Máte jednu, nebo více nejlepších kamarádek? Odkud se znáte?

Ahojky, dohromady mám 3 nej kamarádky s jednou z nich se znám od dvou let, což už je 37 let a ten zbytek tak o 8 roků míň..docela slušný ne??? Jinak je to moc fajn je mít a se vším se jim svěřit...pa

Moje nejlepší kamarádka je chlap. Nic spolu nemáme, snad všechno o sobě víme, jen jedno teď netuší, že jdu na prsa, protože by mi nadal, že jsem blbá, tak se to dozví až po augmentaci! Vídáme se přes týden skoro každý den v práci a on vždycky říká, že dokud mě neměl, nevěřil, že může existovat takové kamarádství mezi mužem a ženou. Nikdy nic mezi námi nebylo a ani bych na to neměla myšlenky. Přijít o takového Kámoše, to by byla strašná škoda!!!!! Mezi ženami mám kámošky taky, ale žádná už toho o mne tolik neví)) On ví o mých radostech i bolestech, on byl u toho, když mi bylo nejhůř(

je to zajímavé, každá chceme nej kámošku a při tom ji má málokterá. Já jsem po takové taky vždycky toužila, ale chtěla jsem, aby byla jen moje. Vypadá to, že už ji mám, přišla sama, kamarádíme spolu asi 3/4 roku a už o sobě všechno véme. vídáme se každý den v práci i když každá děláme v jiné budově. Vím že se na ni můžu s čím koliv a kdykoliv obrátit a ona na mne. Jsem za ni moc ráda

Jo holky, já mám asi tak 5 kamarádek. Ale nejlepší jen jednu, na kterou se mohu spolehnout. Je to kámoška ze střední a píšem si skoro každý den a vidíme se každý týden. Ostatní zbylé kámošky jsou převážně z vejšky. Málo komu se mi podaří důvěřovat

Já mám nejlepší kámošky dvě - spolužačku ze střední, s tou už se kamarádíme 15 let a vždycky se smějeme jaký máme dlouholetý vztah a ségru, s tou mě pojí přátelství už co se narodila, takže už 25 let. Pak mám ještě asi 3 další, dalo by se říct taky skvělé kamarádky, vím že se na ně můžu spolehnout.
Ale se ségrou je to teď takové těžké, vdala se a bydlí za Prahou a já nemám auto abych za ní jezdila na dýchánky, ale hlavně nemůžu snést jejího manžela a ona se bez něj nehne, navíc mi přijde že jí manžel dost ovlivňuje v názorech, poslední dobou je taková protivná a podrážděná, už to není taková skvělá vysmátá holka jako byla před svatbou a to mě štve a nevím co s tím dělat. Když si o tom chci promluvit, tak mě pošle do háje že se nic neděje, pak se zas třeba dozvím že si myslí že jí závidím že se vdala dřív než já, prostě vliv toho jejího je tam znát, ale snad se to časem urovná

Nemáte taky některá takovýhle zkušenosti? Že se vaše nej kámoška dostala do vlivu nějakého nepříjemného člověka a postupně se vám měnila před očima a vy jste nevěděli jak to zastavit? Všichni se spoléhají na mě že s tím něco jako její sestra udělám, že na mě spíš dá než na nějakou kamarádku. Snad nejsem moc mimo téma, ale fakt už nevím co s tím mám dělat, tak jestli jste to některá zažily, tak sem s radou prosím

Já si myslím, že to jde dost těžko, kor jestli je to její manžel. To by ji nějak musel zklamat.

Závidím všem co mají sestru

já mám 4 opravdu skvělé kamarádky, a kdyby mi někdo řekl, ať je shodnotím do nějakého žebříčku, nedokázala bych to, každá je jiná a mám je strašně moc ráda

Milísek
Já ti tu svojí klidně půjčím My si se sestrou moc nerozumíme. Každá jsme úplně jiná...

Já mám dvě nejlepší kámošky a sestru, kterou považuji úplně za tu nejlepší kámošku.

Já mám kamarádku, která jednou chodila s klukem a bylo to přesně to, co popisuješ, neměla jsem ho ráda, podváděl jí, všichni jsme to věděli, jen ona ne, pořád ho bránila. Naštěstí se s ním nakonec rozešla, tedy možná on s ní, protože se pohádali a ona z trucu odjela do USA, bylo to tam složitější, ale po čase si na něj vždycky vzpomene, jak byl skvělel, že si ho neměla nechat utéct atd. To, když řekne, tak bych vyskočila z kůže

Myslím, že pokud bude tvá sestra s ním, tak se nic nezmění

Já též, mám sestřenici, ale trochu jsme se teď odcizily, má nového přítele a ten jí táhne spíš do své rodiny a ke svým kamarádům. Mrzí mě to, že nemá čas.

Kotatkosarinka
ahojky, já jsem na tom úplně podobně. vždycky se z mých kámošek vyklubaly pěkný potvory už si připadám divná, ale holky mě prostě moc nemusí. přitom jsem velmi přátelská.

Opravdové kamarádky mám dvě, o těch mohu říct, žejsou nejlepší a dá se na ně spolehnout. Pak mám kamarádky, se kterými se bavím, ale musím si dávat pozor na pusu, protože u nich nikdy člověk neví na čí jsou straně, dělají se jakými nejsou kámoškami, ale pak se z druhé strany dozvídám něco jiného.

Já jich mám několik,ale žádná z nich není NEJ.
O který jsem si myslela že je NEJ mě docela zklamala.Píšeme si a občas se vídáme,ale už to není jako dřív,taky protože já už jsem mámou a ona pořád neAle dobrou kamarádku mám kousek od sebe a je to moje ségra

Nej kamarádka pro mě může být vždy jen jedna. Od školky nebylo období, že bych nějakou neměla. Některé byly dlouholeté, jiné krátkodobé (na škole), všechny jsem je měla strašně ráda a dodnes vzpomínám, co jsme suprovního spolu prožily.
A asi tu nej ze všech mám teď. Seznámili nás tehdy naši přítelové. Vážím si jí celkově, už jsme obě dospělé a tak nějak cítím, že už to bude napořád. Má mě ráda jako já ji, záleží jí na mně, věřím jí* Sestra je taky mou super kámoškou* Přeju všem, co nemají, aby si ji našly, protože fakt jak se říká, s opravdovou kamarádkou je trápení poloviční a radost dvojnásobná Jo a taky jsem měla nej kamaráda kluka a bylo to bezva*

moje nejlepší kamarádka je můj expřítel, se kterým se známe od dětství a už je to člen rodiny, jak brácha, probíráme spolu opravdu všechno (teda, pravda, s kosmetikou a oblečením neporadí,ale jinak jo).....jinak mám asi dvě kamarádky,které jsou nej, jedna už z dětství,pár let jsme se nebavily a ted jsme se zase daly dohromady, bohužel je ale trošku "drbna" , takže ji musim krotit,ale nijak mi to nevadí,už jsem si na to u ní zvykla a druhá je moje spolubydlící a spolužačka z koleje