Opuštěná ve 35 letech

To je mi moc líto, ale neházej flintu do žita. Teď to možná vše vidíš černě, ale co můžeš vědět, že bude za rok? Když jsem se před dvěma lety rozešla s ex, taky jsem si říkala, co teď, vždyť tady v tom našem zapadákově nikoho k sobě nenajdu a než se případně s někým novým zase oťukám atd. - no a za rok a půl jsem se vdala. Nikdy nemůžeš vědět, co Tě čeká. Nejlepší je, se tím vůbec nezabývat, žij jen přítomností. Zaměř se teď na to bydlení, ono i s 5ti tisíci se dá žít, nebo si hledej nějaké spolubydlení, dej si oraz, zaměř se na sebe. Většinou to, co chceme, přijde, když tomu necháváme volný průběh a neřešíme. A hlavně, 35 není žádný věk, důležitější je, abys byla zdravá. Dítě můžeš mít klidně i po čtyřicítce. Ale tím se teď netrap, všechno zlé je pro něco dobré a někdy život nabere takový spád, že se nestačíme divit. Držím palce!

Nic se neboj, to půjde. Moje kolegyně potkala po x letech samoty chlapa, bylo jí 36, za 3 měsíce byla plánovaně těhotná, a to si rozhodně chlapa nehledala, už byla smířená, že dítě mít prostě nebude. Teď je jí přes 40 a je na rodičovský s druhým dítětem. Navíc, vždycky můžeš někomu dát domov jako pěstounka.

Udělala jsi chybu, ale nemá smyl být z toho smutná. Tím nic nezlepšíš. Naopak buď ráda, že jste se rozešli, když už to stejně nestálo za nic a nejspíš by to časem bylo ještě horší. Snaž se žít a využívat příležitostí k seznámení. Třeba budeš brzy tak šťastná, že budeš za tenhle rozchod ráda. Přeju Ti to a držím palce.

Buď ráda, že jste se rozešli a můžeš začít znovu! Já vím, je to těžké, ale zase pořád lepší, než kdyby se na Tebe vykašlal za deset let, ne? 35 není v dnešní době žádný věk. A vážně se klidně může stát, že za měsíc někoho potkáš a řekneš si, jak je Ti s ním dobře, uvidíš v něm otce svých dětí..nikdy nevíš. Navíc nemusíš čekat 5 let, než si s někým děti pořídíš je to sice obrovský závazek, ale pokud jsou oba svolní, proč to v tomto věku odkládat.
Přeji Ti hodně sil, které budeš potřebovat, abys viděla svou budoucnost růžověji (a to často pomáhá! a taky štěstí, bez kterého se to nikdy úplně neobejde

To chápu. Nechtěla bych. Teď máš tak 5 let na to najít si partnera a otěhotnět. Vsadím se, že on do toho do půl roku skočí s jinou. Klasika.

Myslím, že jsi úplně zbytečně smutná a zoufalá. Máš přece tolik možností! Podle mě je to skvělá příležitost změnit svůj život, najít si nové cíle a jít za nimi. Naopak, já bych na tvém místě byla ráda, že nemám děti. Mohla bych ti tady hodiny popisovat utrpení a strasti života svobodné matky, které si prožila moje matka, když odešla od mého otce, a to ji ještě on několik let po rozvodu tyranizoval, takže myslím, že máš náhodou štěstí.
Dle mého bys měla jít k rodině, nakonec od toho rodiče přece jsou, i kdyby tě u sebe bydlet nenechali, určitě by ti psychicky pomohli. Přítele možná měli rádi, ale ne více než vlastní dítě.
Až trošku opadne to prvotní zklamání, beznaděj, zkus se na svůj život podívat jinýma očima. Zamysli se nad tím, co všechno jsi s přítelem nemohla, v čem tě omezoval a všechno to uskutečni, dopřej si všechno, co jsi s ním nemohla. Jsi teď sama, a i když se ti to teď možná nezdá, samota má mnoho pozitiv, nemusíš se nikomu zpovídat, můžeš si dělat co chceš,, s kým chceš a jak chceš, tak se na to dívej takhle a užívej si naplno života, který se ti teď nabízí. Člověk totiž musí umět být i sám. Existuje jedno pravidlo, pokud nebudeš mít ráda sama sebe, nebudeš si sama sebe vážit, nebudeš na sebe pyšná, tak to nemůžeš čekat od ostatních.
A nepokládej si otázky "proč ti zkazil život" apod. Otázka spíše zní, proč jsi ho nechala, aby ti ho zkazil..i když to je taky bezpředmětné, protože ty ho vůbec zkažený nemáš...
Neboj, všechno bude dobré, jsem si tím jistá!

