Dobrý den , 5 let chodím s přítelem, který trpěl epileptickými záchvaty, míval je každý měsíc, týden v tahu, takže to bylo opravdu těžké...doktoři nepomáhali, jelikož neznali příčinu. Přítel netrpěl epilepsií. Později jsme vyhledali léčitele, který jej začal léčit akupunkturou a změnili jsme životní styl ( bez alkoholu). Vše se zlepšilo, dokonce byl 2 roky bez záchvatu. Byli jsme naprosto šťastni a jediné rozpory jsme měli v bydlení a později s tchýní, po jeho uzdravení na mne totiž začala být nepříjemná. Připadalo mi, že když byl nemocný, byla mi vděčná, ale jakmile se uzdravil, cítila, že už na ni její syn není tolik závislý a chce být hlavně se mnou. Nejprve do mne rýpala za přítelovými zády a pak když jsem si to nenechala, tak i před ním. Zarazilo mne že se mi nezastal a raději mlčel. On vyrůstal jen se svou mámou a dojížděli za prarodiči na velký RD k nám na ves, já jsem vždy věděla, že chci něco dokázat a tak jsem se dala na studia a s přítelem jsme bydleli v Brně, kde si našel práci. Myslela jsem si, že budeme dále ve městě a uspořádáme si život .Od března 2013 se stal zvrat. Opět se mu objevily záchvaty z ničeho nic (asi psychika), s těmi jsem mu hned pomáhala... ale začal mne tlačit na bydlení s jeho mámou a babičkou. Já samozřejmě oponovala tím, že přeci nemohu bydlet s člověkem, který mě nemá rád, že bych byla neštastná, nechápal to a pořád mi tvrdil, že si se svou mámou o tom promluvil a nic proti našemu vztahu nemá?! Což samozřejmě nemohla být pravda, když se ke mne každou návštěvu chovala odtažitě, raději odešla z místnosti..jsem hrdý člověk a řekla jsem, že končím a on s lehkým srdcem souhlasil...Nechápu jak tak snadno, vy ano?Myslela jsem , že řekne pojď zařídíme si bydlení tedy samostatně, když mi pořád říkal , že mne miluje a cítila jsem to jako fakt, nejsem totiž naivní člověk s růžovými brýlemi. Prožili jsme spolu nádherných 5 let, bez vzájemných dohadů (až na ten závěr, kdy spíše mlčel a nereagoval na moji prosbu, že nechci hromadné dvougenerační bydlení). Všichni naši společní přátelé to nechápou, tvrdí že je maminčin mazánek a blbec. Já se to ale snažím pochopit, přece bych poznala za těch 5 let, kdyby byl na mámě tak závislý. Potom jsem přišla pátrání po netu na nemoc zvano Oipidovský komplex, prý vzniká když vyrůstá syn sám s mámou, může vyvolat epileptické záchvaty a vzniká , když syn někdy v raném dětství pocítil strach že o mámu přijde ( např. když ji přistihne jako dítě s mužem)V dospělosti se potom takto postižení muži snažím vžít do role otce a ochránce své matky a nemohou bez ní žít. Mám stále větší pocit, že jsem narazila hřebík na hlavičku. Máte s touto nemocí někdo zkušenosti? Je to, ale tak těžké, pochopit tohle vše po 5 letech štastného vztahu...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rozchod kvůli tchýni a bydlení
Poslat SZ
Galerie obrázkůVíš, já už bych se dál netrápila. Přítel se tě rozhodl opustit, vzdát se svého partnerského života, který byl šťastný, jak píšeš ty a rozhodl se žít se svou matkou. Toto mluví za vše a já myslím, že ztráty takového muže není třeba vůbec litovat..
méně než
10 příspěvků
Určitě máš pravdu , taky to tak cítím a hlavně bych si nedokázala představit budoucnost. Jen mě zaráží způsob toho rozchodu a o důvodu už vůbec nemluvím 
Reaguji na Enlightener:
U tvého bývalého partnera se zcela určitě nejedná o Oidipův komplex, protože ten se v první řadě projevuje milostným vztahem k matce.
On je prostě na matce závislý, tak jako hodně kluků vyrůstajících bez otce.
Nicméně, rozešli jste se a pravděpodobně to je nejlepší řešení pro vás oba.
Také myslím, že to Ok nebude, to by nebyl schopen tak dlouhého vztahu s tebou. Jeden kamarád také žije takhle s matkou... Viděla bych tam spíš nějaký jiný důvod k rozchodu než matku. Ale at už je to jakkoli, neřeš a jdi dál. Zřejmě není o co stát když to tak najednou vzdal.
taky si myslím, že to není Oidipovský komplex...myslím, že s rozchodem souhlasil z jiného důvodu, ale jak píše moony, neřeš a jdi dál...
méně než
10 příspěvků
Děkuji moc za názory. Oidipovský komplex jsem vytušila z různých střípků, např. koupili si trička matka syn, protože si každej myslel, že ona je jeho sestra nebo přítelka ( přišlo mi to vtipný a neřešila jsem to), potom, že jezdili spolu každý rok na dovolenou třeba na tři týdny do zahraničí a já jim zatím zalejvala kytky v bytě, pak jsem samozřejmě řekla přítelovi, že se mi to nelíbí, že bychom měli jezdit spolu my (ona je zazobaná a prostě mu to platila) a on se bál na začátku našeho vztahu, aby jsem ho nenechala, tak to sám utnul a tvrdil, že už ho to taky štve . Možná právě proto potom začala bejt tchýně divně zákeřná. A pak ty záchvaty, z ničeho nic v 9 letech první záchvat, bylo to v té době, kdy jeho máma ještě střídala chlapi, tak jsem myslela že se to zauzlilo právě v dětství...ale samozřejmě to odborníka potvrzené nemám a jsou to jen mé dohady....
