Dítě nebo potrat, aneb jak se správně rozhodnout?

Myslím, že takové pocity jsou v pořádku. Přirozeně se snažíš převzít zodpovědnost za své chování a svá rozhodnutí. Přeci jen - dítě není věc, které se žena (matka) může jen tak zbavit, jako nějaké nepohodlné věci, aniž by to pohnulo jejím srdcem.

Pokud půjdeš na potrat, možná tu budeš připadat některým ženám sobecká, nicméně v Tvém osobním životě o tom nemusí vědět nikdo, pouze Ty a Tvůj přítel (tedy nevím, komu všemu jsi to už řekla), proto bych se nenechala rozházet nějakými řečmi o "zabití dítěte."

Je Ti 23 let. V nastávajícím roce Tě čeká hodně změn (i když svatba se dá odložit, tu bych jako překážku neviděla), kdybych to vzala podle sebe, do dítěte bych nešla. Osobně jsem stresový člověk a státnice a odloučení od rodiny bych určitě v klidu nezvládla. To ale neznamená, že musí být nutně Tvůj případ.
Ve finále to bude stejně Tvoje rozhodnutí, nicméně je skvělé, jakou podporu ve svém příteli máš. Pokud se ale na dítě necítíš, nenechávej si ho. Není to "něco," co se dá na poslední chvíli rozmyslet....

Celého prvního půl roku jsem si říkala, jaký bych měla bez syna jednoduchý život, hrozně jsem se za to styděla. Teď mu jsou 4 a nevyměnila bych ho za nic na světě. Ano, omezuje mě, ale protože jsem se pro něj rozhodla (byl plánovaný), tak s těmi omezeními šťastně žiju. Na mateřský jsem se málem zbláznila a teď je někdy otrava odpovídat pořád na PROČ, v noci měnit počůraný prostěradla, být důsledný, i když je člověk vyčerpanej, i tak to za to všechno stojí. Teď mě čeká rozhodování, jestli si chci znovu zažít ten teror prvního roku, přítel by rád měl vlastní dítě... a asi to zase zkusím, protože když dítě odroste miminkovskýmu věku a začne samo projevovat lásku, tak je to to nejkrásnější.

Myslím, že řada lidí v dnešní době špatně chápe význam spojení "něco někoho omezuje". Vždyť to přeci NEZNAMENÁ že ten člověk chce, aby se to "něco" přestalo dít, nebo že je kvůli tomu nešťastný. Vždyť spoustu z nás omezují věci, které chceme, a byly bychom bez nich nešťastné. U jednoho je to dítě, u jiného práce, ještě u jiného třeba vytrvalostní sport, na který "musí" trénovat (i když je amatér atakdále).
Ve větě "dítě mě strašně omezuje, ale jsem tak šťastná a za nic na světě bych to nevyměnila" není žádný rozpor.
Naopak nechápu výkřiky o tom, jak někoho dítě neomezuje... vždycky si představím ženskou, která v lepším případě hodí dítě na krk vlastní matce, v horším případě ho nechá doma, ať se klidně udusí, zatímco ona si trajdá bůhvíkde.

Člověka "omezuje" i vodní želva, které musí jednou za týden vyměnit vodu v akváriu a jednou za den hodin do vody lžíci krmení. Jasně že to není žádná tragická námaha, ale pořád to je "omezování".
To přeci není žádné sprosté slovo nebo tak něco.

Přesně tak.
Dítě by měla mít ženská JEDINĚ v případě, že po něm z celého srdce touží. Ženy, které si dítě nechají protože "musí" zaslouží akorát tak nakopat zadek.
Jak k tomu to dítě přijde, aby k němu matka celý život měla přístup "ty tady jsi, protože jsem se musela zachovat zodpovědně a nechat si tě"?

