Pracující partner

Koliner
Chová se s prominutím jak blb. Možná je to přechodné, asi kvůli problémům, dluhům apod., ale to nikomu nedává právo chovat se jak hulvát (je důležitý, rozkazuje, že máš jít domů, jak se k němu chovat - to bych zuřila!). Hodně bych uvažovala, jestli by nebylo lepší se na frajera vybodnout.

při čtení tvého příspěvku je mi jako bych to napsala já. Teď jsem opět doma sama. Partner nereaguje na žádné promluvení. Zařídil si svůj život s kamarády. Včera hospoda, dnes grilovačka. Jsem už zoufalá, dnes jsem mu řekla, že uvažuji o rozchodu, řekl jen ať se teda rozhodnu, že si kdyžtak sežene menší a levnější byt :/ Nežárlí, mám pocit, že už mě snad ani nechce. Přátelé jsem pro něj přednější než já Taky mu jen peru, žehlím, vařím, uklízím a on mě za to jednou za týden "odmění" sexem. Pokud je doma, sedí u PC a nevšímá si mě

marbee

To je hrůza, v čem, nebo s kým, některý z vás žijou . Často si říkám, jakou mám já strašnou smůlu, ale při čtení takových příspěvků pochopím, že jsem na tom ještě dobře...Co je tohle za chlapi? Fakt odejít, nic než odejít.

debora
nejhorší je, že on mi řekne, že jsem na něj moc fixovaná a že on se chce bavit. Je mi jenom dvacet, studuju těžkou školu a nemám na tohle nervy. Moc ho miluju, chci odejít, jenže nemám na to nakonec sílu. Vím, že by mi moc chyběl. Tak jenom snáším ty jeho nálady, samotu, bezmoc Jsem srab, ale bydlení s ním jsem si doma dost nevybíravě vyřvala, i když mě mamka varovala. Bylo by pro mě hrozné přijít domů a říct: "Mami, měla si pravdu." Doufám, že se to změní, že se to zlepší, ale je pořád těžší tomu uvěřit.... Navíc, když chyi aby doma trochu pomohl, tak jen odvětí, že on přece vydělává...já podle něj nedělám nic a studium+domácnost nepovažuje za práci, asi má pocit, že si válím zadek

marbee

Hm, to je přesně to, o čem jsem psala. Ten rozdíl mezi tím, postarat se o muže a sloužit mu. To, co popisuješ mi bohužel přijde jako ta druhá varianta . Já se ráda starám, ráda to pro něj dělám, ale taky se ke mně chová jako k sobě rovnému, nikdy jsem neměla pocit "ponížení".

marbee
Koliner
Holky,vy se seberte a nejlépe jeďte spolu na dovču vašim partnerům chybět nebudete a třeba ve dvou lépe pochopíte,že opuštění partnerů je skoro už nutnost.

Asi jo, ale strašně mě to užírá. Představa, že budu bez něj je pro mě přímo hrozná. Chtěla bych, aby jsme to nějak zvládli. Uvažuju i o partnerské poradně nebo něčem takovém...

marbee
Ve 20ti letech?
Chlapů plný svět.........když už teď byste měli řešit problém v poradně,tak co za deset let třeba?

Laky

Když ono opustit někoho, koho miluješ je těžké. Možná se to zdá směšné, ale je to můj první kluk úplně ve všem a já stejně netoužím vědět, jaké by to bylo s někým jiným. Nemám ani pocit, že bych si neužila. Ale možná bude chyba, že on když přijde tak mě vždycky najde doma, protože si všechno vyřídím opřes den a večer chci být s ním. Víte co holky? Asi k večeru zvednu ***** od uklízení a psaní a půjdu pryč. Ať si přijde do prázdnýho bytu...

Chápu nesměju se ti.
Jen se zamysli nad tím,když už teď je problém,tak co by mohlo nastat za pár let.

Laky
já vím, že nesměješ Já chápu, že se to může zhoršovat stále, ale já přesto zcela naivně věřím, že mu docvakne, že se chová jako idiot. Podle mě je to tím, že i když je o 4 roky starší, tak sice nejsem jeho první přítelkyně, ale první v intimnostech. Asi neví, jak se v takovém kompletním vztahu chovat nebo co Každopádně ho to neomlouvá....

Chlap se buď ve vztahu chovat umí a nebo ne........čekat na změnu je tak trochu bláhové.
Jasně,že se partneři časem jakoby naučí spolu žít,ale ve dvaceti letech je mi za tebe líto dělat kompromis.

Laky
je to blbé no...chtěla bych se umět dobře rozhodnout...bojím se, že když odejdu, bude mi to líto. Můj první "přítel" (nepovažuju to za vztah ani omylem) mě v patnácti zfackoval a ne jednou, dlaší kluk mě jenom sprostě využil...No asi jsem nějaká divná, že na mě jdou tyhle typy

Jasně,že ti to bude líto.
Promluv si s ním a uvidíš........třeba jemu to líto nebude a vyřeší to za vás oba.

Laky
díky moc za povzbuzení a radu