Lákaj mě jiní a nevím co mám dělat

Milá Erethis, úplne Ťa chápem. V každom vzťahu skôr či neskôr zavládne stereotyp a vášeň postupne vyprchá. Vždy tu budú mladší, lepší, inteligentnejší partneri, ktorí Ťa na začiatku okúzlia a ktorí Ti budú imponovať. Možno by to bol adrenalín a vzrúšo, ale nevieš či by Ťa Tvoj nový objav len nevyužil.. Zapamätaj si, človek vždy chce to, čo práve nemá. Keby si nemala teraz snúbenca a bola dlhý čas sama, dala by si aj to posledné za to, aby si mohla mať spoľahlivého partnera. Vždy budeš o niečo prichádzať. Zaujímalo by ma, koľko si mala pred ním vážnych vzťahov.

Právě, že žádný vážný vztah předtím nebyl... Jenom jeden takový letmý pokus, asi roční, ale vyklubalo se z toho, že si prostě nerozumíme a nechali jsme se jít... Vím, že pro mě vždycky zůstane nejlepší chlap na světě, který je zodpovědný, klidný, věrný a kamarád, jen mě berou tyhle chutě a bojím se, že se to bude zvyšovat právě proto, že těch vztahů před ním nebylo tak moc...

To co píšeš tady, bys měla říct jemu, a dřív než den před svatbou. Podle popisu vypadá jako rozumný chlap, tak to možná nějak vyřešíte, ale to nejde pokud on o ničem neví. No a možná se rozejdete, ale pokud rozchod, tak raději teď než po svatbě.

Reaguji na kopaj: A co se tím vyřeší? Ublížím mu a přijdu o něho... co když o něho nechci přijít? Měli jsme se potkat, až bych to měla v sobě vyřešeno....

Reaguji na Erethis: Prečo si potom súhlasila so svatbou, keď máš takéto pocity a chute?

Reaguji na Erethis: OK, tak jinak. Přestav si, že, ty jseš ta, co si plánuje budoucnost, a on je ten, který má velké pochybnosti o vaší budoucnosti, stejně jako máš ty. Byla bys radši, kdybys nevěděla, co on si myslí? Chtěla bys, aby své pocity někde v koutě lámal přes koleno, a dost možná ti po pěti letech manželství a dítěti řekl, že se ve vztahu celou dobu trápil, vystřídal několik jiných, a že odchází?

Tutlat problémy ve vztahu a doufat, že když zatnu zuby nějak to vyřeším sama se sebou, je cesta do pekel.

Reaguji na Tina07: Protože jsem to byla já, kdo se chtěl tak moc brát... nejhorší je, že kdybych ho nechala jít, vím, že bych toho strašně moc litovala a byla by to moje největší chyba v životě, přesto dostávám pocit, že můj vztah k němu je kladný, milující, ale spíše z rozumu než z nějakého hlubokého pocitu zamilování

Já tě naprosto chápu. A tohle může být pravda a nemusí, záleží od povahy :

. Někomu ta "spolehlivost" bohužel moc neimponuje, čemuž rozumím.
Co už teď naděláš ... ta svatba je na spadnutí, máte termín, prstýnky a tak, nebo se to dá ještě tak nějak "do ztracena" ututlat ? Já bych ti i poradila, ať zkusíš nějaký jednorazový úlet a možno by ti to pomohlo udělat si jasno, na kterou stranu se máš vybrat Je jedna věc snívat doma v pyžamu o někom, kdo tě hodinu po seznámení opře o dveře a druhá věc je opravdu se po ránu probrat a .... "a sakra, honem odsud pryč ! "

Reaguji na dadabus: Chápu to správně, že slečně, která má před svatbou, radíš, ať si tajně za*uká s jinými, aby viděla jestli by jí to jako nevyhovovalo víc?

A to se tedy věčně řeší, jaký je chlap chlívák, když si přidá holku na facebook a dopisuje si s ní.

EDIT: Aha, za tou větou je smajlík. Tak nic, tenhle příspěvek prosím směle ignorujte.

Reaguji na Erethis: Často sa v živote stáva, že niečo veľmi veľmi chceš dosiahnuť a potom, keď to už máš, tak zistíš že to nie je čo chceš. Potom vlastne zistíš, že je to iné ako si si predstavovala a keby si mohla, tak vrátiš čas späť. Nie je všetko zlato, čo sa blyští a tráva u suseda nie je zelenšia, ako Tvoja. Racionálne...v každom vzťahu sú problémy a tá počiatočná vášeň časom opadne.. Myslím si, že Tvoj partner sa Ti už "obkukal", opozeral a teraz keď už dokonale poznáš jeho slabosti, máš pocit že si čakala na niečo lepšieho, čo Ti uniká. A na začiatku vášho zoznámenia si mala pocit, že nič lepšieho Ťa v živote nemohlo stretnúť. Poznám ten pocit

No to je právě to... nechci se s jinýma probouzet v posteli, tam chci mít toho svého, jen mě berou tyhle choutky a moc tě to trápí, připadnu si jako svině... nechci o přítele přijít a vím, že bych ve skutečnosti nevěry nebyla schopná... jen mám pocit, že čím víc si za to připadnu ta špatná, tím víc se to rpohlubuje....

Když mu to řekneš, tak ho tím zraníš a nejspíš ten vtah už moc dál fungovat nebude. Tohle by asi nikdo nechtěl slyšet. Třeba, kdyby jsi byla půl roku sama a užívala si, tak by tě to stejně jednou omrzelo a dala by jsi všechno za to, mít to, co máš teď. Jestli necítíš, že je to ten pravý a nejdeš do svatby s tím, že to tak určitě chceš, tak do toho fakt nechoď... Jestli o svých citech pochybuješ, tak nemáš cenu se do něčeho hnát.

Reaguji na Tina07: Jakoby si mi mluvila z duše... Ale nejsem naivní a vím, že bych se pak bila do hlavy, kdybych kvůli tomuhle pocitu, který je stejně pomíjivý a krátký opustila vše, co jsem doteď budovala... Jsem ráda, že v tom nejsem sama, připadala jsem si jako potvora, že mě tohle přepadá... přece jenom... chlapi se tu kamenují i za to, že se občas kouknou po jiné a sice vám do hlavy nikdo nevidí, ale přišla jsem si morálně zodpovědná za své představy... jsou to jenom představy, ale asi jim nerozumím a proto mě to donutilo o tom i takhle uvažovat, jestli mi ty představy přece jenom neříkají, že bych chtěla někoho jiného a ne tohle...

Reaguji na berush03: No neřekla bych mu to, nechtěla bych ho zranit, to bych si neodpustila... Raději budu celý život o takových věcech jenom uvažovat, ale budu vědět, že mám doma jinak skvělého chlapa... věřím, že by mě to omrzelo a pak bych se trápila, že by se pro mě ty dveře už zavřeli a já se už nemohla vrátit... S tou svatbou je to zvláštní... nespěchám na ni a přitom vím, že kdybych si měla představit jak by měl můj budoucí manžel vypadat, odpovídá tomu, co mám doma teď...