Strach z vztahu

Pokud ještě nejsi připravená na vztah tak se do něj nehrni. Já jsem si našla první vážnější známost až ve 23 a myslím, že jsem o nic nepřišla, užila jsem si párty na vysoké škole, procestovala půlku Evropy se ségrou a občas s kámoškama, jezdila o prázdninách do zahraničí, protože jsem nebyla na nikoho vázaná. Prostě si najdi nějakou zábavu ať nemáš deprese z toho, že jsi sama. Ten pravý prostě jednou přijde a najednou budeš mít pocit, že ten vztah chceš a jsi na něj připravená

to je normální... taky jsem měla prvního přítele v 18 a do té doby se ani s nikym nelíbala a měla jsem z toho strašnou hrůzu... Ale jakmile najdeš toho pravýho, tak si na strach fakt ani nevzpomeneš a půjde to samo, vim, že to teď zní zvláštně, ale opravdu to tak je...

taky jsem to tak měla i když já k tomu měla asi spíš víc negativní postoj - nechtěla jsem se vázat, nechat se někým ovládat (jako když jsem šla nakupovat s kámoškama a ony si vybíraly oblečení podle toho, jestli se bude líbit jejich klukům, atd.), chtěla jsem se věnovat sobě, škole, kámoškám, koníčkům a celkově jsem se i bála a nedokázala si představit někomu se úplně otevřít, věřit mu a řikat si všechno a tak.. jenomže pak sem ještě před maturitou natrefila na přítele a všechny tyhle věci šli stranou úplně automaticky stačí fakt jen "ten pravej"

Ahoj... já měla téměř to samé, hlavně mi to nikdo kvůli vzhledu nechtěl věřit, jsem blondýna a vyráznější typ..., každý si myslel,jak musím jistě kluky střídat.. Ale vnitřně jsem to prostě necítila..., take jsem si říkala,kdy to přijde... a že si nedokaži představit s někym vlastně být... Ale věř mi, že až přijde ten kluk ze kterého padneš na kolena a nebude na tebe chvátat a bude to prostě umět, tak to vše přijde s tím..., tak jako tomu bylo nečejaně u mně a pak se spousta věcí obráti.... Z ničeho si teď nezoufej, nikde nejsou žadná měřítka na to, kdy máš mít jaký vztah....