V listopadu jsem zde založila téma Jak se vyrovnat s nuceným potratem. Můj gynekolog mě nutil jít na ukončení těhotenství. Tvrdil, že plod se nevyvíjí.
Spousta z vás mi začala radit ať se nevzdávám a ještě počkám. Byla jsem celkem dost na dně a nevěděla, co dělat. Byla jsem rozhodnutá ukončit vše co nejdřív, abych to měla za sebou.
A opět jenom díky holkám z Omlazení jsem si to rozmyslela a rozhodla se ještě počkat. Dr,mě od toho sice zrazoval, že je to zbytečné ale nedala jsem se.
I přesto všechno ale těhotenství nebylo nijak růžové ale to jen proto, že mě celou dobu provázel strach a obavy.
Když mi vyšel pozitivní skrínink v prvním trimestru, bála jsem se nejhoršího. Ale obavy byly neopodstatněné a při druhém vyšetření se žádné vady neukázaly.
Začali jsme tedy s partnerem plánovat svatbu, aby děťátko přišlo do úplné rodiny. Svatba byla krásná, počasí se vydařilo a já začala věřit, že už bude dobře.
Jenže přišla další zpráva, která mi mou sebedůvěru zase rychle vzala. Snacha mojí dobré kamarádky musela jít na potrat na začátku šestého měsíce, děťátko mělo skryté vady. Musela ho porodit. V tu chvíli mi došlo, jak snadné je o malé přijít a můj dřívější strach se vrátil v plné síle. Naštěstí jsem v té době začala cítit pohyby a to mě uklidnilo a začala jsem si těhotenství opět užívat.
A další rána. Moje příbuzná porodila tři týdny před termínem chlapečka. Bohužel byl mrtvý, netlouklo mu srdíčko. Zase jsem upadla do beznadějného strach, aby mě nepotkalo to samé. Přitom jsem si pořád říkala, když už osud jednou zasáhl a malou zachránil, přece mi ji teď nevezme... Mě v tu dobu zbývalo do porodu asi 6 týdnů. Stačilo, abych chvíli necítila pohyby a už jsem plašila. Možná se ptáte, proč jsem to všechno tak moc řešila. Nedokázala jsem se od toho oprostit. Strach mě dokonale ovládl a provázel mě téměř celým těhotenstvím.
Dnes už vím, že mít dítě je opravdu dar a že věta ,,hlavně ať je živé a zdravé" není žádným klišé ale upřímným přáním rodičů.
O porodu se zde rozepisovat nechci a nebudu
A teď, po skoro devíti měsících si můžu oddechnout a říct, že 12.7. v 10.40h se nám narodila holčička Gabriella, 3500g a 51 cm.
Tímto vám všem ještě jednou MOC děkuji, bez vás a vaší podpory by teď Gabriellka nespinkala vedle mě