Samota v duši...

Deprese né, to bys nemohla ani pomalu vstát z postele a stavy by byli horší. Spíš taková porádná depka, co opravdu má jednou za čas každý. Osobně jsem tohle prožívala tuhle dlouhou zimu.
Ale i tak, by možná bylo dobrý si s někým popovídat. Třeba jen psycholog, aby tě naučil takové návaly zvládat

"Příznaky deprese" jsem myslela jako něco, co by se v ní mohlo zvrtnout. A můj nápad s psychoterapeutem potvrdila Tali - a i já mluvím ze své zkušenosti, protože ony rady typu "běž se projít, přečti si veselou knížku..." při dlouhodobějších pocitech zbytečnosti a osamělosti pomáhají pouze dočasně. A pak už na ně člověk nemá ani chuť...

Říkám si, že slečnu už to musí opravdu trápit, když kvůli svým špatným pocitům založí diskusi na internetu a podle toho také radím

Red_fire
taky jsem pro popovídaní s někým, kdo ji řekne, co se v ní děje a naučí, jak zvládat do budoucna. Takový pocity jsou děsný, někdy se stačí vyspat, jindy ani to nepomůže

děkuju vám za podporu ... chodím k psychologovi i k psychiatrovi.. říkají že jsem v pořádku.. protože vždycky když k nim jdu tak mám zrovna dobrou náladu.. ale pak.. se to obrátí..rychle.. nezvládám ty pocity.. kamarádů mám plno, ale mám pocit, že takových.. ne pravých.. říkám si že kdybych vypadala třeba jinak tak by se se mnou většina z nich nebavila, že kdyby se na ně furt neusmívala a nevymýšlela bych furt nějaký hlouposti že by mě taky brzy odkopli... mám silnej poct neupřímnosti.. ale opravdu děkuju .. tady sem jsem to napala protože vím že tady mě lidi pochopí... děkuju

To je opravdu mýtus, že deprese se projevuje jen tímhle jedním způsobem.
Já jsem si taky říkala, že dokud ještě vstanu z postele, a relativně normálně funguju (pro ostatní to tak vypadalo, člověk se někdy krátkodobě dokáže ovládnout a tvářit "v pohodě"), tak to ještě není tak zlé, a žádná deprese to není.

Teprve až jsem si uvědomila, že už několik měsíců nemyslím na nic jiného, než na smrt, a dokázala jsem myslet jen na konec, a osnovala způsob, jakým se zprovodím ze světa..., tak teprve tehdy mi doklaplo, že už je zle. A že nebudu čekat na to, až nevstanu z postele, protože se dřív zabiju...

Netroufám si říct, jestli ImFlying má depresi, ale každopádně pokud takový stav trvá dlouhodobě, není radno ho podcenit.

Dost se divím, že psycholog ani psychiatr tvrdí, že je to normální. Spíš v tom smyslu, že je to běžné, to ano.

Ale minimálně jde o problém se sebevědomím, a to si pozornost psychologa zasloží, zvláště jestli se kvůli tomu vytrácí radost z běžných činností, a rozptýlení vydrží jen chvíli.

Venuše
Mě tohle prostě jako deprese nepřijde. To co je nahoře popisované. Deprese je pro mě prostě něco jiného. Horšího, o hodně horšího. Neříkám, že tohle, co jsem psala prvně je jediný projev. To, co jsem psala, je uz takový extrém, kdy by se dalo říct, že je pozdě. Deprese se dá projevit spousty znaky.

To, co je nahoře psáno, tak mi trochu přijde jako to, co psychiatri určili u mě - extremní přecitlivělost. Jsou dny, kdy prostě jupíí a pak jsou dny, kdy bych nejraději všechno zabalila. Přesto to není deprese - asi tak

To, že pisatelka nenapsala, že už odbornou pomoc navštěvuje, to je jiná. Často totiž lidi mají depku a mluví o tom jako o depresi, což sama víš, že to jsou různý věci. Depka je přeci jen chvilkova, na pár dnů,...

Ano, úvodní příspěvek nevypadá na depresivní stav, to je pravda.
Ale ono je docela jedno, jak to trápení nazveme, každopádně ji to asi trápí, a řešit by to měla.
Jen si myslím, že víc než vylít si srdíčko, ji takhle na dálku na Omlázku nepomůžeme.
Třeba je to ale právě to, co zabere...kéž by.
Ale mám pocit, že to chce poněkud větší změnu v jejím životě.

Souhlasím s tyweee.;-
Dnes se všechno schovává pod nějakou diagnózu a odborný název. My jsme taky prožívali těžké chvíle, ale učili jsme se "bojovat" se vším, co nám přišlo do cesty. Alespoň za sebe můžu říct, že jsem ráda. Dnes jsem silnější, odolnější a umím si vážit svého života.

Někomu může taková nálepka diagnózy ublížit.
Někomu jinému zase naopak pojmenování pomůže pochopit co se děje, a že není se stejným problémem na světě sám.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsme třeba zjistili synovu diagnózu poměrně vzácné poruchy.
Mně spadl kámen ze srdce, když jsem zjistila konečně co mu je a mohla se spojit s rodiči stejně postižených dětí.

Jinak deprese je dnes docela nadužívaný výraz, to je pravda.
Dokonce se za poslední roky její definice značně změnila a rozšířila.
Ale jako stigma bych to nebrala. Je to stav, který je vratný.

Nicméně tím nechci říct, že ImFlying má depresi, to fakt nelze posoudit z několika příspěvků a na dálku.

Deprese není slabost nebo lenost bojovat. Nedá se z ní dostat prací ani přáteli.

Ahojte,
momentálně jsem v podobném stavu..mám pocit, že nějak nemám důvod být tady..poslední roky řeším jen hypotéku a jestli si vůbec můžu dovolit vyrazit někam ven a necítit se jak chudák.Vím, že to zní hrozně a taky se stydím to vůbec říct nebo napsat, pže mám přátele, rodiče, práci a jsem zdravá, ale nějak mám pocit, že neumím být šťastná a radovat se z toho co mám..s chlapama taky žádná sláva..zřejmě přitahuju pouze zadané chlapy a nebo ty, kteří se nechtějí vázat, pže "takhle je nám přece fajn.."

Tangoo

takový ten pocit , kdy máš skoro všechno a přesto cítíš prázdnotu.. ? Já mám často pocit, jako bych někde hluboko uvnitř umřela...
Teď si šiju voodoo panenky a dodává mi to něco jako radost do duše.. i když si ostatní myslí že jsem blázen.. alespoň něco..

pokud Ti to pomáha tak to je určitě fajn..já v podstatě dělám všechno a nic, pro všechno se rychle nadchnu a stejně rychle mě to pustí..zřejmě v sobě blížence nezapřu