Děkuji holky za milé reakce a podporu. Potřebuji od někoho slyšet, že život neskončil a bude zase fajn... Jsem hodně uzavřená a nikdy jsem se se starostmi nikomu nesvěřovala, takže si nemohu s nikým ve svém okolí otevřeně promluvit

Pod to se můžu podepsat

Reaguji na Massaliá: Vždyťi ti život teprve pořádně začal Mezi námi děvčaty, ony chlapům našeho věku biologický hodiny taky tikají

Kamarádka, taky dopadla nějak podobně jako ty.A pak si našla chlapa a domluvili se spolu, že si dítě pořídí.A šup, povedli se hned dvojčata. A to po ani ne po půl roku vztahu.Zatím to klape a je jim fajn.Musíš to vidět pozitivně, pokud se v tom utopíš, tak ti z toho hrábne a máš fakt život v háji.No a jestli se pak rozejdete, tak co.Stává se to i těm co to měli "normálně".Je to hlavně na tobě.Pokud budeš v pohodě, tak se všechno vyřeší tak nějak samo.Důležité je neházet flintu do žita a být v pohodě.Děti můžeš mít za 5 let.Přeju ti, aby to dobře dopadlo a tys už nebyla smutná.A na chlapa se vyprdni, teda na toho ex.

A poučení pro příště: nejsi tu jenom pro chlapa, ale i pro sebe - je to TVŮJ život, který s někým sdílíš. Teď se ti bohužel všechno zhroutilo, ale protože nemáš své vlastní pevné základy. Vím a chápu že ses už viděla jak "chováš", ale lidé se rozcházejí. Mladí, staří, malí, chlupatí... chlapi dokonce opouštějí ženy když miminko čekají:/
Nebudeme ti zde mazat med kolem huby, že je to úžasné. Asi tě to i bude chvíli bolet, asi ti i bude chvíli smutno, ale není to nic z čeho by ses měla hroutit. Navíc buď ráda že to přišlo teď a ne za 5 let i s prckem...
Hlavně něco dělej, něčím se zabav...

Popravdě řečeno, právě v této věkové skupině existuje docela dost lidí (obojího pohlaví), kteří hledají partnera právě za účelem založení rodiny.
Samotné "nemůžu si najít chlapa a hned na něj vybalit, že budeme mít děti" tedy nepokládám za nemožné.
Horší je ta část o romantice a zamilovanosti. Protože tady to opravdu chce spíš pragmatičnost a staromódní přístup (muž je budoucí ženich a otec rodiny, nikoli okouzlující princ na bílém koni, se kterým to jiskří).

Sice je mi o deset let méně, ale i tak kolem sebe vidím lidi, kteří si pořizují děti méně než rok poté, co se vůbec poprvé potkali, a pořizují si je plánovaně.

Nebud smutná,něco končí a něco začíná.Bud ráda, že to nebylo třeba v 45 letech,ted je hodně maminek po třicítce.Chlap který s tebou půjde do vztahu a bude ho brát vážně tak bude muset počítat s tím,že dítě v nějblížší době budeš chtít,pač ti tikají biolog.hodiny.Pokud z nějakého ucítíš,že není pro rodinu tak nestrácej čas a on určitě nějakej po světě pro tebe chodí.U nás je plno páru, co to vzali šupem a mají dítě do půl roku co se poznali.Ted tvůj ex ještě bude litovat až tě uvidí že jsi spokojená a máš rodinu a on nemá nic.
S tím bydlením je to ale ********* začít tak,že si najdeš lépe placenou práci abys mohla mít své bydlení,i kdyby to byl podnájem.

Ještě bych chtěla říct, že mojí kamarádce je čerstvých 30 let, posledních pár měsíců chodí pořád na rande (většinou přes internetovou seznamku) a byla naopak udivená z toho, že jí ti chlapi (v kategorii 30-40 let) na první, druhé schůzce sdělují svoje představy o tom kolik dětí apod.