První zápis.

Myslím, že ti vcelku rozumím. Taky jsem vůči lidem a vztahům dost skeptická. U mě je to dáno tím, že jsem vyrůstala ve velmi problematické rodině, kde byly hádky mezi rodiči na denním pořádku. Nicméně zařekla jsem se, že v sobě ten skepticismus musím potlačit.

Pokud ti můžu říct z vlastní zkušenosti, tak když se mi někdo opravdu hodně líbí a jsem s ním, tak má schopnost ve mně tu zahořklost tak nějak sám od sebe zneškodňovat. To se těžko popisuje. Hlavně to chce nepůsobit na muže jako že jsi zklamaná životem a smutná, to je myslím u žen dost odpuzuje a mohla bys tak odradit super chlapa.

Všichni jsou povrchní, bojíš se, lidi jsou zlí, věříš, ale naděje si nedáváš, píšeš o přátelích, ale vsadila by ses, že se ti budou posmívat, máš strach, pochybuješ...

Promiň, ale tohle by nedal ani svatej.
Opravdová láska a vztahy vůbec se na strachu, pochybách, posměchu atdatd. zakládat nedají. To ti prostě fungovat nebude.

Možná se zkus přestat tak nimrat sama v sobě. To už je fakt moc.

Ahoj, myslím, že jsme si v něčem možná trochu podobné , tak ti možná rozumím. Z toho co píšeš působíš jako zklamaná osoba, jsi podle mě dost citlivá a hodně myslíš na ostatní lidi (jak se cítí, co si myslí). Taky píšeš, že jsi velmi dobrá posluchačka. To jsou tvoje výhody. Většina ostatních lidí takhle ale na ostatní nemyslí a více se zajímá o sebe. Nepropadej ale hned takovému pesimismu a ber ostatní lidi tak jak jsou. Nemusí být proto hned zlí, jsou jiní než ty a zase mají své jiné přednosti. Zkus ve svém životě více myslet taky na sebe a své pocity a zájmy, protože to za tebe nikdo jiný neudělá. Je to v tomhle světě trochu nutnost pro přežití.
Když se na to podíváš z druhé strany (což ti jde asi dobře), není od tebe taky vůči ostatním taky špatné hned předpokládat, že jsou druzí lidé takoví zlí, nechtějí tě vyslechnout, budou se ti smát? Dej jim taky trochu šanci tě vyslechnout, ozvi se první a nečekej až se oni zase neozvou, zkus očekávat od lidí dobré věci.
Píšeš, že jsi vůči lidem uzavřená a bojíš se je pustit k tělu. Já myslím, že když člověk sám sebe nemá moc rád, tak se ostatních lidí určitě bojí- co kdyby totiž odhalili jaká jsi ve skutečnosti? Co kdyby uviděli všechny ty tvoje chyby? Možná, že když poznáš kdo jsi a naučíš se mít ráda tak se nebudeš už muset před lidmi schovávat. Není to jednoduché, sama se o to pořád snažím, ale nevzdávej to a přeju hodně štěstí.

Reaguji na Audrey1: jo přesně

Zdravíčko, a teda nechtělo by to trochu obměnit "přátele"? Co je to za kamaráda, když se nezajímá o tebe a jenom do tebe hustí svoje problémy? Vysavač, nic víc. Mám podobné pocity jako ty už spoustu let, svět je prostě zkaženej, vždycky se najde někdo kdo tě bude chtít k něčemu využít, brala bych to jako fakt a byla bych vybíravější co se týče lidí kolem sebe. A kde se píše, že být v 19 panna je divný? Že by se ti "kamarádi" smáli za zády... k čertu s nima. Opravdových lásek člověk nezažije moc a nikde není dáno, že se to musí stihnout do 19. S tím bych se vůbec netrápila, vlak ti fakt neujíždí, spíš bych se zamyslela nad těmi "kamarády" a našla si nějakou aktivitu nebo něco, co ti bude dělat radost.

Ostatní přátelé, se ozvou, jen když nemají do čeho "píchnout", to mě mrzí. Někdy mi přijde, že mě až využívají, přijdou za mnou s nějakým problémem, a já poslouchám, takhle je to pokaždé. Nikdy se nezeptají na moje problemy, a když jim nedej bože něco řeknu. Tak jen tak uchechtnou a nic mi k tomu pořádně neřeknou. Cítím se opravdu hrozně. Nedokážu si ani náhodou představit co bude v budoucnu, a mám strach, že to takhle pujde ještě hodně dlouhou dobu.

