Na brigádě potkávám jednoho "kolegu", který je sice starší (max.30let - mě 18let). Strašně se mi líbí a myslím si že ani já mu nejsem lhostejná. SMějeme se na sebe, každou chvílí vyhledáváme oční kontakt a tak podobně. To je všechno moc hezké, ale já si pokaždé uvědomím svou současnou situaci. Že je mi skoro 18let, nikdy jsem neměla kluka, líbala jsem se asi jen 3x a sex jsem neměla. Což v této době připadá nejen mě trošku divný. Proto se s tím ani nikomu nesvěřuju, mám obavy, že se mi vysměje a ještě to roztroubí jinde, aby se mi těch lidí smálo ještě víc. Na ZŠ jsem byla šikanována (sice jen psychicky) a když sem si myslela, že mám aspon jednu kamarádku, spletla jsem se a doplatila na to ještě většími výsměchy, pomluvamy a šikanou. Vím, že podobný deník už jsem psala - o tom, jak je mi trapné být v 18 pannou a pod. Ale zpět k tomu hlavnímu. Říkala jsem si, že co , když se s tím "kolegou" něco odehrá.. i třeba jen líbačka. Mám strach, že to prostě neumím, k tomu všemu se mi moc nezamlouvá líbání s jazykem (po jedné nepříjemné zkušenosti) a pořád si tak říkám, že vše zkazím, přitom se říká, že líbání se naučit nedá, že to má každý v sobě.. Natož pak, kdyby mělo dojít k sexu. Zaprvé jsem panna, to beru jako první katastrofu a co potom když bych nedosáhla orgasmu..Jak se zachovat? Holky ze třídy o tom mluví, jenže á nemám absolutně co dodat, jen valím oči a říkám hmm..Stydím se a zároveň bojím, že jednoho dne to přijde a vše zkazím..i kdyby s někým jiným, než s tím z brigády..Omlouvám se, pokud tímhle textem někoho obtěžuju či jiným způsobem štvu a těm kdo mě podpoří a hlavně poradí děkuji