Co s miminkem? ?: (

Reaguji na radana: Neuvede ho jako otce a připraví se a hlavně to malé o alimenty? Tohle si mohou dovolit ženy, které jsou dostatečně zajištěny i bez chlapa.

S dítětem kluk ve 22 letech ?
Asi nemáš představu co obnáší mít dítě a ženu,která nedonese do domácnosti nic moc peníze.
Předpokládám,že asi nemají nějaký společný byt a kluk nemá ani dostudováno.
Nedivím se mu,že si nechce takové břemeno uvázat na krk.
Slečny je mi líto,ale její situace stále ještě má řešení.

Reaguji na Rééza:
Miminko bych si nechala.Pročítala jsem všechny tvé příspěvky a myslím si, že ho velmi chceš. Máš podporu rodičů, to je velmi důležité. Nebudeš na to sama.Už jen kvůli riziku, že po dalším potratu nebudeš třeba moci mít děti, bych si miminko vážně nechala. Každý se dnes honí za kariérou, hledá smysl života, byla jsem úplně stejná a smysl svého života jsem našla ve svém dítěti. Není mi 20 ani už 30let, jsem matka samoživitelka, takže vím, jak těžký život může být, když je člověk na všechno sám, ale zvládnout se dá vše, to mi věř. Přítele bych klidně i soudně donutila k přiznání otcovství, žádný, že nebude platit alimenty, kdo žije sexuálním životem musí počítat i s následkama. Budeš mít mateřskou-rodičák, přídavky na dítě, příspěvek na bydlení, alimenty a nevim, co ještě všechno si dnes člověk může vyběhat.....Hodně štěstí.

Reaguji na Tiakia: Máme společný byt, bydlíme spolu v Praze, vše jsem zařizovala já a vše také platím já.On mi přispívá akorát na nájem. Vlastně i o něj se starám jako o dítě, ale to je jedno. Já neříkám, že ho v tomhle nechápu, ale myslela jsem, že když jsem se dokázala já k tomu postavit čelem a zodpovědně, že to dokáže také a nezachová se ke mě takto, Neřekla bych, že jsem si to zasloužila, aby se choval jako prase. Přece jen už je dospělý. Ale na tom už nesejde. Jsem na to sama a vím, že budu nešťastná, ať se rozhodnu jakkoliv. Ano, oporu v mamince sice mám, ale nemohu po ní žádat, aby se o nás starala nebo mi finančně pomáhala nebo tak něco. A s přítele ani žádné alimenty nedostanu, právně je to ještě student a ani to soudní cestou řešit nechci, to by mi moc na psychice nepřidalo. Slyšela jsem spousty názorů, ať už zde od Vás nebo od rodiny nebo od přátel, ale nakonec se stejně budu muset sama rozhodnout co s tím. Jen jsem potřebovala znát nějaké názory zvenčí a pohled nezaujaté osoby, mne přece jen ovládají emoce.

zvládnout se dá všechno , když člověk bude chtít, teď už ti ani moc možností nezbývá .

Já ti nechci brát iluze , ale i ve vztahu kde je vše harmonické a jsou na to 2 se může stát , že jednoho dne zůstaneš s dítětem sama.Spoléhat se nemůžeš na nikoho a na nic. Takový je prostě život, plný výzev , rozhodnutí a přehodnocování.Určitě bych se nerozhodovala podle názoru lidí na internetu , které ani neznáš .Znovu bych zvážila všechny možnosti ,které máš k dispozici a rozhodla se podle svého svědomí. Všechno se ještě může změnit .A co rodiče ty ti nepomůžou? Bude to samozřejmě tvá volba , ale paradoxně jednou třeba budeš řešit opačný problém ......................
Jinak do budoucna bych ti poradila pokud nechceš opět řešit znovu tuto situaci více se chránit.Píšeš , že máš zdravotní problémy , ale na trhu je spousta druhů antikoncepce a určitě se najde vhodná i pro tebe a pokud nemůžeš ty trvala bych na ochraně partnera.

Aha,tak to jsem netušila. Tak to beru zpět.Myšleno to bylo ale v dobrém.