Tak toto chápu i když člověk si pořád může najít jiné přátele, ale tací lidé většinou jsou. Když mají oni problém, tak ti dokáží hodiny brečet a ty je musíš poslouchat a když se chceš s něčím svěřit ty, tak je tím obtěžuješ ) Z toho plyne jen jedna rada. Ať máš kamarády jaké chceš hlavně jim nikdy nepůjčuj peníze.

Nedokážu si ani náhodou představit co bude v budoucnu, a mám strach, že to takhle pujde ještě hodně dlouhou dobu. Jsem celkem upřímný člověk, ale když se mi něco nelíbí tak radši mlčím, než abych řekla něco špatného. Nevím, proč, ale nesnesu pomyšlení, že bych mohla někomu slovy ublížit, nebo nasadit brouka do hlavy. Neříkám, že si to spousta lidí v mém okolí nezaslouží, ale vím, že bych si to potom vyčítala.

Potřebuješ ještě hodně životních zkušeností, aby jsi došla k závěrů, že takové pocity mít nechceš. Ať řekneš cokoli nebo uděláš cokoli, tak se nikdy nikomu nezavděčíš. Ať řekneš cokoli i když si myslíš, že jsi nic zásadního neřekla, tak ten druhý si to vždy umí otočit proti sobě, protože lidi si často na sebe vztáhnou něco, co neexistuje a pak jednoho dne bouchnou.

Mám prostě hrozný strach ze zklamání

Nejhorší je chodit v dešti s deštníkem a bát se, že na mě jen trochu zaprší..Život není jen o hezkých věcech život ji o zklamání, abychom si uvědomili proč a čeho si máme vážit a že ve výsledku si máme nejvíce vážit sebe. Když se budeš všeho bát, tak nic nezažiješ a nebo naopak začneš zažívat špatné věci s tím, že to ublíží jen tobě, protože si to stáhneš na sebe.

Šetřím si to pro někoho, kdo mi za to opravdu bude stát, ale jak to poznám ? To, že jsem panna nevědí ani mí přátelé, vsadím se, že by se mi za zády posmívali.

Já toto dokáži pochopit je to lepší než se vyspat s prvním, koho potkám, ale aby sis v tomto také nenamlátila. Jinak jak chceš mít přátele, když se jim ani trochu neotevřeš a to zcela upřímně. Buď tě budou mít rádi za to jaká jsi a nebo to nejsou přátelé a nestojí ti za to, aby ses s nimi dále scházela. Ovšem kdo je kdo asi nikdy nepoznáš, když se všeho bojíš.

čas, který po většinu dne trávím doma u telky, a konečně bych si přála zažít opravdovou lásku i když si tak nějak říkám, jestli opravdová láska ještě dnes existuje.

Moc koukáš asi na romány a vysníváš si nějakou pohádku než aby jsi vyšla do reality a bojovala s ní. Lásku nepotkáš na každém kroku ono to také trvá. Kdyby se láska rozdávala jen tak, tak si ji nebude vážit nikdo a nikdy. Dej si pozor, aby jsi nezačala mít fobii z lidí to by jsi teprve skončila špatně.

Jak bych mohla věřit někomu, když vidím kolem sebe, že lidi jsou zlí. Kde mám vzít tu naději na štěstí, když jsem se snad nikdy necítila doopravdy šťastná?

Je mi tě líto. Bát se žít život je asi to nejsmutnější, co člověka může potkat. Jak chceš to štěstí a lásku hledat, když na to nemáš ani sílu bojovat. Jasně, že nás lidé často zklamou. Já momentálně řeším opět jeden rodinný konflikt a zjišťuji, že nemůžeš věřit ani rodině, ale jsou lidé a okamžiky, které za to stojí a když už se těch druhých bojím, tak se alespoň musím naučit žít spokojený život sama se sebou a ne o věcech jen snít a říkat si jak jsem nešťastná. To život opravdu není..Věř, že já sama bych ti mohla vyprávět, co jsem si zažila a prožila a naučilo mě to hodně. Je to jen o člověku, jak ty rány dokáže přijímat. Buď se z toho bude sám někde hroutit a nebo z toho posílí, protože si váží sám sebe a ví, že mu ostatní můžou akorát tak políbit..

Já podle názvu myslela, že máš nějaký první škraloupek v rejstříku trestů, tak spěchám s nějakou povzbudivou ukolébavkou a ono ne ....