Jak zvýšit sebedůvěru?

Reaguji na Luciee:
S tím opalováním si každý rok říkám to samé. Jsem moc moc moc ráda, že v tom nejsem sama.

měla jsem něco podobnýho, bála jsem se mluvit s cizíma lidma, nezvládla jsem se dívat se jim do očí, takže jsem klopila zrak, třásl se mi hlas atp. jak už tu holky píšou, zlepší se to s cvikem a zvykem já nastoupila do nové práce, což s sebou přineslo naprosto nový velký kolektiv, spoustu zařizování s neznámými lidmi ať přes telefon nebo osobně, a po roce se to skutečně zlepšilo, ale jde to pomalu..

Reaguji na sarkakh:
Neboj rozhodně nejsi

Reaguji na Doodie_M:
Já právě jsem v práci ve styku s lidmi denně, pracuji v ambulanci, takže opravdu ten kontakt s lidmi je, myslím že v práci naprosto v pohodě, ale jakmile lidi začnou semnou více komunikovat, jak se mám...atd. tak katastrofa a to si myslím, že taky zařizuji spoustu věcí, ať už osobně, nebo telefonicky...tak nevím, kde je problém

Ale vím, že to není otázka měsíce, aby se to zlepšilo

Ahoj, taky to mám tak, pracovní a školní věci v pohodě, ale když se mně někdo (ne blízký) zeptá na osobní život, tak někdy motám páté přes deváté, klopím oči a červenám se.... Je fakt, že chlapi na to červenání reagujou víceméně pozitivně, líbí se jim to, že prý dneska už se málokterá žena umí červenat. Ale stejně mi to je nepříjemné... A objevilo se to tak půl roku zpátky, předtím jsem měla docela vyřídilku

Reaguji na evzza:
Přesně tak, taky jsem to dřív vůbec nepozorovala až poslední rok...mám to samé, jakmile na mě někdo cizí začne mluvit, nebo chce např. něco vysvětlit, tak zrudnu, blekotám a přesně jak ty, zrak k zemi a nejlépe se propadnout do země ))

