Jak vyřešit složitou rodinnou situaci?

Dobrej postřeh.

Reaguji na Tiakia:
Miluji svého přítele. A do otce opravdu zamilovaná nejsem a nežárlím na matku, mám ho ráda jako svého taťku. Je těžko pochopitelné co zažíváme a jak nás ty těžké situace v rodině stmelily, když jste je třeba nezažili. Miluju stejně jako jeho i svou sestru a když mi zavolá přijeď je mi mizerně, tak jedu. Stejně tak mám i přátele a jsem jinak prostě normální
(na tenis s ním nechodím, chodí hrát se svými přáteli a nejsem "tatínkova holčička", do jisté doby jsem dokonce byla spíš maminčina holčička)

A to, že přežívá tvrdou játru, zahojené žaludeční vředy, epilepsii a taky bere nějaké antidepresiva, je sice neuvěřitelné ale prostě je to tak. Já neříkám, že má lehký život a že je správné ji odsuzovat jako to já dělám. Ale prostě do téhle situace se dostala sama, a nechce pomoct. Jí to takhle vyhovuje. Takže prosím nemyslete si, že jsem zamilovaná do svého otce, není to tak

Pardon, ale tohle mi přijde už docela úlet...

Je to těžké...a smutné.
Zcela teoreticky...co by bylo s mamkou po případném rozvodu rodičů?

Reaguji na True:
Není to tak strašné, jak to vypadá, ani to není smutné.. Je to jen hrozně stresující, mám v tu chvíli prostě ohromný strach.
A zcela teoreticky... nevím. Je to pořád moje mamka, a když jsem byla malinká tak mám na ni dobré vzpomínky. Takže to by se řešilo až potom, co by ten rozvod skutečně nastal. Možná ke svojí mamce (babička už žije sama, děda zemřel) nebo do nějakého bytu ? Rozhodně bych na ni zcela nezanevřela. Ale myslím, že pro nás tři je to teď v domácnosti už neúnosné, takže asi buď odejdu já nebo ona.

Otázka je, jestli by je soud vůbec rozvedl. Pokud je matka nemocná a závislá na otcově příjmu, tak si nejsem úplně jistá. A pokud ano, tak jí stejně bude platit výživné. Pokud je soud přece jen rozvede a oni se nevypořádají ohledně majetku, tak jí po 3 letech připadne 1/2 domu, takže se vlastně nevyřeší vůbec nic. Ale to jsou jen spekulace, souhlasím s holkama, TY to rozhodně nevyřešíš! Jestli už to takto trvá x-let, měl tvůj otec na nějaké řešení dostatek času. Spíš mi připadá, že to prostě řešit nechce. Možná jí má pořád svým způsobem rád..Ale fakt nevím, neznám vaší rodinu.
ty musíš žít svůj život, protože každý svého štěstí strůjcem jest, i tvůj otec..
P.S.: Ptáš se, kdo mu uvaří a vypere? Já tedy svému otci nevařím ani neperu a kdyby neměl mamku, pravděpodobně by to musel dělat sám.

Nemožné a nesamostatné tvory z mužů dělají ženy. Muži, když musí tak všechny tyhle věci zvládnou.

Taky si myslím.
Jinak souhlasím, že Ty jim do toho zasahovat nemůžeš, i když Tě ta situace ubíjí. Mám kamarádku, jejíž maminka si napůjčovala obrovské dluhy a splácí to samozřejmě manžel (tedy kamarádčin tatínek). Ale ona s tím nic dělat nemůže. Není to její život a pokud on sám neponouká ke změně, není ta změna řešením.

Je to velice tvrdé, ale je to pro Tebe jediná možnost. Ještě daleko horší než odstěhovat se a fungovat samostatně bude odpoutat se citově.

Uvědom si, že Tvůj táta si tenhle život dobrovolně vybral. Divím se i tomu, že se nesnažíš takhle "zachraňovat" matku, to bývá taky časté. Rozumím Ti, ani nevíš jak. To co ti tu napsaly holky na to musíš přijít sama, a ten proces nebude snadný.

Zkus se na to podívat i takhle: tvůj táta to mohl řešit už když jste byly malinké, nebo když se to stalo v tvých 12 ti - neřešil tehdy, takže k stáru už tím spíš nebude.

Jde o to, aby Tobě to bylo jedno, když už je ti to jedno u matky, ono to půjde i u otce.