Cituji Enlightener: jezdili spolu každý rok na dovolenou třeba na tři týdny do zahraničí
Jaký máš se svou matkou vztah ty?
Proč dělat nemocného z kluka,který má svou matku prostě rád
Je snad něco špatně na dobrém vztahu k rodičům?V dnešní době je to nějak neslušné?
méně než
10 příspěvků
Tiakia: Ne to rozhodně ne, píšu, že mi to přišlo pěkné ze začátku..ale člověk po takovém vztahu prostě bilancuje a hledá možnosti. S mámou mám výborný vztah, ale sama vím, že už v 15ti mě nebavilo jezdit s rodiči ani na týdenní dovolenou, natož na pomalu půlku prázdnin. Já přítele nijak samozřejmě nešpiním, chodila jsem s ním takhle dlouho, tak by to byl útok mířen i proti mě. Proto píšu pod přezdívkou a hledám názory a možnosti. V dnešní době jsou rozšířené různé psychické nemoci a člověk to na tom druhém nemusí poznat ani za pár let..a vlastně mi to vnutili i kamarádi -muži, kteří byli v šoku, že se takhle rozhodl kvůli mámě, že to není normální...a sami se mnou bilancovali a říkali střípky v čem jim přítel připadal jiný...
Cituji Enlightener: vlastně mi to vnutili i kamarádi -muži, kteří byli v šoku, že se takhle rozhodl kvůli mámě, že to není normální...a sami se mnou bilancovali a říkali střípky v čem jim přítel připadal jiný...
Jasný,tak se kamarádů zeptej zda by ti to řekli i kdybys se za toho kluka vdávala.
Každopádně jsi se s ním rozešla a není co řešit
méně než
10 příspěvků
Reaguji na Tiakia: Jasný,tak se kamarádů zeptej zda by ti to řekli i kdybys se za toho kluka vdávala.
To je pravda, všechny názory beru s rezervou..A nakonec si myslím, že se tak přítel rozhodl z důvodu toho, že máma na něj zatlačila a on neměl sílu vzdorovat. Škoda, život jde ale dál
Cituji Enlightener: .A nakonec si myslím, že se tak přítel rozhodl z důvodu toho, že máma na něj zatlačila a on neměl sílu vzdorovat.
Chodila jsi tak dlouho s pitomcem?O tom pochybuju a proto si myslím,že se prostě rozhodl a matinka v tom moc velkou roli nehrála.
Nevím, jestli to, že jsi hrdý člověk neznamená, že je tam trochu umíněnost a kapka žárlivosti . Každopádně dvougenerační bydlení je velmi náročné, o tom bez pochyby, ale zase na tom musíš vidět ty pozitiva - budeš mít hlídání pro děti, ušetříš za bydlení a jednou to bude celé Vaše. Na druhou stranu je to obrovské sebezapření umět v sobě některé věci potlačit, být trochu splachovací.
Pokud neměl přítel otce není se čemu divit, že je upjatý na mámu - vlastně celý život mu dělala celou rodinu. Lepší než aby z něho byl nezvládnutelný fracek, kterého máma nezvládla.
A pokud by na mě někdo tlačil, tak NIKDY bych nedala přednost "cizímu" člověku (chápej přítel/přítelkyně) před svoji rodinou. Rodina, aspon pro mě, je moje jistota, moje zázemí a jediní lidé, na které mám 100% spolehnutí. Proto se nediv, že jestli si na něj tlačila kvůli mámě, tak si vybral. Protože mámu má člověk jen jednu - ať je jakákoliv, ale přítelkyni si může do měsíce najít třeba 10
Nechápej to ode mě špatně, to v žádném případě, ale snažím se ti dát pohled jiného člověka. Spíš jste se měli pokusit hledat kompromisy - třeba dovolenou půl na půl - týden s mámou, týden s Tebou. A upřímně přijde mi blbost se po 5 letech vztahu rozejít kvůli přítelově mámě, nebo to byl jen jeden z důvodů?
méně než
10 příspěvků
Reaguji na amtulka:
Děkuji za názor, je rozumný, ale bohužel psaním nedokážu přesně popsat a zachytit celou situaci. Ale žárlivost z mé strany to rozhodně nikdy nebyla. Naopak se mi samozřejmě vztahy mezi jím a jeho mámou líbily, ale ona se ke mne chovala velmi nepříjemně a představa , že bych s ním bydlela byla zničující. Samozřejmě jsme o tom s přítelem diskutovali, ale on chtěl bydlet s ní a se mnou napořád. Já jsem byla schopna kompromisu, ale on ne..to mne zaráželo, navíc když viděl jak se ke mně chovala...Taky mi to přijde jako malichernost a je pravda , že ten rozchod vyústil z mého ultimáta - že se tam prostě nenastěhuji. Ale teď opravdu nelituji, chci partnera , který při mě bude stát a když se jeho máma nedokáže ovládat, řekne ji to..a ne že to bude přehlížet a ještě mě nutit s ní bydlet
