminko necítí, může někomu jinému přinést neskutečné štěstí. Jak už bylo řečeno výše, soudit by se měly spíše ty hyeny, co se dítěte "zbaví" po narození násilnou cestou A také je tato cesta o moc lepší než potrat.

Díky všem za rady

Napsala jsem možná! Stačí?

No, taky se mi to moc nelíbilo, ale když pak zakladatelka napsala, že jí to je jedno, že to s ní nic nedělá, tak už potom ty útoky na ni i zvládnu pochopit. Nevím, podle mě nebylo nutné, aby sem psala, že jí to je u pr****.

Polovina z vás řeší co nemá , zakladatelka se ptá jak to chodí , takže pokud nevíte jak to chodí nechte si své urážlivé reakce pro sebe.

Jsem smazala, nebylo to moc k tématu.

Znám jeden případ, kdy dal chlap te holce ultimatum bud on nebo díte, ikdyž ho ze začatku oba chtěli. Takže ona se rozhodla ho dát k adopci, jak to řešila to nevím nejspiš na gynekologii by ti měli říct co a jak. Jakmile porodila tak dítě okamžitě odnesli, ona ho ani vidět nechtěla, jen se vědělo že je to holka. A sama potom říkala že si vybudovala imunitu nebo jak to říct že prostě k tomu dítěti nic necitila. No a to ditě putovalo do kojeňaku, no a jak to funguje dal už se tady dočteš. Každopadně udělaš nějake lidi velmi šťastné

Ale když to dítě dá k adopci oficiální cestou, tak ono se přece v 18 letech může dozvědět, kdo je jeho biologická matka a proč ho dala k adopci? A ještě by mě zajímalo, když se uvede i biologický otec, jestli ho nějak kontaktují, zda souhlasí s adopcí, nebo jestli v těchto případech musí být otec uvedený jako neznámý.

Reaguji na Sisi52:
A co vlastní rodiče, prarodiče? Omlouvám se, zdali bude otázka moc osobni.

Určitě nemusí. Pro to dítě je nejlepší, aby mělo známé oba dva rodiče. Díky zdrav. anamnéze, jak už jsem psala. Pak bude mít dítě větší šanci, že si ho někdo adoptuje, když budou znát oba dva rodiče, jejich národnost a zdrav. stav.

Na něco takového už jsem se právě taky ptala. Zajímalo mě, jak to udělá zakladatelka s okolím. Všichni ji uvidí s břichem (spolužáci, rodina, lidé v okolí) a pak najednou bude bez břicha i bez dítěte). Leda, že by tvrdila, že dítě nepřežilo porod.

Reaguji na Maria: Proč si myslím, že v tomto případe by byla vhodná na začátku mini interrupce? Podle vložených písmenek usuzuji, že se jedná o osobu (bez urážky) bez mateřského cítění ( zatím), nevyzrálost atd. Takže pro ni musí být traumatizující i těhotenství. Ale to je můj pohled.

Reaguji na chocolattecoffee:
Ani ne co by tomu řekli, ale třeba by v počátku pomohli. A osobne si myslím, že by to měl vědet i druhý účastník.

Přesně tak. To těhotenství, porod, nalitá prsa mlékem a šestinedělí, to je prostě zápřah. A to si možná ještě zakladatelka neuvědomuje. Můžou nastat i různé problémy. Třeba mě šlo u porodu o život a mému dítěti taky. A nikdo s tím nepočítal. Takže kdo ví, může to dopadnout úplně jinak, než si kdo představuje.

Jo no i kvuli tomu bych šla na potrat. Mít nevolosti, stloustnout a 9 měsíců se tahat v břiše s dítětem, který ani nechci jentak pro nic za nic. Ale na to už je ted stejně pozdě.

Dítě nemám a doufám, že ještě pár let mít nebudu, v těchto případech jsem "zastánce" potratů, avšak pokud na to zakladatelka přišla pozdě tak se mi její řešení zdá logicky nejlepší jaké může být. Třeba se jí po porodu změní názor, třeba taky ne (asi by bylo lepší aby se nezměnil, ono "hormonové" rozhodnutí asi nebude nejlepší ...). Přeju ti pevné nervy !!

Neodpustím si poznámku ke zdejším moralistkám, jste fakt ubohé. Raději dát dítě k adopci než ho mít doma "pohozené v koutě", strkat ho prarodičům, chůvám, jen abych mohla říkat, jak jsem milující matka a místo toho si chodit po kafíčkách, kosmetikách a nevím po čem.