Chtěla bych svatbu a dítě, přítel bohužel ne

Já těm prvním láskám a x letým vztahům od nějakých 17ti let prostě nevěřím. Samozřejmě vyjímky vždy existují, ale v drtivé většině případů takové vztahy nevydrží. Navíc když zakladatelka už teď touží po svatbě a dítěti, zatímco její přítel bude chtít pravděpodobně příštích několik let studovat a bůhví co bude pak - řekla bych, že jejich stanoviska se dost rozcházejí. Přítel se asi hned tak do rodiny nepožene, zatímco zakladatelce se nebude chtít tak dlouho čekat. Podle mě by se pár měl v takových zásadních věcech shodovat a být na jedné vlně.

to by mě zajímalo taky.

Jinak se svým chlapem jsem 11let, z toho 1 rok manželé. Je mi 26 let a máme syna. A kdybych si mohla vybrat, do dítěte bych šla klidně dřív. Nic tak hroznýho na tom podle mě není a to jsem si prošla pěkným peklem a jsem si jista, že kdyby to, co naši rodinu potkalo někoho jiného, kdo by byl starší, tak by to možná ani nezvládl. Když je člověk mladší, prostě se problémy řeší lépe

Ľudia v dnešnej dobe zotrvávajú vo vzťahu preto, lebo nejak podvedome nevylučujú situáciu, že by mohli spoznať niekoho lepšieho, ako svojho súčasného partnera. Tak načo potom robiť svadbu? Áno, radšej nech sa takí ľudia neberú, pretože si to manželstvo ani nezaslúžia. Druhá časť ľudí sa jednoducho bojí, pretože sleduje štatistiky. Áno 50%ná rozvodovosť je skutočne veľa, ale väčšinou to percento tvorí prvá skupina - teda tí, čo dúfajú v niečo lepšie, a aj sa pritrafilo, alebo tí, ktorí konali neuvážene a nevedeli,do akého záväzku vstupujú. Mám známeho, kto vykonáva obrady na radnici, tak počúvam pikošky každý mesiac o tom, aké páry tam chodia. Niektorí neprídu ani so svedkom, ani nevedia, čo majú vlastne povedať, a je im dlho ten 15minútový obrad. Veľa tam ide tehotných žien a pod.
Pre každého ďalšieho je svadba úplne prirodzené pokračovanie vzťahu. Nikdy nepochopím, ako môže niekto roky fungovať vo vzťahu, keď si nie je skutočne istý tým že je to ten pravý? A ešte dúfať, že príde niekto lepší, teda stačí preskočiť na druhý vlak bez zbytočného čakania?
Škoda reči. Tí ktorí už trochu zastaralo veria, že sú s partnerom, s ktorým majú byť, a z čisto nezištných dôvodov sa rozhodnú aj trocha romanticky spečatiť svoj vzťah, to snáď pochopia.Okrem iného som veriaca, nijak extrémne, nemyslím si že sex je správny až po svadbe a pod., ale myslím že nie je správne žiť s niekým roky bez akéhokoľvek záväzku. Práve také vzťahy sa po rokoch rozpadajú a ženy potom plačú, že zahodili veľkú časť svojho života a to úplne zbytočne.

Reaguji na CarolS: No to by bolo teda nájsť si na tomto svete niekoho s kým sa zhoduješ vo všetkom. Ja sa so svojim partnerom nezhodnem na viacerých veciach, ale o to lepší vzťah máme, lebo vždy vieme dospieť ku kompromisu, ktorý vyhovuje nám obom. A máš pravdu, určite je ideálnejšia situácia keď človek má už nejaký vzťah za sebou. Asi hlavne ten chlap, lebo po čase začne mať pocit, že prišiel o nejaké obdobie svojho života. Snáď to nebude zakladateľkin prípad. Zas každý sme iný.

Já samozřejmě nemyslela, že mají být jak přes kopírák Jen, že by se měli shodovat v ZÁSADNÍCH věcech. Těžko může fungovat vztah, ve kterém každý očekává a hledá něco úplně jiného.

Reaguji na CarolS: Tak to samozrejme súhlasím Pokiaľ zakladateľka sa túži čím skôr vydať a mať deti, ale jej partner minimálne 10 rokov o svadbe nechce ani počuť, tak asi ťažko by našli kompromis.

Jsou i mladí kluci, kteří chtějí vážný vztah a rodinu brzo. Pár jich znám. Žijí třeba i s holkou, která už dítě má. I když je jich opravdu málo. Pokud ještě studuje VŠ, tak od něj nic nečekej. Vždyť ještě nemá pořádně práci alespoň stálou. Dej tomu ještě čas třeba začne sám o něčem mluvit. Poslouchala bych jeho plány jaké má do budoucna. Podle toho poznáš spoustu věcí. Nikam nemusíš spěchat.

Reaguji na Lynna1000: on ale práci má a stálou. Studovat bude pouze dálkově

jaký furt spěchání? To furt nechápu...

Z vlastní zkušenosti vztahům od 17 let taky nevěřím. Ani těm dřívějším. Ale myslím, že když je pak člověku 19, tak má docela jasno, co chce a co mu vyhovuje. Jen tady zakladatelka má docela závažnej problém s rozcházejícíma se plánama na další 3 roky určitě.