Já sem na tom trochu jinak asi. Většina z vás má problém se zčervenáním. To já ne. Určitě to není nic příjemného, ale někteří nemají problém mluvit s lidmi, prostě "jen" zčervenají, ačkoli nemají pocit zábran..?
Já sem melancholik/flegmatik nebo co..prostě introver. Je to pro mě dobrá vlastnost, ale proč ji všichni vidí jako špatou? Příklad: Někdo má vyloženě povahu na to se promenádovat v plavkách a dělá mu to dobře. Mně ne! Ale hned se to nazývá nízké seběvědomí. A není to třeba váhou (vážim 39 kg), že bych se styděla, že sem tlustá nebo naopak hubená (160 cm - tím chci vysvětlit poměr váha-výška ). Ano stydim se za svou výšku, že sem poměrně malá, ale drama z toho nedělám, tak si vemu podpadky. Jde čistě o tu povahu, ne o ňáké nedostatky, které nechci ukazovat a proto nechci do plavek.
Dělá mi problém vystupovat před hodně lidma. S jedním člověkem dokážu mluvit v pohodě, ale většinou mluvim jen s někým, protože na všechny udělám dojem zakřiknutý holky, která se s nikym nebaví. Tak to není. Opět příklad: Jdu do prváku, vidim ty lidi poprvý. Je jich hodně a já nejsem ta, která chodí za druhýma se seznamovat, když je jich tolik. Když jsem poprvé přišla na střední, tak sme tam stáli v tělocvičně, než nás zařadili do tříd. No a všichni si tam povídali ve skupinkách a já byla poslední, co přišla. Byla tam holka, která si s nikým nepovídala, tak jsem jí oslovila - to mi problém nedělá naopak mám někdy pocit, že to dělám přednostně já, kdo začne konverzaci a né někdo, koho obvykle slyšim řvát na celou třídu. Když mám ale mluvit s více lidma, už to prostě nedokážu. Sedim tam a jen poslouchám a nic neříkám, když se mě někdo na něco zeptá, tak odpovim, ale pak zas mlčim. Takže sedim vždy sama ve třídě ve předu a všichni ostatní sedí vzádu a povídají si. Myslí si, že se s nima nechci bavit, a proto nemají potřebu se se mnou bavit (i když co já vim hádám, že sem objektem konverzace častokrát právě já protože to lidi provokuje, jak nemluvim - s tím mám dost zušeností, že mě pomlouvají, ale to jsem se naučila nevnímat a zpravidla jsou to holky, co jim to vadí, kluci ne).
No a uplně nemožně se chovám před třídou, jako když jsem zkoušená nebo mám číst aktuality, to nesnášim. Sem strašně nervózní, když čtu tak furt polikám a zasekávám se, při zkoušení mi ze začátku všechno vypadne a já se nezmůžu na slovo, takže to dělá dojem, že sem se vubec neučila, naštěstí se pak rozjedu, protože dokážu vnímat jenom toho učitele...ale třeba když du k tomu zkoušení a cítim ty pohledy všech, tak se mi občas zamotá hlava nebo mi vyschne v krku...prostě magor no. A nejde to nijak zadržet, třesu se když nevim, kdo bude na řadě a losuje se např, kdo bude zkoušenej. A pak to prostě spadne, vůbec se netřesu, když je po zkoušení atd. když sedim zas v lavici a koukám do sešitu. Je mi líto, že moje jiný vlastnosti nikdo nezná, protože mě všichni vnímají jako tichou a já jim hned za týden neřeknu svuj životní příběh jako většina mích spolužíků, kteří se už teď znají a jsou z nich nej kámoši. Jsem taková od mala, že jsem tichá a neříkám svý mámě problémy atd. ale prostě je to uplně jiný, s nima se normálně bavim. Ze základky mám kamarády a s těma jsem se normálně bavila, pak jsme se přestěhovali a já jsem se nedokázala spřátelit, protože mě neznali od mala a nevěděli, že je se mnou třeba i zábava Ale teď na střední je to hlavně tím, že většina má jiný hodnoty - většina si chodí na diskotéky, hulí s kámošema na lavičkách atd. ale já se hlavně starám o školu, když sem na tý střední a je to zatim moje jediná povinnost. A tim je možná taky nudim...A zatím jsem se nesetkala moc často s člověkem se stejnými prioritami, jako mám já (kromě sestry se kterou si rozumím hodně) a pak se divte, že nerandim s každym druhym klukem
Tak a teď raďte, co s mojí povahou )

Tak přesně takhle to mám já. Pracuju na recepci a když někoho posílám jen do nějakého patra apod.,tak v pohodě,ale jen když se mě někdo zeptá na něco osobního,tak to už jsem červená...

Já jsem taky introvert. V kolektivu se nedokážu bavit. Když jsem jen s jedním člověkem, tak celkem jo. Doslechla jsem se o sobě,že jsem namyšlená,že se moc nebavím, ale je to tím, že mám odstup. Nijak namyšlená nejsem. To pak ostatní zjistí, když se později spolu bavíme.... Tohle mi už řeklo několik lidí....

Reaguji na Juu: Nechápu! Namyšlený lidi vnímám jinak. Ty to dávají najevo, že se nechtějí s někym bavit. A třeba se povyšují. Ale jak sem psala, odpovim, když musim a úplně normálně. Ale sama nemluvim, no. A jak se povyšuju tim, že nemluvim?

Myslím, že někteří to berou tak,že když člověk nemluví sám od sebe,tak jakože mu ti ostatní nestojí za to,aby se s nima bavil....
Taky normálně mluvím-odpovím, ale nejsem žádný bavič společnosti...

já jsem na tom úplně stejně jako kovazu, jsem flegmatik a děsnej introvert je fajn vědět, že nejsem sama, kdo je takový. V poslední době mi přijde, že jsou všichni moc extrovertní a já zas vybočuju svou uzavřeností. Asi si o mě myslí, že jsem divná. Ve škole jsem tichá, ale jakmile jsem s rodinou nebo s nejbližšími přáteli chovám se úplně jinak. Mrzí mě, že si o mě lidé myslí, že jsem divná.