Ví o vás váš partner všechno

Např. moje kamarádka, se stydí za svou rodinu, má 2 nejbližší kamarádky - mě a ještě jednu, a jen nám řekla, jak to v jejich rodině opravdu je. Jinak všem v podstatě lže - nebo spíš mlží.. nelže sama od sebe, nemluví o rodině, ale když se jí někdo na ni zeptá, prostě neřekne pravdu, protože se za to nejspíš stydí. A mně je to třeba blbé, když jsem u toho a vím, že je to jinak, ale zároveň ji chápu. A potom může být pro ni třeba těžké říct partnerovi pravdu s tím, že všem kolem sebe lže.

Myslím, že je to třeba otázka i času, předpokládám, že asi nejde o dlouholeté partnerství. A tohle mi připadá i pochopitelné, ona tím ani nikomu neubližuje, jen se snaží zachovat si nějakou pověst. Nedovedu si teda představit co to může být, ale kdyby třeba blízká rodina dělala nějakou trestnou činnost a ona s tím nechtěla nic mít, tak je to i pochopitelné.

Reaguji na Minette: Není to nic tak hrozného, ale pro ni je to citlivé téma a sama se divím, že se s tím vůbec svěřila mně (protože když ji vidím, že na rodinu přijde řeč, přijde mi, že se s tím snad už nikdy jinému nesvěří, dost ji to trápí a nedokáže se s tím vyrovnat, přestože to není nic strašného). Jenže podle mě je problém, že ten partner teď žije ve stejné lži - nebo spíš mlze, jako její ostatní přátelé. Jenže těm to nikdy říct nemusí, ale jednou bude muset říct: "tak trochu jsem neříkala pravdu".

Víme o sobě hodně, to důležité i to nedůležité. Samozřejmě pokud by se zeptal, odpovím, ale jak říká moje babi, zvlášť chlapi nemusí vědět všechno.
Ženy naopak čím víc ví, tím víc mají tendenci se v tom pitvat (neříkám všechny), ale obecně.

záleží podle mě v jaké je fázi ten vztah, určitě ty nejniternější věci až když tomu člověku opravdu důvěřujete, abyste věděli že to nějak nezneužije proti vám....
taky záleží o co jde, myslím že není potřeba připomínat každý trapas na který si vzpomenete, ale pokud je to něco "velkého", tak by to podle mě měl partner vědět...
i o tom to je, že každý udělal spoustu blbostí a ten druhý by ho měl dokázat přijmout takového jaký je, pokud ho má rád, i s jeho minulostí, lepší je to říct, než se bát že se třeba jednou něco dozví...
vztah je hodně o komunikaci,důvěře a podpoře a myslim, že neni dobrý, pokud se musíte v něčem přetvařovat nebo se bojíte s něčím svěřit...
a někdy je možné lepší staré rány otevřít, než je potlačovat a zastrkovat někam pryč, aby se mohly nějak zacelit...pokud vás něco stále hodně bolí, tak to pravděpodobně není pořád vyřešené a stejně to jednou vyleze na povrh...takže svěřit se může i pomoci...)

Reaguji na xTery: O mě manžel vše neví a jedná se o dost zásadní věc. Píši o tom dost podrobně ve svém deníčku. "Jak vysvětlit manželovi, že milování není jen za účelem plození potomků." Obávám se, že pokud by to věděl, nebyla bych už mezi živými! Nechci se tady o tom rozepisovat, protože jsem byla tady obviněna, že s tím stále otravuju a píšu o tom v každé diskuzi, což není pravda.

Reaguji na Evelinde: Jo, vím o co se u tebe jedná, ale myslím, že to už je věc jiná. Ty jsi se ráda manželovi nejspíš svěřila s tím, co tě ve vašem sex. životě trápí, ale předem víš, že on má jiný názor a ten není ochotný změnit. To je potom těžké se svěřovat, když víš stoprocentně, že pochopení nenajdeš

Reaguji na Enriketa: No je to asi tak jak píšeš. Už jsem to vzdala. Ale chtěla jsem jen napsat, že jsou věci, s kterými se partnerovi svěřit prostě nedá!

Všechno o mě partner určitě neví, stejně jako já o něm z těch zásadních věcí asi jo. Nebo tedy nevím o ničem, co by bylo důležité a nevěděl, případně vědět chtěl.

Je spoustu věcí, které neví a já nemám potřebu je říkat. Stejně tak i on má svá tajemství. Necítím potřebu se svěřovat se vším, co mě v životě potkalo. Jsou věci o kterých se mi nechce mluvit s nikým a pořád se k ním vracet..