Úzkost z těhotenství

Já těhotná nebyla, ale mám dva malý sourozence a vím, že s mamčou lomcovaly hormony ze začátku úplně děsně. Takže si myslím, že je to normální. Každopádně bych počkala na zprávu od gynekologa. Ségra si dělala 3 testy, všechny byly pozitivní a přitom těhotná nebyla.

no jako spíš se na to necítím připravená, ale na potrat to bych určitě nešla, ale podle toho co jsem ted četla i na jiných diskuzích tak to měli nekteré holky podobné

Co chceš tedy číst?
Pokud na dítě nejsi ty sama připravená,tak by jsi ho neměla mít a pokud se stalo,potrat nechceš,tak není jiné řešení holt to budeš muset v sobě nějak zvládnout a smířit se s tím.

Mě spíš zajímá jesli to měli i některý ostatní holky a jak se s tím vypořádali. Žiji docela divokým životem tak je to pro mě docela šok, zatím se člověk stará jen sám o sebe, ale s dítěmem přijde změna tak mě to děsí, že bych to nezvládla a podbně. Možná jsem se špatně vyjádřila.

Když něco dělají holky,tak je Y na konci slovesa.

Zvládneš to,zvládla většina,zvládneš taky jen ti možná bude trochu v duši líto,že jsi mohla počkat.

A je to teda jistý, že jsi těhotná? Byla jsi u doktora? Třeba doopravdy jenom plašíš. Ze začátku to určitě nebude jednoduchý, ale ono se to uklidní časem a zvykem.

tak to je ale úplně normální Prostě šok neboj, za pár dní to přejde

Ahoj,
přítel si "myslel", že je neplodný? Měl to potvrzené od doktora? Pokud ne, tak nechápu že ses nechránila, ale to je každého věc...
Každopádně bych se nerozhodovala jenom podle toho jestli se na to cítíš nebo ne.. Řeknu to blbě, ale on ten "pocit štěstí" a "mateřská láska" jednou přijde.. Znám to od kamaráda (29).. Otěhotněla mu přítelkyně (23), která si procházela podobnou situací, prostě "se necítila", každý víkend lítala po diskotékách a hospodách, nechtěla se k ničemu vázat.. On jí "přemluvil", aby si mimi nechala, že to zvládnou, že se postará.. Teď má půlroční holčičku, kterou by nevyměnila a vypráví jak bl.bá byla, když přemýšlela nad interrupcí.. Občas si posteskne, že chtěla v životě dosáhnout něčeho lepšího a že teď to už nepůjde (což já osobně si myslím, že není pravda), ale hrozně jí to mateřství změnilo a podle mě k lepšímu..
Jak jste na tom finančně? Je alespoň jeden z vás pracující, nebo jste studentíci? Budete mít podporu od rodičů?
Myslím, že každá těhule, která opravdu mimčo neplánuje, si prochází různými stavy kdy přemýšlí jestli dvě čárky jsou dobře nebo špatně.. Hormony prostě blázní..
Jen si ale uvědom, že pokud interrupci podstoupíš, tak už to z hlavy nikdy nedostaneš a budeš se s tím muset smířit a to nebude jednoduché..
Další kamarádka co to podstoupila, se nemůže dostat ze stavu, kdy si říká že to dítě vlastně "zabila" a počítá měsíce, kolik by "tomu" vlastně bylo kdyby se rozhodla jinak, byla by to holčička nebo chlapeček? A tohle bude ve tvém životě už napořád!
Ale hodně štěstí ať se rozhodnete jakkoliv

Reaguji na Janča92: Hezky napsaný příspěvek.
Já mám kamarádku (30 let), která má skvělýho kluka, byt, práci atd. a v lednu podstoupila interupci. Na dítě se ještě necítí. Není to otázka věku, ale spíš vyzrálosti. Někdo je zralej ve 20 (třeba moje mladší kamarádky), někdo až po 30.

Já jsem proti potratům to tu píšu pořád a pokud máš takové různé pocity, tak to je podle mě zcela normální zvlášť, když je to pro tebe první dítě a nevíš tak úplně co tě čeká.
Moje kamarádka teď porodila holčičku. Do sedmého měsíce si to neužívala a chtěla to mít za sebou. S kamarádkami jsme jí po tom sedmém měsíci trošku naladily a začala si to pomalu užívat a jak se to narodilo? Je z toho dítěte úplně hotová a její přítel, který si to vůbec neuvědomoval, tak ten kolem toho dítěte teď skáče pořád. Určitě bych nešla na potrat jen kvůli pocitu..pamatuji si, když jsem dostala poprvé menstruaci. Také jsem z toho měla úzkost a probrečela jsem celé odpoledne

Reaguji na Janča92: moc pěkně jsi to napsala...mě je přes 40 a některé mé známé vrstevnice, co v mládí interrupci podstoupily (v 15-25 letech) se s tím doteď nevyrovnaly a s odstupem času si to kladou za vinu. V té době byla šílená statistika: na 1 narozené dítě - dva potraty
Protože děti už mají velké a taky už ví, že by to zvládly...

Já teda těhotná nebyla, ale přijde mi to normální realistická reakce. Vždyť dítě není jen radost, ale i spousta starostí... Já jsem jen o rok mladší než ty a mít teď dítě, taky bych se asi spíš zděsila, už jen z toho porodu - naprosto tě to změní, nikdy už nebudeš taková jak dřív, dítě změní celý život. Ale také bych na potrat nešla, to podle mne není dost opodstatněný důvod jen z počátečního pocitu - věřím, že spousta lidí by se nenarodila, kdyby se každý řídil jen prvními pocity. Na potrat bych šla jen z důvodu znásilnění, podivného otce (neznámého, nestaral by se, tudíž bych dítě neměla jak živit), nebo pokud by bylo dítě postižené. A i z pohledu medicíny - je to hormonální výkyv, takže ta úzkost tam může být.
Nijak si to nevyčítej, že se takto cítíš, já věřím, že to přejde a budeš se na dítě i těšit Hlavně, aby bylo zdravé Přesto bych se ale zkusila zaměřit spíš na ty pozitivní stránky a nestresovat se, všechno to totiž to dítě ovlivní.

Já teda těhotná nebyla, ale přijde mi to normální realistická reakce. Vždyť dítě není jen radost, ale i spousta starostí... Já jsem jen o rok mladší než ty a mít teď dítě, taky bych se asi spíš zděsila, už jen z toho porodu - naprosto tě to změní, nikdy už nebudeš taková jak dřív, dítě změní celý život. Ale také bych na potrat nešla, to podle mne není dost opodstatněný důvod jen z počátečního pocitu - věřím, že spousta lidí by se nenarodila, kdyby se každý řídil jen prvními pocity. Na potrat bych šla jen z důvodu znásilnění, podivného otce (neznámého, nestaral by se, tudíž bych dítě neměla jak živit), nebo pokud by bylo dítě postižené. A i z pohledu medicíny - je to hormonální výkyv, takže ta úzkost tam může být.
Nijak si to nevyčítej, že se takto cítíš, já věřím, že to přejde a budeš se na dítě i těšit Hlavně, aby bylo zdravé Přesto bych se ale zkusila zaměřit spíš na ty pozitivní stránky a nestresovat se, všechno to totiž to dítě ovlivní.

Pokud se těhotenství potvrdí, věř, že ta mateřská euforie dorazí. U někoho okamžitě, pro někoho, až hlasitým projevem toho zázraku života. Ideální věk pro prvního potomka. Jestliže máš ideální vztah, na čas jsi finančně zajištěná, zdravá, babičku k dispozici....proč to ničit interupcí.