Taky se teď cítím hrozně sama.Dokud jsem byla na střední, tak jsem kolem sebe měla lidi, které jsem dobře znala, dokázala se teda s nimi bavit téměř o všem a měla jsem je (až na nějaké výkyvy) ráda.Úplně mě krátce před maturitou popadaly panické stavy hrůzy, že už s nimi nebudu chodit do školy, na akce ... Mně dělá problém se jen tak začít s někým bavit, musí začít on, já ty první kroky prostě dělat neumím.Na diskotékách se ale seznamuju raz dva, jakmile si dám pár panáků, tak jsem k neudržení, přátelská a komunikativní ... Jinak o mně cizí lidi říkají, že jsem namyšlená a arogantní, takže někteří se ke mně ani nesnaží najít cestu, protože si myslí, že bych je asi poslala kamsi, nebo nevím.Jenže já jsem naopak o kontakt z druhé strany vděčná, myslím si, že dokážu být milá a hrozně ráda lidem pomáhám ... Jenže co jsem si tak všimla, tak kluci, se kterýma jsem se takhle seznámila, v tom vždycky viděli něco víc.Já se jim snažila pomoct, když potřebovali ... Stalo se mi třeba, že mě jeden kluk vytáhnul ven, tak jsem šla a za celou tu dobu, co jsme spolu byli, tak jsme se ani jedinkrát nebavili o mně.Takže zatímco já o něm věděla opravdu detailně všechno, jeho ani nenapadlo, že já bych se třeba taky potřebovala vypovídat ... Hodně lidí ze mě má vrbu, což mi sice nevadí, ale já se pak nemám komu vypovídat ... No, a k těm ostatním klukům jsem taky byla kamarádská a oni si mysleli, že to nedělám jen tak, takže tyhle kontakty posléze téměř všechny upadly.Mám v ICQ tolik, se kterýma jsem kdysi byla hodně dobrá kamarádka, kteří ale když zjistili, že z toho nic nebude, tak mi prostě přestali psát.A jelikož si mnohem víc rozumím s klukama než s holkama, tak moc kamarádek nemám a stejně už s většinou z těch, se kterýma jsem se bavila dřív, nejsem v kontaktu.Takže moje nejlepší kamarádka teď studuje v úplně jiném městě a celkově jsem se po střední zase rozešla s lidmi, se kterými jsem se vídala a s nimiž byly ty vztahy přátelské.Navíc bydlím na vesnici, kde je jakákoli doprava docela omezena, takže kdybych chtěla jít někam na akci, musím si sehnat odvoz nebo přespání, a to není jen tak. :/ Takže jsem vlastně v takové situaci, kdy jsem hodně vázaná na sestru, která má ale přítele, takže je na tom úplně jinak než já, a stal se ze mě člověk, který se těší do školy a do práce, protože je rád za jakýkoli kontakt s lidmi.Samota mě ubíjí.A koukám, že dneska píšu pěkné romány, tak promiňte, ale jsem ráda, že se můžu vypsat.