Co po rozchodu - ignorace? ? ?

Byla jsem v podobný situaci a jediný co mi pomohlo byla opravdu ta ignorace. Byli jsme spolu v jedný práci a bylo skoro nemožný se vyhnout. Požádala jsem si o výměnu a bylo to lepší ... Opravdu na mě tohle jedině platilo. Jak ty říkáš obrnit se ...

Jako ignorovat ve smyslu že už se nebudete scházet a tak to jo, ale zas pokud ti něco nějak strašnýho neudělal, tak nevidím důvod, proč nepozdravit a neprohodit pár slov ve smyslu jak se máš, já dobře tak ahoj... aspoň uvidí, že jsi v pohodě..

elsko mám to podobné. rozchod z minuty na minutu, obrat bez slova vysvětlění.kdyby mě raději řekl, že má jinou, nebo že už ho nebavím, ale neřekl NIC. Nevím, já ho ignoruju a je mi to taky blbý, ale přece někomu nepolezu někam, když jsem mu nestála ani za odpověd na sms.Na to jsem příliš hrdá i když po nocích jen pláču a pláču. Tři měsíce bez odezvy, naděje pryč, bolest neslutečná.

A co si myslíte o tom, že mi nechává to, co vypadá jako prostor pro: "rozhodni se sama"? Co to znamená?

těžko říct, nikdo jim do hlavy nevidí. někdy to chce čas a ten to vyřeší sám. já jsem se stáhla do ústraní, protože nemá smysl žádné naléhaní, takže spíš si sama říkám, že jsem mu tím dala prostor pro to aby se rozhodl sám. On ví kde mě hledat, on ví sám nejlíp co má udělat a pokud to nechce nikdo ho nepřinutí a taky by to nemělo smysl.

Reaguji na obulka: to ja si myslim že ignorace nic nezměni i tak někde v srdci zustane po něm nějaka znamka i když bych ho neignorovala ale ukazala bych že u něj mě nema žadnou šanci a když jsi dala kopačky prvni tak ukazat odvahu že se nebojiš a spiš bych byla u něj co nejbliš a ukazala mu že jsem štastna i bez něj třeba prochazet okoli něj a seznamila se s jinym klukem i když by to byl jen kamarad začal by chapat že neni jenom on v našem žívotě ale někdo jiny to by chlapa zničilo a ty bys ses citila lip

Tak to je odporný způsob rozchodu!! Ignorace není možná nejlepší způsob, ale taky bych to viděla jako nejlepší způsob pro mně, když ty nechceš, tak já tebe už taky ne.
Co tím myslíš, že ti nechává prostor pro vyjádření?....Takže by tě teoreticky chtěl zpět?

[reaguji] elvo
Teoreticky a prakticky nevím, naděje je to poslední čemu by se mělo uvěřit... Někteří lidé seprostě na Tebe zadívají a tobě připadá, že od tebe něco očekávají, ale sami to neudělají - něco jako tak se jako staří dobří přátelé hezky pozdravíme - to je přece normální a popřejeme pěkný den nebo já nevím co...

Taky jsem zažila rozchod, kdy jsem vůbec netušila proč...
Z lítosti a smutku jsem přešla k nenávisti. Bohužel to byl známý mého současného přítele (vlastně jsme se díky němu i seznámili). Byl to můj první, tak jsem to prožívala celkem dost a dlouho, cca 7 měsíců. Jak říkám, je to známý nynějšího přítele a já se prostě někdy nevyhla tomu, že jsme šli s kamarády do společnosti, včetně toho ex... Bylo to příšerné, hrůza. Já jsem ho totálně ignorovala, ale večer byl celý zkažený.
Jednou si pamatuju, že jsem byla v přeplněném autobuse na cestě domů, on přistoupil, chtěl si sednout ke mě a očividně si všimnul, že tam sedím já až na poední chvíli a už by bylo blbé, kdyby si začal najednou sedat jinam. Povím vám, že to byla nejhorší cesta v mém životě. Skoro hodinu jsme vedle sebe seděli a jen mlčeli. To bylo ještě v době, kdy mě to trápilo, takže otřesný zážitek.
Asi po roce a půl jsem už byla hrozně otrávená, bejt vždy, když se šlo někam společně, naštvaná, bez nálady. A tak jsem mu tak nějak vnitřně odpustila, co bylo, bylo, byli jsme ještě dost mladí. Ted se s ním normálně bavím (i když nikdy ne o našem vztahu) a je vidět, že je taky rád.
Ale dalo mi hodně práce se k tomu dopracovat, ale po tom odpuštění se mi neskutečně ulevilo, jako by ze mě spadlo něco hrozně těžkého.

Jinak pro mě bylo hrozně těžké to, že jsme pro sebe v jednu dobu byli dva nejbližší lidi a najednou se z nás stali dva cizí lidi, jako by to předtím nikdy neexistovalo.
A taky jsem tu ignoraci brala ze svojí strany, když jsem najednou začala komunikovat, hned se chytil a bavil taky.

Zajímavé a pravdivé, jen trochu možná drsné, ale to bude tím, že to je život. Pěkně napsaná díky