To bylo tak, v práci to krachovalo, a táhlo se to dlouho, a bylo to v období, kdy jsme skutečně potřebovali peníze, kvůli dětem. Po všech lapáliích a třech vyhazovech jsem našla práci, ale je to docela dlouhé dojíždění abebo pobyt u maminky, to při odpolední směně. Maminka mě stejně velmi potřebuje, kvůli chatrnému zdraví, a ještě k tomu jsem jedináček. Jedno dítě už nyní pracuje, mělo by být líp, ale mně stále nějak líp není. Je mi pořád horko, ale nedokážu se ani svléct, zajedno se stydím ukazovat nedokonalé tělo, a pak mi v tom brání předsudek, že kdybych zavářela a uklízela v nějakých šatech, se svázanými vlasy, tak bych si přišla jako slepice. Tak se přehřívám a je mi někdy fakt špatně. Ono se totiž ode mně chce zaváření, uklízení, pomáhání, dojít támhle a támhle, ale to opačné jako by neexistovalo. Tedy ne dovolená, ne šperky atd. Prostě radosti ne. Na tyhle bonusy nejen že stále nemám, ale ještě se ani nějak u nás neuznávají, maminka a tchyně jsou absolutně bezšperkové, záleží jim jen na domácnosti a nikdy by mě nepochopily. Dovolená se taky neuznávala, s manželem jsme stále něco dělali doma, ale poslední dva roky jezdí na akci, kde si pár dní orazí, a to já nemůžu jet s ním, protože je to pánská jízda. Sama takové přátele nemám, kteří by si se mnou taky udělali jízdu. Slyším od maminky, že támhle nemám lézt a támhle nemám chodit, a proč mě manžel nedoveze, už mi to přijde jako u muslimů, že můžu jenom tam, kam mě tatka vezme. A pak se mi zdá, že na rozdíl od normálních lidí, co jsou rádi, že jsou zdraví, a že se mají rádi, tak já fakt doslova prahnu po hmotných věcech. Vidět pěkné náušnice, tak se mi rozzáří oči jako nějaké strace. Nakonec už ani zdravá moc nejsem, mám myom a hrůzu z toho, aby mi lékařka nedoporučila operaci. To by zas bylo od maminky, dbej na tohle a na tohle, nezvedej to, sedávej doma, nechod tam a tam. Vůbec ráda používá slova jako poslouchej mě bedlivě, připomínám ti důtklivě, dbej na to a na to. Je moc hodná a kupuje mi různé dobroty, a já jsem tak nevděčná. A když by mi dala na ty vytoužené věci, tak by mi zase bylo trapné si to vzít, když vím, jak je dneska těžké vyjít. Jenže já už nechci na nic dbát, mám dny, kdy opravdu nechci nic zavařit, porovnat, srovnat, uklidit, přemáchnout, vycídit a napéct, kdy chci jen být hezká a prostě jen tak být. Dokonce mi vadí pochvala za domácí práci, snad jen od syna mi nevadí slyšet, že mu chutnal oběd, od ostatních mi to přijde, jako by říkali, že jsem vzorná slepice. A já vzornost v domácnosti už totálně nesnáším. Řekněte mi, zda jsem se zbláznila docela, nebo je to snad vyhoření z domácnosti. V práci mě to baví, tam mi nic nevadí. Mám jednotvárnou práci, to není jako doma, že zatímco cpete do pračky prádlo, pálí se vám oběd, někdo zvoní, vy jste zpocená s nervy nadranc, a manžel poznamená, ty máš dneska den. A nejhorší depky mám v neděli kolem poledne, když je horko a modrá obloha. To jsem jedno slzavé údolí.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Zdravím,
z Tvých řádků zde je opravdu poznat smutek, deprese, ale na druhou stranu - co se děje tak hrozného, abys měla takové stavy? Máš zdravé děti, rodinu kolem sebe, práci, která Tě baví. Neznám moc ženských, které baví domácí práce, ale holt to je život a netřeba to brát tak tragicky. To samé s tím, že nemáš zlaté šperky - myslíš, že tohle Ti přinese štěstí? Silně pochybuju. Spíš mi to přijde na nějaký hlubší problém. Co děláš ve volném čase, jaké máš koníčky? Manžel Tě nechce nikam pouštět´(nejsem si jistá, že jsem tuhle pasáž dobře pochopila)? Je škoda si takhle kazit život, jsou dle mě horší věci na světě než to, co tady popisuješ.
Poslat SZ
Ja asi chápem o čo ti ide. Zdá sa ti, že ostatné ženy chodia pekné, upravené, zladené a ty si jak taká domáca puťka, príp. zanedbaná? Je to tak? Omlúvam sa za drsnejšie slová ale neviem jak lepšie to popísať.
