Trávení volného času lidí na ÚP

Reaguji na Adluna: taky se nedivím, po téhle zkušenosti chci na mateřskou za min. 5 let ty volné dny jsou fakt hrozné.. někdy se něco najde - kafe, nákupy, doc, sport ale je to jen nárazově no:/ zlatá škola a kolektiv lidí..

to budeš dávat dítko do úschovny?

Reaguji na farahh: nerýpej pokud nemáš co říct k tématu

No ale vždyť mne napadlo přesně to samé, volné dny a mateřská, to je dobrý fór Jedině nacpat děcko mámě nebo do babyboxu a hurá na kafe a nákupy

Reaguji na dadabus: Reaguji na farahh: to je něco divného na tom, když si matka nárazově obstará hlídání a začně se občas zabývat i jinýma činnostma než jen plenkama a dupačkama? A co si budeme povídat, málokterou naplňuje sedět celý den na prdeli doma a dělat uklízečku.

Reaguji na Lisa: Holky nejspíš myslely, že "samovolně" volných dnů bude hodně po málu a když si obstará hlídání, tak určitě né proto aby se nudila, ale že už bude mít něco naplánovaného
Jinak děvčátka, nechápu proč se snad pokaždé u všeho musí trousit jedovatá slina...

Bez toho by to nebylo ono..

Vyjadřujte se k tématu, vaše rýpavé poznámky a řeči mimo mě nezajmají a nikomu nepomuzou.

Já jsem nikdy nebyla na ÚP, ale před pěti lety když jsem přijela do USA, tak jsem čekala skoro 8 měsíců na zelenou kartu. Tudíž jsem nemohla legálně pracovat a byly dny kdy už jsem opravdu nevěděla co se sebou.
Mé volné dny jsem trávila následovně; můj manžel hodně cestuje kvůli své práci a v té době jsem tu a tam jezdila s nim, krátce po té co jsem do států přijela měl 4 pátky posobě nějaké pracovní záležitosti v NYC, měla jsem celý den na toulání a objevovaní města. Pak měl týden školení na Floridě, to bylo taky super. Ostatní mista mě už tak zajímavá nepřišla.
Kamarádka mi tenkrát domluvila babysiting u svoji známé, ale to bylo jen nárazově, někdy jeden až tři dny v týdnu.
Chodila jsem i na kurzy interieroveho designu které pořádá místní vysoká škola, to mě moc bavilo. Jo tenkrát jsem se přihlásila i na kurz quiltováni, to bylo taky dobré.
Trávila jsem hodně času na zahrádce, návštěvami u kamarádek a jízdou na kole.
Hned jak jsem dostala pracovní povoleni, jsem si poslala životopisy a asi za 14 dni na to, jsem měla práci. Ta radost jakou jsem z toho měla byla nepopsatelná.

Tohle téma je pro mě jako šité na míru. Už hniju doma několik měsíců, jediným štěstím pro mě je, že mám něco našetřeno z minulého zaměstnání, takže mě vlastně ale nic nenutí tu práci hledat. A ani ji nechci, chci odjet do zahraničí, teda aspoň to už několik měsíců říkám, ale pořád nejsem schopná si sbalit, něco si domluvit a odjet. A tak se doma radši utáoím v depresích, dlouho spím, jím, polehávám, občas jdu někam s kámoškama, dvakrát do týdně do hospody, ale přijde mi, že nemám žádný životní cíl, žádné veselé plány do budoucna. Nic moc mě nebaví, jo, bazén jednou za čas dobrý, kino, ale jak člověk nemá nad sebou tu hůl, že něco musí, tak je hrozně pohodlnej. Když má člověk hodně práce tak si stěžuje, ale když nemá žádnou tak taky. Ona je rutina a stereotyp na něco dobrá. Vím, že to nejde takhle donekonečna, ale někdy si i říkám, že mě ten život vlastně nebaví, že jestli to má všechno smysl.

Je toho dost co se dá dělat, ale věřím, že to po nějaké době omrzí. Já cvičím, běhám, chodím ven na procházky se psíkem, vařím si zdravá jídla, fotím, procvičuji angličtinu, píšu si se svými zahraničními "kamarády" , učím se na přijímačky na VŠ ( teda ještě jsem nezačala, ale od nového roku to mám plánu), hlídám malou neteř a synovce, dělám si pořádek v šatníku a co už nevynosím zkouším prodat.

Když je člověk čerstvě doma, tak má plno energie, stíhá najednou to, co dříve nestíhal, užívá si knížky, odpočinek, filmy, internet, procházky atd....po čase to ale začne být hrozné, nulový režim, bimcání se a lenost. Alespoň tak jsem to měla já, a to jsem byla doma asi "jen" 3 měsíce. Vstávala jsem v 9, pak internetila, spala, internetila, koukala na blbosti, spala... nic mě nebavilo, nic se mě nechtělo, měla jsem čas, ale nedokopala jsem se ani k blbému cvičení. Přitom jsem byla pořád unavená, ačkoliv nebylo v podstatě z čeho. I když jsem se snažila ráno řídit budíky, tak jsem ho vždy zaklapla.

Čím míň času mám, tím toho naopak víc stíhám a vážím si každé volné chvilky, kterou využiju naplno.

Práce je opru.z, ale ten režim a bič potřebuju, jinak je se mnou konec Obdivuju ostatní, že se k něčemu donutí a využívají volno naplno.

Ideální je asi pustit se třeba do vymalování, přestavby, velkého úklidu apod., na který při práci není tolik času nebo by si člověk musel brát dovolený nebo to patlat po večerech. Ale zase nejsou finance

Poslední dobou se cítím podobně, bohužel osud mi nastolil to, že jsem také bez práce a jelikož bydlím v malém městě, nejde tak rychle něco najít, ač se tedy snažím. To, co jsi napsala a na co reaguji je úplně totožné s mými myšlenkami, ač to možná bude znít sobecky, jsem vlastně ráda, že v tom nejsem sama, i když to samozřejmě nic neřeší. Tak snad se na cesty do zahraničí rozhoupeš, věřím, že to chce i dost odvahy to tu, jak se říká, nechat, ale určitě litovat nebudeš a alespoň se Tvůj život zase naplní.

Pro mě je obecně nejhorší to, že nemusím ráno vstávat, a tak vyspávám kolikrát i do 10, do 11 dopoledne, protože chodím hodně pozdě spát. Jasně, plno lidí by mi to mohlo závidět, ale já jim zase závidím práci, to, že musí něco dělat. Kolikrát už když se vzbudím, jsem ze sebe znechucená, protože nevidím žádnou náplň dne, nevím, co budu dělat. Snad se poštěstí a Nový rok přinese nějaký životní obrat v tomto směru. Ostatním přeji to samé.

Reaguji na BellaEJ:

Tohle je problém pro spoustu lidí, kteří nad sebou nemají bič - např. pro lidi pracující z domova nebo studenty o zkouškovém. Mě to třeba dost vadilo semestr před státnicemi. Ve škole už jsem toho měla málo, respektive skoro samé věci které jsem musela udělat doma a nikoli docházka, školitel měl přístup "jsem tady asi tak od jedenácti dopoledne do deseti večer, přijď jak se ti hodí".

Mě se osvědčilo domluvit se s kamarádkou, která měla stejný problém, že si ráno v určitou hodinu zavoláme a prostě si řekneme že jsme vstaly.

Reaguji na tivoli: Reaguji na BellaEJ: Souhlasíím.. :/