Svého pana božského jsem poznala před rokem a vše bylo jako z pohádky, měla jsem pocit, že jsme stvořeni jeden pro druhého. Vedli jsme spolu dlouhé promluvy, podnikali mnoho výletů, netrávili jsme ani chvíli jeden bez druhého a vše tak nějak pěkně plynulo. Po půl roce jsem začala cítit, že se ve vztahu něco děje. Sám mi nechtěl říct co, ale když jsem na něho vysloveně uhodilo a páčila to z něho, řekl mi, že POTŘEBUJE abych zhubla. Bylo to pro mě jako studená sprcha, protože se se mnou takto seznámil, tak proč si se mnou začínal? Mám 171 cm, 62 kg a nemyslím si, že bych potřebovala nutně hubnout, i když jako žádná vyrchtlina nejsem, tlustoch taky ne. Jenže jeho zoufale přitahuje jiný typ postavy, než mám já. Když jsem se ho ptala, proč se mnou začal chodit, prý jsem ho okouzlila něčím jiným a myslel si, že si na moji postavu "zvykne". To se ale nestalo, nezvykl si. Dodnes spolu jsme, on mi řekl, že se s tím tedy smíří jak vypadám. S tímto jse mse ale nesmířila já a od té doby v mých očích už není ten, kdo býval. On mi říká, jak mu chybí naše společné vyprávění a moje důvěra, kterou dostal na začátku. Ted nevím, jestli s ním být dál, když jinak nám to fungovalo, nebo odejít. Je jednoduché smířit se od muže s větou, přitahuješ mě, ale ne zase tak moc?
Nejvíc mě štve, že se svou bejvalou byl spokojenej a když se já porovnám s ní, tak mi ona oproti mně připadá taková obyčejná veverka. Jenže ona byla jeho bohyně, já nikoli.