Tak sa nesťažuj a začni s tým niečo robiť. Nezdá sa mi, že by si sa sťažovala na nedostatok času tak si zájdi napr. na manikúru - daj si urobiť nejaké pekné nechtíky, pedikúru, zmeň účes, kúp si peknú bižutériu (niektorá vyzerá celkom luxusne aj keď cena o tom nesvedčí), vyraz do mesta na kávu - nemáš nejaké kolegyne s kt. by si mohla ísť?
Ostatne tiež asi navrhujem zájsť za odborníkom lebo niektoré tvoje problémy už trochu presahujú medze...nič v zlom!
Galerie obrázkůVosmajdo, pár let už tě znám a vidím, že problémy máš stále stejné.
Ten první, je tvá dominantní matka, od které se necháváš peskovat jako malá holka a druhý je tvůj manžel, který je stejný jako tvá máti, ale v bleděmodrém.
Dokud si nedupneš a neřekneš nahlas svoje potřeby, představy a touhy, tak do té doby budou tebou manipulovat a zneužívat tě.
Tvůj život a tvoje štěstí jsou ve tvých rukách.
Tedy Vosmajdo já myslela, že jsi za tu dobu co ses neozvala udělala konečně nějaký pokrok a ono furt nic. Rada pro tebe je pořád stejná. Pokud nezačněš nic dělat a budeš si jen stěžovat, ostatním závídět a litovat se jaká jsi chudinka, nikdy se nehneš z místa. Sakra jsi dospělá ženská tak co je za problém prostě matce říct, to je můj život a ty mi do něj už přestaň kafrat! Chceš náušnice, máš na ně? Tak si je prostě kup a ostatní at si mají blbé kecy z jejich peněz to nejde tak jim to může být fuk. Nechce se ti v daný den uklízet, zavařovat, žehlit, prát..., tak se na to prostě vybodni a udělej si den volna.
Tak si pro začátek zajdi ke kadeřníkovi a kup si třeba novou halenku. Matka si na hřbitov zajde sama a chlapa si chvíli nevšímej, však on neuteče hned při tvém prvním vzdoru.
Každopádně jak radí předemnou NEMLUV, ale JEDNEJ. Krok za krokem.
POZOR
Aniž bych to myslela jakkoliv zle! Můžu říct pouze.. jaké si to uděláš, takové to máš.
Tvůj život je jen Tvůj a nepotřebuješ se komukoliv zavděčit a ani žít jeho život.
Proč bys měla zavářet, lítat kolem domácnosti jak hadr na holi? Tak s tím přestaň, udělej jen to nutné a zbytek ať se postarají také ostatní členové domácnosti.
Když nechceš vyvářet ani péct, tak to prostě nedělej. Nevidím jediný důvod proč by muselo být za každou cenu doma navařeno a napečeno, něco kup.. drahé to není nebo ať se klidně o sebe každý člen domácnosti postará.
Byť nejsem zastánce nevaření a kupování jídla, tak prostě občas... to neuškodí.
Co se týká Tebe a Tvé nedokonalé postavy... to je jenom v hlavě, dokonalost neexistuje, každý má nějakou "vadu" na kráse.. jde jen o to najít své přednosti a umět se nosit.
To není ve špercích a nevím čem, spíš mi připadá, že si myslíš, když něco takového budeš mít tak to bude lepší.
Cituji vosmajda: myjete nádobí po večeři, oni mají padla, to si nejde udělat dopředu, mýt nádobí od večeře nejde před večeří.
Nádobí myje myčka a když nevím proč není, tak je taky dobré se střídat, víš.
K zlatému řetízku.. jako příklad se žehlením... asi to máš v hlavě fakt jinak...bez urážky..., protože s řetízkem nebo bez pořád je to žehlení.
A že by ses před návštěvou s ním necítila jako chudinka... tak to už vůbec nechápu. Chudinka.. když se tak budeš pořád chovat.. budeš vždycky i kdybys byla ověšená zlatem od hlavy až k patě.
Holka cítím z Tebe závist. Říkáš, že jiné ženy zvládají perfektně domácnost a ještě jsou odpočinuté a v pohodě.... myslím, že jen vidíš to co vidět chceš a spíš si to umí jen lépe zorganizovat a rozvrhnout, místo toho, aby dělali dobrovolně "služky"
.
Je to smutné čtení. Je v tom rezignace, deprese, posunuté vnímání reality a navíc zbytečná zášť k ostatním ženám, vždyť žádný řetízek na krku z Tebe lepšího člověka neudělá, ani z tebe starosti a problémy nesejme. Abys měla to, po čem toužíš, tak pro to musíš něco udělat. Pokud chceš, aby se k tobě lidé chovali jinak, tak jim to musíš dát najevo!
