Nejdříve bych chtěla pozdravit všechny ženy, které se rozhodly můj deníček přečíst a poděkovat jim, pokud přispějí svým názorem. A také je poprosit, aby mě hned neodsoudily, kdybych mohla uvažovat hlavou, nikdy bych to nedopustila.
Je mi 20 let a poslední dobou mám pocit, že jsem se zbláznila. Nebudu chodit kolem horké kaše, zamilovala jsem se do svého lékaře. Je to nejsilnější, nejkrásnější a zároveň asi nejméně vhodný cit, jaký jsem kdy cítila. Abyste rozumněli, je asi o 35 starší než já. Vypadá a působí mladší, ale to na vašem asi právě zděšeném výrazu v obličeji nic nezmění. Vím, že je to nepochopitelné, pro mnohé z vás i odporné, ale já jsem z něj celá paf Je to neskutečně vnímavý muž (já vím, je doktor, tak své pacienty musí vnímat), je citlivý, příjemný, přívětivý.. Často mi lichotí (já vím, řeknete si, prostě gentleman, není na tom nic zvláštního), občas se mě ptá i na soukromnější věci, které si myslím, že s léčbou nesouvisejí. Vždycky se na mě krásně dívá a mě se v tu chvíli podlamují kolena.
I přes všechno vím, že on ke mně asi nic necítí (ale hluboko v srdci mi přijde, že i on mě vnímá trošku víc, než jen jako řadovou pacientku), ale na druhou stranu si říkám, že z pozice lékaře ani nemůže dát najevo nějaké city vůči pacientce. Navíc, mám jednu strašnou vlastnost - jakmile mám o někoho zájem, stane se ze mě ledová královna a i kdyby mě řezali, nedám najevo žádný cit. I když k úsměvu už jsem se odhodlala.
Poslední dobou se moje zamilovanost ještě zvýšila, myslím na něj v průměru 10 hodin denně, představuju si, jak se při příští návštěvě konečně začnu chovat jinak a políbíme se.. Chtěla bych se vás zeptat, zkusily byste na něj něco? Svůdný pohled, dotek, co by něco naznačil..? Nejsem na známosti na jednu noc ani na vztahy založené na sexu, ale po něm toužím tak, že bych dala cokoli za noc s ním strávenou, i byť za jeden polibek..