Bydlíme spolu tak 3-5 dní v týdnu, zbytek kvůli nervům a práci (vzdálenost) trávím ještě u rodičů. Zařízené to máme tak, že já většinou obstarávám jídlo, jelikož jinak jeho zařízení atd. nevyužívám, jenom trošku vody na sprchu večer (snažím se být u něho skromná a nápomocná,vždycky mu doma uklidím celý byt). Přítel si rád vybíjí zlost, ale šílené je, že si vždycky vybere mě. Třeba když mu v práci dřív něco nevyšlo, tak přišel a začal mě prudit s tím, že jsem použila utěrku, která je určená na nádobí, na vytažení plechu s koláčem a prostě tak dlouho mě dusil, až jsem začala reagovat a potom vybuchl a byl schopen mi říct, ať si sbalím a vypadnu(samozřejmě během toho mi vyčetl, že jsem mu v bytě všechno zničila, ale byly to vždycky problémy jako s tou utěrkou, protože já se opravdu snažím dávat si na jeho věci pozor). Já jsem četla předchozí deníček, kde se tahle povaha taky řešila a mnohé tam píšete, že to pro Vás není důvod rozchodu, ale nejsem si jistá, jestli můj přítel není spíš magor než cholerik. Já o tom pochybuji, protože on mi říká, že jsem hysterka (přitom, ale vůbec neječím jen sedím a když už to nevydržím tak řeknu jednu větu a konec, nikdy mu nic před přáteli nevyčítám,prostě chovám se tak,jak bych chtěla aby se choval on ke mně,aby to viděl a napadlo ho to.Občas pláču,protože už toho je třeba moc a on mi vždycky říká,už zase řveš) co by se měla léčit, řve na mě i před svými kamarády. Snažím se k němu chovat tak, abych mu pomohla, nedráždím ho, nevyhledávám hádky, nic mu nevyčítám, protože vím jak snadno se díky povaze rozčílí.Když jsem měla narozeniny, tak mi nekoupil ani kytičku bonbon a to už jsme spolu byli rok, jen vstal uprostřed oběda a popřál mi s mastnou pusou a o týden později proplatil dárek, ale vím, že takový někteří jsou, ale nevím jestli je to správné, vlastně nikdy jsem od něj nedostala dárek, pozornost(a teď nemluvím o veledarech,ale blbosti do 200 třeba jen kytku,já víc nechci)A taky mě mrzí, že je na mě dost vulgární, obecně lidé v jeho partě jsou takový, říkají si navzájem ,,co ty pič* a podobně a občas má takové moresy i na mě,ale to si líbit nenechám. Celé dny leží jen na pohovce a kouká na každý seriál a když už tak jezdí pařit na drum akce.
Takhle by to vypadalo, jakože kluk o mě nemá absolutně zájem...ale hrozně často se tulíme, mazlíme, velmi si rozumíme v sexu a máme ho často, když je klidové období a všechno je ok(třeba i měsíc a většinou když se rozejdou lidé v blízkém okolí, tak začne být jak vyměněný, jako by se lekl )tak je to hezký, navíc jeho sestra mi říká, jak když je u něho, tak jí vypráví co dělám, jak hajám a ubezpečuje mě, že mě má rád a přijde mi, že na jeho chování nevidí nic tak hrozného až na to, že občas ječí a to některé scény, včetně toho jak mi popisoval, že mu ho chtěla servírka vykouřit a že možná příště to vyjde(a nebylo to škádlení), scény kdy po mně řval i sprostě, nebo mě právě naopak dusil mlčením a přijde jí to v pořádku(a to podotýkám, že vztahy mají takové, že na sebe klidně i hodí trochu ,,špíny,, ale jinak si skvěle rozumí) atd. a i ostatní lidí, když před nimi na mě doslova řve, tak nikdo nic, rodiče, kamarádi...já nevím, já bych na ženu nenechala řvát, tak proč nechám řvát na sebe? A tím, že ostatní se tváří jako nic, mám pocit, jestli si to moc neberu, ale když to čtu a čtu tady deníčky a reakce všech těch hrdých ženských, kterou bych taky chtěla být, tak si říkám, že jsem asi *****, kterou musí bavit se nechat trápit. Já asi čekám až dospěje, ale říkám si má to cenu, když s ním ani nikam nechodím protože se bojím, že bude zase ostuda....já vím, nemá...asi jsem si odpověděla sama co? Nemusíte mi psát, že jsem blbá, že se ponižuji...asi vím a beru, ale chtěla bych vědět jestli si myslíte, že třeba nějakým rozhovorem, přístupem bych se ještě mohla pokusit....A nebo potřebuji Vaši podporu k tomu dalšímu kroku....snad to trošku pochopíte,ten zmatek. Děkuji za reakce