Přece pracuješ, takže máš finanční příjem a můžeš sikdykoliv udělat malou radost v podobě rtěnky nebo naušnic, to je stokorunová položka, která tvou rodinu opravdu nezruinuje. I oblečení a další věci, které ti pomohou cítit se více žensky, se přece dají obstarat za pár korun ( na aukcích, ve výprodejích apod.) Problém je v tvé psychice, protože žádná racionální překážka v tom, abys mohla žít jako většina "normálních" žen, neexistuje!
Zajdi si za psychologem, pokud holky naznačují, že tyhle problémy máš už dlouho a evidentně se to nelepší, tak si sama nejspíš nedokážeš pomoci. Psycholog tě vyslechne a přiměje tě, aby sis sama položila některé důležité otázky a zjistila, co vlastně v životě chceš a co je "pravou" příčinou tvé frustrace. Protože zlatý řetízek to rozhodně nebude!
Sebeúcta a sebedůvěra, která ti absolutně chybí, nevězí v hmotných věcech. Dokud to nepochopíš, není cesta ven
Držím ti palce 
Dokud sama se sebou nezačneš pracovat a opravdu něco dělat a ne se jen litovat a neustále si na vše stěžovat,tak se nehneš z místa a bude z tebe nerudná,nešťastná baba.
Vůbec to nemyslím urážlivě a nebo zle,ale prostě na mne tak působíš.Kdy si naposledy měla upřímnou radost?Kdy ses podívala na ostatní ženy s respektem a uznáním?A takto koukat by ses ale měla i sama na sebe!Nejsi přece nic míň než my kolem.
Baví tě něco?Ale opravdu baví?Začni se konečně věnovat hodně sama sobě.Všechny jsme kuchtičky,hospodyňky atd..,ale i tak si život užíváme,umíme si dělat radost a žít...
Osobně si myslím,že už jsi opravdu zralá na to zajít k lékaři,jelikož se utrápíš a své okolí kolem sebe otrávíš.
Moc bych Ti přála,aby ses konečně přestala litovat,obviňovat .......a konečně se naučila mít radost ze života
Máš sebevědomí úplně dole a není se čemu divit, když si necháš ovlivňovat život svojí matkou a pro manžela jsi očividně jen služka, která všechno zastane. Hlavně do sebe nezačni cpát antidepresiva. To se ještě zhorší. Sama musíš přijít k tomu, že se ráno probudíš a řekneš si: Tak a teď to bude po mém..Jak tak čtu některé příspěvky, tak už tě holky znají a očividně s tím pořád nic neděláš. Jenže to se bude zhoršovat a komu není rady, tomu není pomoci. Uvědom si, že jde především o tvoje zdraví.
Reaguji na vosmajda:
žádné sebevědomí žádná sebehodnota........... , změň postoje v životě. Nespokojenost pramení z tvého nitra ne z okolních situací.
Abych se zastala mé maminky, to já jsem potřebovala dřív ji, než ona mne. Potřebovala jsem nocleh. A je jí tak bídně, že na hřbitov opravdu nedojede. A je jasné, že když něco od ní chci, tak se taky musím hezky chovat. A nic hrozného se opravdu neděje. Ale každoročně mě úplně zdeptá vidina přicházející menstruace a ohlašovaných stále větších veder. K tomu představa nějaké domácí práce a jsem totálně vyřízená, ještě dříve, než to nastane. A není to tak, že mě manžel nikam nepustí, spíš nemám s kým.
Reaguji na vosmajda:
Ty dopředu vidíš jen problém a samá negativa.Potom se nesmíš divit,jaký žiješ život a opravdu si myslím,konkrétně u Tebe,že sis to hodně udělala sama a pro lepší život neděláš nic,jen si zase hledáš to zlé...a lituješ se.
Nikdo nemáme x věcí rádi a nesnášíme x věcí,ale život si tak jako ty ,kazit nehodláme,protože x věcí k životu patří a to prostě neovlivníš jinak,než Tvou myslí.
Nejhorší je, když ty věci, kterých je x, se sejdou, třeba v jeden den. Myslím, že mám stále ještě tak nějak všech pět pohromadě a stále jsem ráda, že zase neztrácím práci, že nikdo z nás nezemřel, že jsme nehavarovali, to at se radši kupí to x drobností - ale v tu chvíli to vypadá děsně. A nakonec ta menstruace je snad lepší než předcházející PMS, tohle je jen nepohodlné, ale už není ta depka. Nevím vlastně, proč tak vyvádím, ve 13 mi to nevadilo, a ted, když to má za pár let skončit, tak takhle vyvádím. Snad, že je ted taková móda kolegyně očuchávat, jestli se nedopustily nějakého prohřešku a pomlouvat. Nemám ráda, když třeba někdo vykřikuje - tady někomu smrdí pantoflééé. Když se pořád hlídám, jestli někomu nezapáchám, jestli jsem třeba nezapomněla v nějaké hektické chvíli použít deodorant, tak prostě cítím úzkost.
