Ahoj, je mi 30 let. Řidičák jsem si dělala ještě na střední v 18 letech... autoškolu jsem udělala uplně bez problému, včetně jízd napoprvé. Po řidičáku, jsem chviličku jezdila, ale jen s našima-otcem cholerikem, který mě pořád napomínal. Takže asi po půl roce jsem s tím skončila a do tedka jsem se k tomu již nevrátila.Sice párkrát jsem to zkusila v ulicích-. ne že by tobyl horor, ale taky žádná sláva. Navíc mám z toho dost strach. Bojím se že někam netrefím, že mě někdo nabourá, že na mě budou křičet, jak to vidím dnes a denně co za to lezu když to neumím...a podobně.
Bohužel vím, že v dnešní době je to potřeba zrovna dnes jsem se o tom přesvědčila, když jsem potřebovala ject s kocourem kveterináři a obvolávala večer kamarádky,zda mě tam nemůže někdo odvést- marně. Navíc, nyní čekám mimčo, a víc že pak s malým budu auto potřebovat ještě víc.. bohužel ani tak se nějak nemůžu odhodlat. nebo to zkusím jednou a pak nic.Vím že to není o tom zkoordinovat všechno potřebné, ale prostě strach a že ani kondiční jízdy by mi v tomhle případě nepomohli.
Měl někdo z Vás podobný strach? a jak se mu to povedlo překonat?
Díky