Zaměř se na to, co ti tato situace a tvůj přístup v tom dává a co ti to bere, to já samozřejmě nevím, ale tvůj dosavadní pohled na věc Ti možná dává jistou naději na změnu, to, že se vidíš v roli někoho, kdo tu změnu může iniciovat. Zároveň ale časem zjistíš, že ač se o to snažíš, nic se nezmění a to Tě bude frustrovat.

Stejně tak Tvému otci tato situace něco přináší, možná to není přímo vědomé, ale vzhledem k tomu, že v manželství setrvává, tak to tak bude.

Ty bys tak jako tak jednou odešla, tak odejdi Ty, budeš později ráda, že se táta o mámu postará místo Tebe.

Kdyby na to došlo, tak by výsledkem bylo, že z matky bude bezdomovec a byť nefunguje jako matka tak rodina ji stejně nenechá např. umrznout v zimě na nádraží.

Zakladatelce je teď líto otce - je to logické, alkoholici se prostě chovají bezohledně, neřeší, atd. (neviděla bych v tom syndrom nějaké fixace typu "tatínkova holčička") ale kdyby na toto došlo, bude zas zakladatelce líto matky, furt lepší - v zájmu psychické pohody zakladatelky (byť si to teď neuvědomuje) když se o matku-alkoholika postará otec, který se s ní dobrovolně oženil, než když jí bude mít na krku ona. (což by přiznejme si to důsledkem rozvodu měla nebo by stejně prostě museli zafungovat jiní příbuzní - babička, dědeček)

A kolik je babičce let? Zvládne péči o alkoholika líp než chlap ve středním věku?

Sama vidíš, jak se to léty zhoršuje ... Takže si představ, že by ona tedy byla někde sama nebo odkázaná na babičku, jestli si Tvůj taťka vybere rozvod, může Ti jednou přibýt dost velká starost - alkoholik taky už nemusí být schopen se o sebe normálně postarat (nejen co se finančního příjmu týče) ...

Ono tohle bohužel nebývá otázka nějakého rozhodování ...

Jo, asi máš pravdu, v tomhle s tebou souhlasím, v konečném důsledku je to takhle asi lepší... ale aby na té ulici neskončili oba...

Thien, tomuto moc nerozumím :..... kvůli koníčkům nestíhám pracovat, bydlím tedy doma (s rodiči), živí mě taťka.......
proč neomezíš koníčky již nyní? chceš po otci aby se vzdal manželství
(i když asi ne dokonalého) a ty nejsi ochotná se vzdát vlastních koníčků aby si ho mohla finančně podpořit v případě rozvodu a vyplacení domu?

Trochu přestřeleno, zdá se mi.

Ač jsem se v podobné situaci nikdy neocitla, zakladatelku chápu. Z příspěvku cítím, že by matku rodina v léčbě podpořila, bohužel matka evidentně odmítá. Ale proč jim má viset na krku jen proto, že chlastá a sama se léčit nechce? Já bych teda otce k rozvodu "přemlouvala". Nemyslím do něj každý den hučet, ale třeba u právníka zjistit možnosti vyrovnání, nastínit pro něj pozitiva, která mu rozvod přinese (méně stresu..). Konečné rozhodnutí bych samozřejmě nechala na něm, musí to vyjít z jeho vlastní hlavy. Určitě by se mi taky nelíbilo, kdybych viděla, jak se můj milovaný otec ubíjí kvůli závislosti své ženy. Té, která jako manželka i matka stojí za h....o.

Reaguji na Sysi:

No jako, já mám ten koníček částečně placený. Od malička sportuji a věnuji se tomu na vyšší úrovni. A v létě pracuju měsíc v zahraničí a měsíc a půl (do nástupu do školy) tady vedu děti a to mám taky slušně zaplacené, takže jsem živa vlastně díky těm koníčkům. Taťka platí školu (měsíčník, někdy mi dá něco na jídlo,a výdaje prostě na učebnice a tak), pak kupuje doma jídlo, ale taky ne vždycky on, záleží jestli mám ještě dost peněz navíc, když ano tak si to koupím normálně sama. Jinak se šatím sama, když chci jít do kina platím si to sama, takže si myslím že se mu snažím pomoct, jen se momentálně asi při denním studiju (dálkově nejde můj obor studovat) neuživím tak, že bych šla někam do bytu.

Velmi děkuji za veškeré reakce. Některé mi pomohly se na věc podívat trochu jinak... nejspíš zatím nebudu nic řešit. Já se s ní sice asi často ještě hádat budu, ale asi zkusíme s přítelem vymyslet alternativu a odstěhovat se. Pa Thien