Třeba já bych teď na potrat šla. Nic mě nenutí, ale prostě nechci aby mě v noci někdo budil, a chci si večer v klidu číst nebo si udělat pleťovou masku a hodit si nohy nahoru, a prostě mít pohodu a klid. Teď jsem v životní etapě, kdy jsem v pátek večer sama doma a těší mě to. Jasně, předpokládám že je to proto, že předtím to bylo několik let hektický, takže tohle je pro mě novinka, a že se mi to za pár měsíců až let otráví, ale proč bych se o to připravila dnes? To je stejně nesmyslné, jako kdybych si dneska instalovala do sprchy madla pro invalidy, protože v osmdesáti je asi budu chtít.

Možná, že jsem nečetla všechny tvé příspvěky, ale příjde mi, že jsi naopak nakloněná k tomu si dítě nechat.
Pokud se rozhodneš pro dítě určitě tě čeká krásný život, uvidíš jak roste, směje se, ucítíš bezpodmínečnou lásku
Pokud se rozhodneš si dítě nenechat, tak tě čeká taky krásný život, dosáhneš všech svých vysněných plánů (dokončíš školu, odstěhujete se do USA, zabydlíš se, vybuduješ si kariéru) a pokud se pak rozhodneš pro dítě, tak ucítíš to, co jsem napsala o trošku výše).

Nečítala som úplne celú diskusiu, ale zas tu vznikli asi hádky o tom, či niekto zakladateľke radí, či je to zlé, a že by to mala byť len jej rozhodnutie. Mne to trošku pripomenulo situáciu, keď si sestra bola vyberať svadobné šaty, zobrala okrem mňa aj jednu kamošku ako poradkyňu, a vždy keď už mala na sebe oblečené šaty a pozrela na ňu, tak tá kamoška len pokrútila plecami a povedala, že ide o to, ,,ako sa v nich cítiš ty,,.
Mne bolo z toho až smiešno. keby si zakladateľka bola istá svojim rozhodnutím, asi by nevytvárala túto tému. Pochybujem, že sa niekto niekedy snáď rozhodol podľa názorov druhých, a ešte cudzích ľudí, ale môže to človeka trocha usmerniť, alebo vyjasniť situáciu. Myslím, že to poznajú viaceri stade.
Ja síce nemám vlastné skúsenosti, ale poznám veľa ľudí z môjho okolia, čo riešilo podobnú situáciu. Treba sa na to pozrieť aj z opačnej stránky - potrat rapídne znižuje šancu otehotnieť, dokonca aj tie samovoľné sú nebezpečné, čiže to je obrovské riziko, ktoré netreba prehliadať. Neviem si ani predstaviť život s pomyslením, že kvôli tomu, že som potrebovala v kľude spraviť skúšky a presťahovať sa som stratila možnosť mať dieťa.
Poznám aj pár žien, ktoré tomu, aby otehotneli, zasvätili dosť veľkú časť svojho života. Možno keby som nepoznala tieto prípady, neberiem potrat až tak veľmi zle. Ale Príde mi to otrasne nespravodlivé, že niekto chodí pomaly každý týždeň k lekárovi, kupuje si ovulačné, tehotenské testy, ráta každú minútu, a po ničom inom netúži viac ako po dieťatku, si ho nezaslúži. A niekto, kto by si ho aj mohol dovoliť, ale nevyhovuje mu to časovo, ho dá preč takmer bez výčitiek.

Reaguji na minax:

velmi dobře napsáno, navíc když zakladatelka v závěru pokládá otázku
Proto Vás prosím, jaký názor na tuto situaci máte vy?
tak z toho logicky vyvozuji, že ji zajímá, jak by podobnou situaci řešily různé typy žen.Stěží na to budeme mít všechny stejný názor.Pokud by byla pevně rozhodnutá pro interrupci tak předpokládám, že by podobnou diskuzi nezakládala.
Ale přijde mi zbytečné, jak se tu některé horlivé zastánkyně potratu rozohňují nad ženami, které by se v podobné situaci byly ochotné částečně uskromnit a slevit z některých plánů prostě proto, že potrat by pro ně v situaci, ve které je zakladatelka, byl nepřijatelný a dělají z nich adeptky na frustrovanou matku.A naopak pokud se žena rozhodne pro přerušení, ať už má důvod jakýkoliv, je to její právo a netřeba ji odsuzovat.
Každý má právo prožít život podle svého-jak ta, která se rozhodně pro dítě tak i ta, která se rozhodne pro přerušení.