Jsi rozumná
Mám 22 letého syna a naprosto chápu názor tvého přítele nebo už asi expřítele.
Je to dost těžké,život má před sebou a po dítěti netouží,takže ho nechce a už vůbec ne,když se tak stalo nešťastnou náhodou.
Jednou si dítě pořídíš s mužem,který bude nadšený až s ním otěhotníš a na tuto chvíli si počkej.Dítě nelze vrátit když by jsi to nezvládala a měla by jsi zkažený celý život.
Byla jsem na interrupci v 19ti neb jsem dítě opravdu nechtěla,můj nastávající by si ho asi nechal,ale já jsem paličatá a rozhodla jsem se za sebe,ne za nás /dva měsíce na to jsem se vdávala,to bylo plánované/ a otěhotněla jsem plánovaně ve 22 ve chvíli,kdy už jsem byla vdaná tři roky,měli jsme byt,auto a tři roky manželství za sebou.
Věřím tomu,že to bylo to nejlepší řešení.Nikdy jsem nelitovala ani v nejmenším.

Ve 22 letech jít na potrat, když otec je jistý, proč? Bude platit na dítě i na Tebe, na to jsou zákony. A časem určitě najdeš partnera, který bude mít rád dítě i Tebe. Já bych na potrat nešla, takhle podruhé.. Potrat je krajní řešení v jinak neřešitelné situaci. Tahle řešitelná je, tak proč zabíjet nenarozené dítě?

Reaguji na amelie1111: jako proč má tak trestat toh kluka? Mám pocit ze každy tu píse on ti bude platit on ti bude platit. Ale díte plánované nebylo byla to nehoda tak proc by ten kluk měl za to trpět navíc bude nenávidět ji i to díte. A jestli si myslíš ze pokud uvede otce tak bude platit tak asi nevíš jak to chodi kolik otců neplatí.

Ja bych si to díte nenechala jsi mladá kdyby ti bylo 30 a ty se ocitla v teto situaci tak ti řeknu nechej si díte ale máš ještě mnoho let před sebou. A díte je zodpovědnost neni to domácí mazlíček nechápu že dnes si někteři pořizují díte jak na běžícím pasu bez šperky zodpovědnosti.

Reaguji na onsall: Já jsem už psala, že otce žádnými alimenty trápit nebudu a přes soud to řešit nechci. On se takhle rozhodl a je to jeho rozhodnutí, do ničeho ho nutit nemůžu a nebudu a i když to strašně bolí a ublížil mi, je to přece jen i jeho dítě, otce bych prostě neuvedla. Jelikož nejsme manželé, tak i kdybych otce uvedla, musel by přiznat otcovství, což by musel podepsat osobně a to by stejně neudělal, tak proč si ještě přidělávat problémy a starosti nějakými soudy? Už jsem uváděla, že je právně stále student, takže alimenty by mi mohla platit tak možná jeho rodina, ne díky, tohle vážně řešit nebudu.

Ano vím, že na děti mám stále spoustu času, ale ono prostě přišlo teď a já se snažím vymyslet nejlepší možnost, jak situaci vyřešit.

a jak tohle souvisí s věkem ? nejlepší řešení je hnát holku podruhé na potrat, protože je ještě moc mladá ? to jsou názory

Reaguji na mikkýsek: ano ma to hodne souvislost s věkem kdyby ji bylo 15 tak to bude taky super ze by měla díte že? Pokud je ji tolik kolik ji je a je v takove životní situaci tak to muze přerušit a třeba za 4 roky potkat muže a mit díte s nim. Kdyby ji bylo 30 tak uz je to horší takže ano ma to hodne co dočinení s věkem.
Reaguji na Rééza: vím že jsi to psala ja reagovala na to co napsala amelie1111

Reaguji na onsall: Ano já vím, velice se omlouvám, zda Vás má reakce nějak naštvala, chtěla jsem jen objasnit jak to je. Když jej přítel nechce, tak otec prostě nebude, pokud se rozhodnu si dítě nechat.

A ano, s věkem to souvisí i nesouvisí, ale řekla bych, že 22 let není 15, myslím si, že je to věk sice stále mladý, ale na dítě už vhodný. U mě to spíše souvisí s životní situací jak věkem.

Reaguji na Rééza: vůbec jsi me nenaštvala ja jen abych to uvedla na pravou míru.
Neviděla jsi náhodou 4 v tom? Tam je holcina která je zřejmě v hodne podobne situaci jako ty. S odstupem času říká ze je to strašně těžké a ze by se rozhodla jinak díte miluje ale že vi že holcicce nemůže dopřát co by chtěla.

Jinak ty už pracuješ? Nějak jsem to nezaregistrovala v diskuzi.

Reaguji na Rééza: a prosím tady na omlazení si tykáme