Věc se má tak, že jsem šťastně a spokojeně už skoro pět let zadaná....
ALE! Přítel je super, ale samozřejmě má svoje drobné mušky, jako přece každý. A co se nestalo, náhodou jsem se seznámila s velice zajimavým člověkem, ačkoli ho vlastně vůbec neznám ( potkáváme se dvakrát do týdne a max. si řekneme Ahoj). Jenže vzhledem k dnešním možnostem se z náš stali kamarádi na fb, kde sme si začli psát. Nic závratného, ale prostě mám z toho úplně rozpolcené pocity. Když ho potkám připadám si jak nějaká dvanáctiletá puberťačka a vůbec si nemůžu pomoct. A nevím jak dál, jsem z toho úplně vykolejená, vlastně o nic nejde a já to úplně zbytečně prožívám...Navíc ten týpek je pro mě naprosto nevhodnej, ale přitom, si říkám, že to zas nemůžeš bejt jen tak když mě to tak bere co si o tom myslíte?