Postava mi ničí život

Jahoda888:
aby to nezapadlo: v diskusi "Stydí se za mě"? sama sebe charakterizuješ jako hezkou a štíhlou Tak jak to tedy s tím pohledem na sebe je?

Jahodo, ať je to jak je to, zmiňujes JÍDLO. Ale hubnutí je i o pohybu. Už jen pro nějaké ty endorfiny a zpevnění...

Reaguji na Karin:
pro ostatní štíhlá, pro sebe ne .. to je ten problém

naprosto souhlasím!
Před pár dny napíšeš - jsem chytrá, hezká, štíhlá - a pár dnů na to jak se na sebe ani nemůžeš ani podívat....
Diskuze Ti nepomůže!

Reaguji na glorini:

napsala jsem jak mě vnímají ostatní, já se takhle ale nevnímám ...

Každá odbornice na výživu by ti řekla, že tvůj hlavní problém je psychika...To, že nemůžeš zhubnout, je důsledek tvého psychického zdraví..když se dáš duševně do pohody, budeš zdravě jíst a budeš cvičit, uvidíš, že to půjde...ale ne dřív, než si uzdravíš hlavičku... takže, když tě zas popadne deprese a nenávist k sobě samé, uědom si že každým takovým pocitem se přidělávaš dalsí ďolík na pozadí takže optimizmus, úsměv a dobrá nálada je to hlavní pro začátek hubnutí...

Moc se řešíš... vykašli se na to....

No to bych pochopila, kdybys to takhle napsala. Ale tys uvedla jen "jsem hezká, štíhlá", ale ne "ostatní o mně říkají, že jsem hezká a štíhlá"- tak proto mě to zarazilo. Jinak ale řekla bych, že u sedmnáctileté slečny by měla hrát nějakou roli rodina, určitě bych ti doporučila svěřit se s těmi pocity mámě, vycházíte spolu dobře?. Ale určitě platí to, že se tu může objevit sto příspěvků, kde ti všichni napíšou, že máš normální váhu a celulitidu má každá druhá. No ale otázka zní: Pomůže ti to?

Já měla v patnácti při 175 cm 40 kg,a dnes mi to z fotek připadá opravdu hnusné a vyloženě nechutné. Ta psycholožka je nejlepší nápad,protože jinak z toho nevybruslíš a budeš se trápit čím dál víc. To je totiž opravdu jen v hlavě...

Reaguji na AdaZBrna: Krásně napsané.

Jahoda: jsi anorektička. máš typické anorektické myšlení a sama se k anorexii přiznáváš. taky jsem byla. vím, co prožíváš a o to tristnější pro mě je, že Ti neumím poradit. buď se to otočí a nebo na to zemřeš. další alternativa není. je to smutné, ale každá jiná rada je zcela zbytečná. snad jen, máš slušnou naději na kvalitní život, který se netočí během toho, co jsi snědla, co jíš a co budeš jíst. věř nebo nech být.

Reaguji na Jahoda888:
Já myslim, že je důležité si uvědomit, do jaké diskuze jsi své téma vložila. Holky ti tu radí jak zatočit s tou celulitidou, ale ty jsi založila své téma v Psychologii, protože si seš vědoma, že tvůj problém je v hlavě. A proto bys měla opravdu navštívit odborníka. Nejen proto, aby se z tebe nestala anorektička, ale hlavně proto, aby se ti zlepšila kvalita života. I v jiném tématu je jasný, že trpíš sebepochybama a touhou po dokonalosti. To není dobře. Zajdi k psychologovi a nevzdej to po pár návštěvách. Vezmi si jak dlouho tě to trápí, je jasné, že se to nezlepší po pár sezeních. Nehledě na to, že lidi tě vnímají, tak jak vnímáš ty sama sebe. U moře jsem viděla spoustu holek v tangách, které rozhodně neměly zadek jak z časopisu, ale čišelo z nich zdravé sebevědomí a ani náhodou by mě nenapadlo je odsuzovat, spíš naopak jsem jen mohla závidět jejich jistotu sama sebou. Takže šup k psychologovi a žádný výmluvy.
Snad každá ženská řeší své tělo, já už taky pár let bojuju s pár kily navíc. Ale u tebe je to patologické. Nehledě na to, že mně ještě neni ani 30 a jasně vidím, že udržet si postavu je těžší než před dvacítkou. Takže časem by ses z toho zbláznila úplně.

Kamarádka měla stejný problém. Postavu má pěknou, tlustá rozhodně není, ale dlouhou dobu svoji postavu nenáviděla, tak jak o ni mluvíš ty. V létě v pařácích chodila jedině v riflých. Na bazén šla jedině na zahradu a to i před rodinou a dobrýma kamarádkama se necítila. Z ničeho nic jí to pak ale přešlo a teď už s tím tak velké problémy nemá.
Jinak já mám při svých 164 cm a 45 kg taky celulitidu. Je sice viditelná jen když kůži zmáčknu, ale to, že nezáleží na tom, jestli je někdo hubený nebo tlustý, je pravda.
Kdysi mi taky připadalo, že mám velký zadek a tlusté stehna (úplná blbost, nohy mám jak tyčky), ale naučila jsem se mít ráda a být se sebou spokojená. Zkus se koukat do zrcadla stím, že jsi hezká a taky se zamysli nad tím, co ti ostatní kdy pěkného řekli.

Prosímtě, jak bereš opravdu tlusté lidi?

Reaguji na Jahoda888: A tlustá se vidíš jen v zrcadle, anebo i na fotce?
Ptám se, jelikož kamarádka (42 let) trpí anorexii od svych 30 let,ale ona se s ní už tak sžila, že jiná nebude. A právě mi řekla, že i teď, co ma cca 42 kg, tak v zrcadle je tlustá,ale na fotce se vidí normálně.
Každopádně tak, jak vypadá ona, bych nechtěla vypadat ani náhodou. Sama říká, že se to na ní tak podepsalo, že vypadá daleko hůř, než jeji vrstevnice.
Je doslova vyschlá, samá vráska, tělo zničené. Zubů má pár. Teď si nechává dělat nové umělé zuby. Dělá práci, kdy je furt na nohách a praskají jí doslova žilky na nohách.

Anorexie je opravdu nemoc hlavy a myšlení, než těla jako takového

Tady je to rovnou na psychiatra.

Nedávno jsem četla knihu o holčině, co ji potkala anorexie a jestě měla problémy s tím, že musela dělat všelijaké věci - obsece, či nějak tak se to jmenuje. Popisuje se příběh ze strany mami a pak jí.
Cesta do anorexie, oproti tomu dostat se z ní, lehká. Jenže jak jednou jsi sis anorexii potykala, tak kdykoli můžeš spadnout zpátky.

Zkus se spojit s anabel - myslím, že ti pomahají,když máš takový problémy.