Kolik toho podnikáte s přítelem, s kterým už bydlíte?

Já nevím, ale pokud to vždy musíš navrhovat ty a on nikdy a vadí ti to - to prostě je špatně. Proberte to spolu.
Jako taky se někdy chci válet a jindy se chce válet muž, ale tak to je ok. Ale pokud ten druhý nechce nikdy nic? To nemusí dobře dopadnout :-(

Tak pokud takový byl vždy, tak by tě to nemělo překvapit. Asi těžko ho předěláš. Zkus si s ním promluvit, a zkuste se dohodnout na nějakém kompromisu. My s přítelem spolu bydlíme cca šest let a nenudíme se spolu, ale my to máme, co se týká zábavy, koníčků, apod.nastavené dost podobně, takže není problém.
Každopádně bych se být tebou nehádala, nebo nedávala ultimáta-promluv si s ním o tom, a uvidíš, jestli nastane nějaká změna. Pokud ne, tak máš dvě možnosti-buďto se s tím smířìš, nebo se s ním rozejdeš.

A jak jste to dělali, když jste spolu nebydleli? Navštěovali jste se u jednoho nebo druhého doma a jinak nic nepodnikali? Pokud ano, tak je vyloženě domácí typ, jak píše z.pepa a jediná možnost je vymyslet aktivity na doma, např. hrát nějaké deskové hry, skládat puzzle, hrát proti sobě hry na PC...Což mě by teda plně neuspokojovalo, také potřebuji mít aktivity mimo zdi bytu, ale možná by to byl aspoň trochu posun.

Přesně na tomhle mi ztroskotal dvouletý vztah, přítel absolutně nejevil zájem o žádné aktivity, když jsem ho vytáhla, byl moc rád a bavilo nás to spolu, ale málokdy....já si prostě začala žít po svém, víc kamarádů, víc sportu, v té době jsem naplno studovala a k tomu brigády, tak jsem si na brigádě psala směny na víc, protože být s ním doma mi nic nepřinášelo...a opravdu moc jsem se snažila...nakonec to krachlo, našla jsem si někoho jiného...bylo mi to líto, byl to skvělý kluk, ale já potřebuju žít a ne přežívat...
S nynějším přítelem spolu sice nebydlíme, ale jsme střídavě u mě, nebo u něj, večer po práci atd. a pořád se snažíme něco dělat...i kvůli fyzičce, kterou máme momentálně oba nic moc, takže bazén,sauna, procházky, výlety....a když večer nikam nejdeme, tak si třeba společně napustíme vanu, povídáme si...nechci to už nikdy zažít, být s někým jen tak vedle sebe...moji rodiče jsou spolu pětadvacet let a pořád je baví jezdit spolu na dovču, chodit do lesa, jít spolu posedět na pivčo...samozřejmě ne denně, ale pořád spolu rádi něco podnikají...je to jen o lidech...

Reaguji na lenkam13: Znám to, vím jak ti je a chápu tě. Já jsem z toho byla vytočená prvně, pak zklamaná, pak rozhodnutá se rozejít. Dokud jsme bydleli s ostatními studenty, tak jsme na víkendy jezdili k rodičům (aby jsme tam s něma nezůstávali - navíc já tenkrát u rodičů měla práci, takže jsem tam jezdit takhle musela). Neustále jsem slýchala "až budeme bydlet jen sami, bude to lepší". No bydlíme sami, pokrok vidím, ale že by to bylo něco? Našel si koníčka - posiluje, začali jsme se společně lépe stravovat. Ale zbytek času tráví u PC a je spokojený. Teď se nám snad rýsuje vlastní bydlení, ne nájem, a takže zase slýchám "až budeme bydlet...". Nedělám si ale iluze...
Přítele mám nadevšechno ráda, ačkoliv tohle je vlastnost, která mě opravdu hodně ubíjí, nechci se ho vzdát. Snažím se vymýšlet věci, které společně můžeme dělat a když je toho na mě prostě moc a neustále se setkávám s negací tak prostě jednou za čas vybouchnu. Nejde mi to to držet v sobě. Mám hodně známých kolem sebe, se kterýma trávím volný čas. S přítelem hledáme společné seriály na které se můžeme dívat a baví nás, víc věcí jsme zatím nenašli - a že máme doma neskutečně mnoho her, aktivit,...
Budeš si buď muset zvyknout, že je takový, nebo se snažit dál vymýšlet aktivity, nebo bohužel ho opustit - to si ale sama rozmysli. Já si v tom svým volným čase našla zálibu . Těším se ven s kamarádkama na kafe či diskotéku, stejně jako se těším pak domů, abych mohla být s partnerem.

Přítel pracuje hodně a chodí domů z práce cca v 19:00. Ale přesto si často najdeme čas na nějaké aktivity. Například tento týden: Pondělí - Středa - žádné společné aktivity, přítel i já jsme měli v pondělí zkoušku, já jsem v úterý byla po práci na kávě s kamarádkou, ve středu jsem byla do večera u prarodičů. Ve čtvrtek jsme byli společně v divadle, v pátek na hokeji a potom s kamarády společně v hospodě, v sobotu jsme si šli zahrát badminton, přítel šel k prarodičům já mezitím uvařila oběd a večer se koukli na film a dnes se přítel musí učit a já jsem si byla zaplavat, vařila jsem a teď poklízím.

