Strach být v noci sama doma

Takový problém mám taky.. řekla bych, že to je z těch šílených filmů, kde se každý vraždí a přepadává nesnáším když jsem sama doma večer nebo v noci, přes den mi to nevadí ale jak se setmí tak mám bobky a usnu jedině s rozsvícenou lampou.

taky když jsem sama, tak se bojím, ale snažím se všemožně uklidňovat, že máme psi, spoustu sousedů a tak.. u mě je to třeba proto, že vím, co se na světě děje za hnusy (proto se snažím nekoukat moc na zprávy, protože mě to vždycky ty hrozný věci, co lidi dělaj, zaryje do paměti), taky bydlíme v docela dobré čtvrti a tak mám stále strach, že se staneme terčem zlodějů, jako v poslední době dost našich sousedů, i přesto, že byli doma.. a taky proto, že jsem viděla spoustu filmů a jak blb je vždycky beru vážně

To jsem mívala dříve, i když ono podobných fobií a obsesí bylo více Tohle byla jedna z nich, nemělo to žádný racionalní důvod, jak říkáš ty, vždycky v posteli mě něco přepadlo Nakonec jsem z toho všeho byla tak zblblá, že jsem v obyčejnejch stínech začala vidět něco úplně jinýho...Podle mě to normální je, dokud tě to nějak výrazně nezačne obtěžovat. Kdyby tě to mělo pronásledovat každý den a nějak ti to ztěžovat život, asi by bylo lepší vyhledat odbornou pomoc Můj názor je, že podobnou fobii má/mělo dost lidí U mě osobně to bylo tak, že zničehonic přišla a pak zničehonic zas zmizela.

Ahoj, nejsi sama, my bydlíme s přítelem v malým bytečku v bytovce, všude kolem nás další byty, ale když je na noční tak musím mít v noci zaplou televizi jinak se bojím) nevím proč taky mi to přijde docela divný a když mám jít zhasnout tak pak taky rychle valím pod peřinu

Jako menší jsem to měla hrozně, vždy když jsem byla sama doma jsem vše zkontrolovala dokonce i místo za gaučem a prostě všude a pak se pořádně zamkla a všude si svítila a zhasínala v bytě až když jsem šla spát a to jsem se klepala strachy. Teď mě to nějak přešlo necítím se sama dobře to ne, ale už tak nešílím svítím jen v pokoji kde jsem. A spát chodím docela v klidu hlavně protože mám postel v posledním pokoji, takže kdyby přišli zloději snad se ke mě ani nedostanou a ještě jí mám schovanou za skříní, vlastně i ta pozice schovaná za skříní jen s cestičkou pro odchod do druhé části pokoje a z pokoje mi vyhovuje a cítim se tak bezpečněji. Nemůžu koukat z rohu do rohu..

Taky se bojím, mám divnej pocit, když jsem sama doma a ted přítel na měsíc odjíždí tak musím poříídit léky na spaní a pempers

Jo tak to máme podobně. Já sice nespim doma sama, ale je to jak kdybych to psala já Spim celá přikrytá (musim mít přikryté uši jinak se mi usíná špatně ). Když někde něco šustne, už jsem na nervy, co s tím, nevím

Tak na zprávy já už nekoukám vůbec radši. Ale zase dost čtu a koukám na thilery, drama a kde co. Jenže už si dávám pozor a před spaním to nepraktikuju. Navíc nemyslím na nic konkretního, jako že bych měla strach ze zlodějů nebo z nějakých příšer z hororu. Spíš si příjdu mimo. Za kdejakým stínem něco vidím. Dnes jsem schvalně nechala otevřeny dveře abych mohla spát s kočkou a zas jsem byla celá vystrašená když se kvůli průvanu lehce priviraly a zaviraly dveře. Když to někomu říkám, tvrdí, že jsem jak malá nebo si myslí, že si dělám srandu a vyprávím to s nadsázkou. Ale já jsem fakt jak nějaký strašpytel a opravdu mám pořád doma z něčeho strach ač to zní nejspíš dost dětinsky. Chtěla bych přijít na to proč tomu tak je... ale uklidnuje mě, že nejsem jediná a že to je nejspíš u náš ženských celkem běžný když to tak máte taky.

na záchod jdu třeba jen s mobilem a svítim si potmě nikdy

[cituji=Mischellin]
jen s mobilem je to snad ještě horší protože je to takové magické světlo musím mít vše rožlé

Reaguji na La.Mari: Dřív, když jsem měla různý strachy (mezi dalšíma třeba ze smrti a každou noc jsem nemohla dejchat), tak jsem myslela, že bych zašla na regresní terapii, strašně mě to vždycky lákalo Ale nakonec to zmizelo samo, tak jsem to nestihla realizovat...Každopádně mě to láká stále

Běžné je to u dětí,ale ne u dospělých.Takže normální to není Mít doma po setmění strach je dost divné.Tedy pokud nežiješ sama na samotě u lesa.

Já teda přesně takhle žiju...a teda..chuťovka
Mám tak krásnou fantazii, že se občas postraším sama, když si představuju, co se mi všechno stane, vybaví se mi ty hrůzy z televitních novin (přepadávání, vraždy), že by mě beztak nikdo neuslyšel a už vůbec nepomohl.
Takže se snažím maximálně uklidnit, večer pustit leda nějakou komedii, všechno pozamykat na deset západů a třeba si s někým psát, nebo zavolat

Taky, navíc bydlím sama. Pořád se dívám z okna, poslouchám všechny zvuky, chodím 2x kontrolovat zamčené dveře.. No, už jsem se zklidnila ale není to příjemné. Navíc na mě někdo pul roku zpátky zvonil, něco řekl a odešel..
Zamykám se i v pokoji.

Taky to tak mám, když mám být v noci sama, tak jsem buď celou noc vzhůru a spát jdu až se začne rozednívat, nebo si vezmu prášek na spaní a nechám rozsvícenou malou lampu.