Oddělené ložnice ve vztahu

A můžu se zeptat z jakého důvodu? v normálním vztahu bych to pochopila asi jen kvůli chrápání, ale i tak by mi to vadilo...

Nebrala bych to ani náhodou. Podle mě je na vztahu právě to nejkrásnější společné usínání a probouzení.

Mí rodiče to tak mají, jsou spolu přes 20 let a už žijou vedle sebe než spolu, smutné no:/ oddělené ložnice mají posledních asi 6 let když si opravili barák

Přesně tak

Taky by mně zajímal důvod?

Reaguji na Lisa:
Já si to dovedu představit jen v opravdu odůvodněných případech a krátkodobě (například když je malé mimčo a chlap s eprostě potřebuje vyspat do náročné práce)......Jinak to pro mě fakt není, ráda usínám v náručí a užívám si to, chybí mi to, když usínám sama........

Znám oddělené ložnice v případech, kdy jsou spolu dva dotyční už třeba 30 - 40 let a "chce mít každý svůj klid."
Osobně jsem ale proti, jak už tu zaznělo, společně usínat a probouzet se je na vztahu to pěkné. Pokud chce jeden v páru usínat sám a ne s drahou polovičkou, něco není v pořádku, normální mi to rozhodně nepřijde.

Oddělené ložnice nemáme a ani bych je nechtěla. Myslím, že když mají partneři oddělený ložnice, po čase se začnou vzdalovat.

Kdybych měla přítele, nevím proč bysme každý měli spít jinde. Chtěla bych mít třeba místnost vyloženě pro sebe, takovou trucovnu, kam bych se mohla občas zavřít a tancovat, kreslit, šít.. Ale mít vyloženě dvě ložnice mi přijde divný ve vztahu, kterej by měl fungovat.

Mne to připadá naprosto ideální, tedy, dvacetileté slečny mi určitě zapravdu nedají - ale my zkušenější víme, že jestli je vztah "normální" se opravdu neměří podle síly přítisku ve spaní jeden na druhého. Myslím, že je to praktičtější a komfortnější, zvlášť, když oba partneři jsou pracující lidé, kteří se opravdu vyspat potřebují. Co třeba v týdnu každý sám, o víkendu k tobě / ke mně
Já to vlastně tak měla - bývalý dělá pouze noční směny a já měla celou ložnici pro sebe !

Jinak u nás to je tak, že já většinou vstávám o cca 3 hodiny dříve než přítel a přestože máme obytnou vlastně jen jednu místnost (je to 1+kk) tak nemám problém s tím, ž ebych ho budila......Když je ložnice a obývák zvlášť, tak už je to vůbec v pohodě, stačí si připravit oblečení v druhém pokoji a ráno se vyplížit

To třeba já vím taky Ale mě to přitisknutí třeba uklidňuje, usínám tak o 50% rychleji než když spím sama......Ale Lisa se ptala na náš názor, ne jak to vidíme u ostatních Ale je fakt, že my usínáme v objetí a rános ebudíme každý na druhé straně postele Prostě se v noci odkulíme ani se nevzbudíme...

Já je považuju za ideální a je mi jenom málo přes dvacet Myslím, že vztahu spíš prospějí než naopak a sama bych je určitě chtěla, pokud by prostor dovolil.

Taky souhlasím.
Já neumím, i po více než dvaceti letech, bez svýho chlapa ani usnout.

kdybych měla prostor, tak chci oddělenou ložnici hned a to je mi taky jen kousek přes 20... A vztah máme perfektní... Ale fakt nejsem puberťačka abych chtěla usínat jedině v náručí partnera a pokud by to tak nebylo bych se domnívala, že mě nemá rád nebo co ... Jsme přece dospělí a fungující vztah nezávisí na místě, kde kdo spí... Oba jsme pracující, vstávám o několik hodin dřív než on a on zas naopak chodí spát mnohem později než já... Mít samostatné ložnice, vyspali bychom se mnohem lépe a celé by to bylo pohodlnější... Navíc jsem ještě od života u rodičů, kde jsem byla v pokoji sama, zvyklá ráno všude rozsvítit a lítat po pokoji a shánět co na sebe atd atd a takhle to neni možný a to je pro mě třeba dost omezující, protože oblečení vždycky vybírám až ráno podle nálady a počasí

tak si dej do toho pokoje co by měl být druhou ložnicí šatnu.

Spát odděleně jen kdyby přítel chrápal tak, že bych se nevyspala a i to jen pokud by s tím nešlo nic dělat. Spát zvlášt mi prostě přijde jako spolubydlení..