To je pouze příklad týdne, samozřejmě nechodíme každý týden do divadla

A to nic nedělal i když jste spolu nebydleli? Nemáte rádi třeba kino, divadlo, občas si zajít na nějakou véču nebo víno? Společně dělat nějaký sport?

Mám to stejně, začíná mi to vadit čím dál
víc, jsem mladá, chci žít, užívat si, cestovat a ne hnípat doma.
Ale jak píše Pepa, nezměníš ho.
Když vidím kamarádky, jak s přítelem pořád něco podnikají, jezdí všude možně, je mi to líto. Zase na druhou stranu, přítel by pro mě udělal všechno.
Perlička dneska byla, když jsem ho přemluvila, abychom šli s pejskem na delší procházku, a protože máme štěně a tam, kde jsem se chtěla podívat je hodně daleko, jeli jsme kousek autem a zbytek že dojdem pěšky, a on mi v autě řekne: A neprojedem se jenom?
Jsem ráda, že v tom nejsem sama:-D

Reaguji na indulona: Když jsme se poznali a já bydlela daleko, nezbývalo, než se scházet ve městě a vymýšlet, co podnikneme. Pak jsem se tam přestěhovala na privát a čím dál víc začal chtít, abych bývala u něho doma... Já bych byla šťastná i za ty deskové hry, ale ani to ho nebaví... Když se ho zeptám, jak to bude dělat až budeme mít děti, když ho ani hra nebaví, tak mi tvrdí, že "to bude něco jiného", ale moc mu nevěřím.

Holky moc díky za reakce, jsem ráda, že mi píšete vy, co jste to zažily, nebo mi rozumíte...

Reaguji na lenkam13: No, na to, že to bude jiné, až budete mít děti, bych nespoléhala. Děti to nezmění. Zkusím si s ním promluvit a uvidíš. Třeba se snažit začne, pokud ne, tak už je jen na tobě, jak se zavhováš.

Reaguji na tinuss: No to je přesně můj přítel

Reaguji na Cindova: Poslední dobou mi přijde, že jediné, co ho baví, je jít na pivo... O společný sport jsem se pokoušela na začátku našeho vztahu, ale bez výsledku. Jednou za čas je ochotný jít se trochu hýbat, ale nic pravidelně a ne to, co si může s kamarádama zahrát líp, než se mnou. A s nima stejně nechodí. Do kina jdem tak jednou za půl roku, už mě nebaví to navrhovat... Divadlo ho nebaví a na večeře sice asi jako jediné chodíme, ale taky tak jednou za čas... Dřív to bylo jiné, ale to se asi ještě snažil a přetvařoval, nevím...

lenkam13
To s tím pivem mají stejné. Mě to fakt štve, já nemíním ve 21 sedět každý den na gauči a sledovat ho jak pije pivo, já nepiju skoro vůbec, vadí mi to. Ale on to nechápe, začínám mít pocit, že máme jiný pohled na svět

Reaguji na lenkam13: Působí to, jako že máš přítele opravdu ráda a mimo těch společných aktivit tě nic netrápí. Kdybych si byla jistá, že s přítelem chci zůstat, tak bych si ho "vychovala". Pokud není přítel zvyklý chodit z domova do divadla a být společenský, tak k tomu sám nepřijde.
Koupila bych lístky na nějakou super komedii do nějakého "pohodového" divadla, aby se nemusel soukat do obleku, třeba na něco do La Fabriky, nebo na představení Partičky a prostě bych mu to řekla: napiš si to do diáře jdeme sem, prý je to skvělé.

Zase, vybrala bych nějaký sport, který on sám tak dobře neumí (doufám tedy, že neumí všechno dobře ), třeba pinčes, squash, tenis, lezeckou stěnu (podle toho na co jste) a prostě bych řekla, že jsi zamluvila to a to a že jdete.

Možná je to trošku "násilné" a některé holky tady se mnou nebudou souhlasit, ale píšu jenom to, co bych udělala já kdyby přítel byl pařez domácí a já s ním chtěla být. Buď se kvůli tomu pohádáte a nebo se mu to zalíbí, ale alespoň bude nějaká "akce"

A ty nemáš kamarádky,že by jsi měla nějaké aktivity sama,když jemu se nechce?
Mě třeba nebaví večer koukat na televizi,což můj partner celkem rád tak se seberu a jdu si pokecat s kamarádkou.
Deskové hry a jiné nebaví ani jednoho z nás pro mě je relax lehnout si s knížkou a partner moc nečte,ale taky se nějak zabaví.
Jinak v zimě spolu lyžujeme a v létě se povalujeme někde na sluníčku u vody,sem tam jdeme do kina nebo jen tak jedem autem /máme hory 15km od baráku/ někam na kopce,tam se projdem,dáme si kávu a jedem domů.

Tak mám to rovnaké, našťastie teda spolu ešte nebývame, ale aj to sa väčšinu času nudíme. Na prechádzku ho nevytiahnem, lebo jemu sa pešo nechce, autom by sa aj šiel niekde povoziť ale to nemá auto (ja ho mám pokazené momentálne), keď sme doma tak buď spí alebo sedí za počítačom, na večeru ho vytiahnem tak raz za pol roka, sadnúť si niekde von tiež horko-ťažko no a keď chcem ísť na diskotéku tak to sa mu tiež nikde nechce a prehovorím ho tak raz za pol roka, lebo má vždy argument "Veď sme boli minule". Celkovo v tom vzťahu len tak prežívam, nijak sa to nevyvíja ale nejak sa z toho neviem vymotať