Nedokážu odejít, protože ho mám ráda

Z vlastní zkušenosti vím, že k tomu aby jsi odešla dospěješ sama. My Ti můžeme říct ať raději odejdeš a netrápíte se, ale až k tomu dojde poznáš právě Ty sama.. Mě to trvalo 2 roky než jsem konečně dostala rozum a odešla. (Chyba ale nebyla na mojí straně a já mu i přesto ty dlouhé 4 roky co jsme byly spolu pořád odpouštěla a naivně myslela, že se změní.)

Mě ten rok přijde jako hrozně dlouhá a smutná doba Pořád se k tomu odhodlávám, a říkám si že kdyby se choval jako blbec tak by to bylo jednodušší.
Prostě to že ho mám ráda (ale pravděpodobně už nemiluju) mě u něj strašně drží.. Je mi to pak líto, když vidím, že ho to trápí.
Teď spolu už tři týdny nespíme, a před tím jsem se k tomu dost nutila... to je další věc

Přesně toto jsem taky ve 21 letech zažívala. Měla jsem přítele 4 roky a ten poslední čtvrtý rok jsme se v tom oba plácali ale teda šíleně. Já jsem se ovšem pak nechala pobláznit jedním klukem a odešla jsem za ním a ted o 4 roky později vím, že to byla šílená chyba. Vím, že kdyby se mi něco ted podobného stalo tak budu víc o všem přemýšlet. Je vidět, že ty jsi dál než já v tomto věku a vše si uvědomuješ a to je dobře! Vím, že ti tady hodně holek bude říkat ať jdeš dál, že je to např. přechozenej vztah, ale já bych to tak neviděla. Nikdo totiž neví co mezi vámi je ošklivého ale hlavně hezkého .

Tak když jsi ho podvedla.. a teď ho ještě trápíš rok tím, že si nejsi jistá co chceš.. Tak bych odešla a přestala ho trápit.. Zkus myslet i na něj.. Sama říkáš, že ho máš ráda, ale nemiluješ.. To si ho kvuli tomu budeš udržovat?
Rozejdi se s ním, užívej si atd. vše po čem tak toužíš a ono časem možná zjistíš, že si udělala chybu..

je to dost možný, že tím, že odejdeš, tak si uvědomíš, že ho vlastně chceš, jen k tomu potřebuješ to přesvědčení ve formě povyražení si s někým jiným.
Já to takhle taky měla, když mi to ve vztahu neklapalo a nachomítl se někdo, kdo o mě měl zájem rychle jsem utekla a postupem času (cca rok) jsem si uvědomila, že to vůbec není to co chci a vrátila jsem se. Můj partner pro to měl pochopení i když ho to děsně trápilo, nedokážu si představit, že bych byla v jeho kůži. Ale pochopil to právě proto, že je starší, už si asi něčím takovým sám prošel a prostě věděl, že já se potřebuju vyřádit, trochu prozkoumat co je a není možný a uvědomit si, co vlastně chci. Ještě v září jsem byla s nervama absolutně v háji a strašně moc jsem si přála, aby ke mně někdo přišel a řekl mi jak se mám rozhodnout, vůbec jsem nevěděla co a jak. A nakonec jsem za tuto životní lekci ráda.

Já si popravdě myslela, že když se s někým budu rozcházet, tak proto, že už k němu nic nebudu cítit a budu si jistá.
Jsem taky s nervama v háji, pořád brečím, nemůžu se donutit k tomu s tím něco udělat...
Už teď se uklidňuju že se k sobě možná vrátíme, ale teď prostě cítím, že to není ono. Na druhou stranu o něj mám starosti, jak by to zvládnul a nedovedu si představit, že bych byla bez něj.
Je to asi taky tou dobou, prostě od 15 je vedle mě..

Reaguji na HankaCake: myslím si, že to zkusit musíš. Třeba si oba najdete někoho jinýho a budete spokojení a třeba se opravdu utvrdíte v tom, že se oba navzájem chcete a patříte k sobě. Vím, že to není jen tak. Ale jinak se to asi nezlepší, leda byste si oba řekli, že teď hned s tím něco začnete dělat. Což nevím co by ve vašem případě pomohlo. Ale třeba u nás to bylo to, že jsme spolu byli denně, ale vlastně jsme nic pořádnýho nedělali. Nebo jak to říct, všechno jsme dělali spolu a bez přátel a pak už jsme si lezli na nervy a hádali se no a v té chvíli já cukla.

Tak cítit k němu budeš něco třeba vždycky.. Jste spolu 5 let.. Nebude to tak, že najednou nebudeš vůbec nic cítit (teda může to být tak i nemusí)..
No jestli chceš takhle žít i další rok, tak s nim zůstaň.. Evidentně ho máš ráda, ale prostě chceš si užívat někde jinde (což jsi i udělala během vztahu) a zažít něco jiného.

Je mi 23 a mám to samé.. jako asi je to nějaká krize po 5 letech vztahu.. teda spolu spíme, ale už to není co to bývalo.. jak bych to řekla, je to asi jako když si řeknem, jdem vařit, tak jdem prostě vařit.. a se sexem je to to samé.. prostě žádná hitparáda. Jako taky ho mám strašně ráda, ale fakt netuším jestli ho miluju.. a mám pocit že mi něco uniká. ALe zas si říkám, co když je to ten, se kterým mám být napořád, odejdu a pak se budu chtít vrátit, protože mi to dojde, ale už bude pozdě.. :/

A co ty bys vlastně chtěla?

Reaguji na andreathomayerova:
hele, zase ty ...
Možná na to někdy přijdu