Ďakujem za podporu a Reaguji na Lokim: súhlas. Život by bol až veľmi ľahký, keby sme si mohli naplánovať aspoň 20 rokov dopredu.

Úplně souhlasím. Zastávám v téhle diskuzi asi takový menšinový názor, možná je to dáno tím, že narozdíl od většiny holek tady ještě vlastní děti nemám, a jsem o trošku mladší než zakladatelka. Myslím, že by sis měla dobře rozmyslet jestli opravdu po dítěti toužíš a chceš se už stát matkou, nebo raději mít ještě ať už rok nebo pár let "klidu" a možnosti vlastní seberealizace. Ano, sice jsi narozdíl od (troufám si říct, že většiny) slečen ve tvém věku docela dobře zajištěná, dítě by jistě nestrádalo (po stránce materiální), to ale není důvod pro to, aby sis dítě musela nechat. (Jen proto, že jsi schopná se o něj postarat).

Já bych si v tvé situaci dítě nenechala, chtěla bych si ještě užít mládí a bezstarostný život, což podle mých měřítek s dítětem nelze. Na druhou stranu chápu názory, že dítě je dar, a pokud to aspoň trochu jde, tak si ho má žena nechat. Spousta mých kamarádek se na dítě vyloženě těší už snad od 15 let tak pak na to asi mají jiný pohled no. Což neznamená, že třeba já děti mít nechci, jen ne v průběhu několika let.

Je tedy na tobě, aby ses rozhodla, jak to cítíš a jaké máš plány do budoucna, a zda se jich chceš či nechceš vzdát, a nehleď moc na okolí, záleží zda ty osobně si dítě teď opravdu přeješ, nebo ne.

To máš pravdu, spoustu věcí nelze ovlivnit. Zda mít nebo nemít ditě ale ovlivnit lze, proto je tu tahle diskuze...

Bohužel, ne vždy Ale to jen poznámka na okraj.

Já hlavně nevím jaké máš představy, ale v USA dostaneš zelenou kartu tak 2 roky po svatbě a v Americe to funguje tak, že z většiny maká chlap a ženská je doma. Takže nevím jakou tam chceš dělat kariéru. Ona tam moc velká kariéra není, když se většinou i ty dobré modelky vracejí. Konkurence je veliká. A jak si představuješ užívání života? Dělat modeling a chodit na párty? O tom ten život přeci není..Trošku mi přijde, že to nemáš ještě v hlavě srovnané. Chápu, že nevíš co chceš, ale když máš našlápnuto na svatbu, tak je škoda to dítě zabít. A pokud máš dáno geneticky, že nepřibereš, tak za rok po porodu není problém fotit znovu.

No jasně všechny budeme chodit na potraty, protože na to nejsme zralé a děti náš život omezují. Každý kdo má dítě totiž nežije a neužívá si ) Je to chudák. Taková blbost. Hlavně co je pro koho užívání? Sedět někde v baru? To je tedy opravdu život. Ztrácet ženskost, pařit, dělat kariéru, které ve výsledku dosáhne velmi nízké procento žen a pak se najednou po min dvou potratech probrat halooo je mi 35 chci chlapa. Né já ho vlastně nechci, protože všichni chlapi, kterým jsem dávala bez závazků jsou zadaní a nebo o mě nestojí. Možná se to někomu zdá jako ostrašující případ, ale ono to tak často končí.