Jako spěchat? To jako svatba znamená, že všem musí být 35 a pak se až vdávat? To nějak taky nechápu. To je pořád keců o tom, že doba je jinde, svatba je jen papír za hodně peněz a bla bla... Ne všichni to tak vidí a je to dobře. Kdybychom si víc vážili rodiny, jako společenství, možná bychom si i víc vážili naší společnosti a všechno by tu třeba vypadalo jinak

Ale já jsem neřekla, že se mají všichni brát ve 35-ti letech. Sama na to mám svůj názor, že společnost se blbě dívá na mladé holky, které chtějí rodinu a vztah a nedokáží pochopit, že ony nejsou ty kariéristky a život si představují jinak. Když jí vztah nevyjde, tak na ní všichni starší a z okolí koukají skrz prsty, že si za to může sama. Nikdo nemůže za to, že si vybere třeba nezodpovědného partnera. Chybují i ty ženské ve 30-ti. Ale jen ony si myslí, že snědly všechnu moudrost světa. Já jsem tím jen chtěla říct, že by neměla spěchat na partnera. Jak ženská začne mluvit sama o svatbě, tak chlap utíká. Chce to poslouchat sny toho druhého. Pokud tam figuruje dokola kariéra, párty, volný život, peníze..tak je jasné, že nějakou rodinu apod. zatím neplánuje. Ten chlap musí mluvit o konkrétních věcech, které naznačují, že o rodinu zájem má. Hlavně to nedělat násilně. Například vysadit prášky apod. to některý chlap nemusí unést. Tuhle formu zvolila kamarádka a dotyčný jí měsíc po té novině opustil. Ale kdyby jsem se měli bát, co přijde po svatbě apod., tak nic nezažijeme. Musíme se to zkusit. Kdo se bojí nic nepozná. Můžete mít skvělého partnera, vezmete se a za rok se změní k nepoznání. Je to buď a nebo. Lepší než být v 35-ti letech sama.

Reaguji na noninek: A nemůžeš po společnosti chtít takovou oběť. Žijeme v kapitalismu. Lidé se nechávají ovlivňovat žvásty z TV, časopisů apod. někdo řekne, že manželství je pasé a všichni si to začnou říkat taky. Nakonec se všichni bojí vztahů a nehnou se nikam. Postupně mi ale přijde, že některým to také začíná docházet. Život není práce a kariéra, ale někteří v to silně věří. Někomu to nedojde v těch 20-ti, ale až v 50-ti například..

Já sama mám vztah od 15ti a nejsem zde zdaleka jediná. A jaké furt spěchání? Ženské tělo je prostě nejlépe k porodu stvořeno v cca 25ti letech, to je fakt. A manželství... Pro někoho to není jen papír a pařba

Všem děkuji za příspěvky a jejich názory.

Rozhodně nepatřím mezi ty, které by měly v plánu vysadit prášky a bez vědomí partnera.
To by mě ani nenapadlo a hlavně ani nemůže, protože žádné prášky neberu, ze zdravotních důvodů již několik let...

Můj partner, již několik let pracuje a teď bude i dálkově studovat, samozřejmě si chce vybudovat nějakou karieru, ale není to typ, který by pařil nebo si užíval, on má své kamarády, ale nesnáší pařby nebo diskotéky atd.. a to již několik let...
On je na rozdíl ode mě dospělejší, jen si myslí, že je ještě brzy a já samozřemě vím, že brzy je.
Ono je rozdíl když bych měla dítě v 25 letech, tak by se nikdo ani tak nad tím nepozastavil, jako u chlapa.
Mluví o svatbě a dětech semnou, ale v budoucnosti, rozhodně nechce v budoucnosti pár let a to mě děsí... Já sem si neřekla, že musím mít dítě teď a teď ho budu mít.... Mám to v hlavě již několik let, teď jsem v práci na lepším místě, chtěla bych si také dálkově dodělat alespoň bakaláře, proto neříkám dítě teď, ale třeba začím na tom pracovat do dvou let.
Moje představa je se nejdříve vzít a potom za nějaký čas děti, vůbec mi nepřijde divné, že myslím na svatbu, když jsme spolu skoro 6 let...
Ano, jsme spolu už dlouho a bylo nám dost málo, možná to vyjde, možná to nevyjde, to asi nikdo nedokáže říct dopředu....
Já svého přítele miluju a počítám s ním do budoucna. Jeho rodiče jsou spolu stejně dlouho, od máminých 17 let, samozřejmě tenkrát byla jiná doba, ale máme vl. bydlení, co nejdříve chceme baráček, plánujeme do budoucna, on hlavně mluví a počítá semnou do budoucna.

Ale ano nemusí to vyjít, ale taky může....

Nemyslím si, že je špatné v mém věku plánovat svatbu, nikam nespěchám, ale je to podle mého názoru vyvrcholení vztahu, ve kterém jsme momentálně spokojení....

Reaguji na Sušenkaa: No možno si to už urobila, ale podľa mňa by pomohol nejaký vážny rozhovor. Skús mu vysvetliť, čo to pre teba znamená, že si s ním šťastná, ale chcela by si sa posunúť ďalej, a pokiaľ budete stagnovať tak šťastná nebudeš. A tých niekoľko rokov, čo hovorí on, bude pre teba priveľa. Nijak nanˇho samozrejme netlačiť, alebo vyvíjať psychický nátlak plačom, a podobne, to by bolo len 100krát horšie. Ale len mu prehovoriť vážne do duše, nech o tom aspoň popremýšľa.
No a pokiaľ nechceš deti hneď, ale tak možno za 2 roky, tak to je pomerne dlhá doba, nikdy nevieš, čo sa môže za taký čas stať, a možno dovtedy ťa začne prehovárať aj on, aby ste si spravili bábo.

Krásně napsané.Souhlasím!