Jak se naučit být sobecká

Ahoj, já jsem to v minulým vztahu taky tak dělala, že jsem se mu přizpůsobovala, protože měl málo času a byl často unavenej...a byla jsem hodně zamilovaná, to taky hrálo roli...jenže jsem poznala, že to byla chyba, protože on si toho nevážil a spíš to asi vnímal tak, že jsem moc hodná a jakoby na něm visím...takže jsem si z toho vzala ponaučení a dneska už se na novýho partnera tolik neohlížím a nepřizpůsobuju se... Není to lehký, protože mám asi na čele napsáno "hodná holka", ale je to podle mě dobrá cesta... Držím ti palce!

Taky jsem bohužel taková,nebo spíš byla taková.Před několika lety jsem měla dlouhodobý vztah,který trval snad 6let..Chovala jsem se přesně jako ty,byla jsem hodná,všechno zařídila,navařila jsem mu,pomalu jsem mu to postavila přímo pod nos.Když jel pracovat do zahraničí,místo,abych se šla někam občas bavit,jsem seděla doma a čekala na něho až přijede..když chtěl,abych pro něho přijela v noci do baru,sedla jsem do auta a jela pro něho..Měl mě prostě moc jistou a to bylo podle mě to,proč se semnou časem rozešel..milovala jsem ho,proto jsem se tak chovala.Teď vím,že to bylo špatně..Je to těžký pro nás holky co to máme tak v povaze
Teď vím,že je lepší si prosadit svou občas a nechat volnost jeden druhému a nebýt taková ta hodná holčička..ikdyž popravdě mě to dělá pořád problémy

Já taková byla v minulém vztahu taky,bohužel jsem to s ním neuměla tak jak on semnou.Jak se říká,chybama se člověk učí.Hrozně mě to štvalo.Bohužel mě změnila až práce,myslím jako říkat ne a stát si za svým.A vedu to takhle i ve svém novém vztahu a jsu ráda,že jsem se to naučila,nedělat druhým blbce a být mu vždy po ruce.
Jinak máme nějakou povahu a ta se nemění,ale stačí se párkrát spálit nebo zjistit,že být vždy ta hodná se nevyplácí a půjde to samo.
Je dobrý,že si to uvědomuješ,jen se naučit ovládat.
A vztah mě takto funguje dobře,pak se chlap ani nesnaží,když vidí,že ani nemusí.

a holky můžu se zeptat jak konkrétně to děláte? Jako že když bysme byli domluvení, že se uvidíme, tak bych to zrušila? I když bych nic neměla? To mi přijde spíš jako jeho nějaké potrestání a hodně podlé. Já toho totiž po většinu večerů zas tak moc nedělám, abych na něj ten čas neměla...
A vařím a "skáču" kolem něj docela ráda a nevadí mi to. Když sem u mamky, tak to taky tak dělám. Sem holt nějaký starostlivý typ

Reaguji na Tamara79: to je dobře. Já ale moc nechci, aby mě to tenhle vztah naučil a v tom dalším už sem se chovala "ok". Ale vůči ostatním lidem mi to jde jen občas. Když sem trochu dopálená, tak to umím. Ale jinak sem skoro schopná za ostatní pracovat. Ale přítel sám mi říká, že se musím naučit říkat ne... teď už jen jak toho dosáhnout

Reaguji na snajpr: To je dobře že se o něj ráda staráš,na tom není nic špatného.Jde o to,že pokud on řekne půjdeme tam a tam a tebe se prostě nebude chtít,tak řekneš ne.Určitě když budete domluvení,tak to neruš jen abys mu to vrátila,chlap má jiné myšlení a můžeš taky dopadnout tak,že ty bys seděla doma a on si udělal jiný plán.

Reaguji na snajpr: Na to člověk musí dojít sám.Žiju skoro osm let s přítelem a vidím,že on se chová taky tak,dělá ze sebe b l b e č k a,může se kvůli druhým přetrhnout a když něco potřebuje on,tak se na něj vyprdnou,kolikrát jsem mu domlouvala,ale už na to přichází.

Reaguji na Tamara79: Děkuju To sem si taky říkala, že dělat mu nějaká naschvály a rušit domluvené věci by se mi nemuselo vyplatit a mohl by se na mě taky hezky vykašlat.
Tak ten můj to měl podobně a dokázal to "vyselektovat" a s dotyčnýma lidma se přestal buď bavit nebo jim začal říkat ne a oni se přestali bavit s ním. To sou pak super kamarádi...
Nedávno sem mu pomohla složit dřevo, sama od sebe, a byl z toho docela paf, pořád mi děkoval a říkal, že mu ještě nikdy nikdo nepomohl. I jindy mi poděkuje když něco zařídím. Ale mě pak hrozně zamrzí a zároveň naštve, že prostě když je on unavený nebo se mu nechce, tak prostě se nevidíme. A na tom není nic špatného, nechci aby to násilím lámal a pak mu nebylo dobře. Spíš sem pak asi naštvaná na sebe, že já se přemůžu i když je mi mizerně a jdu za ním, ale on to neudělá... Takže si uvědomuju že "chyba" je na mé straně. A asi i proto to chci změnit Jen doufám, že tímhle na něj nekladu moc velké nároky.

Jak se naučit... no...
Začala bych tím, že bych si vážila i vlastního času a vlastních zálib, které děláš buď jen sama, nebo s někým jiným... Jakmile přijdeš na to, že tě to baví a stojíš si za tím, co děláš, půjde to samo
Taky jsem se podvolovala - bála jsem se, že přijde z jeho strany nějakej "trest". Pak jsem přišla na to, že jsem samostatná jednotka, která má právo trestat jen sama sebe a nikdo jinej ji nemůže omezovat (nejsem dítě, které by muselo v 9 být doma...). A tak to šlo i ve vztahu - pak jsme se rozešli...

Reaguji na snajpr: Nevidím v tom nijak velký problém,holt nejsi on.A je hezké,že ti poděkuje,když něco pro něj uděláš.Uvědomuje si co má.Je to něco jiného když se stýkáte a žijete pak spolu.

Reaguji na noninek: Tak tím koncem jsi mě teda dostala Ale máš naprostou pravdu. Navíc i kdyby nás pak ti chlapi chtěli trestat, my to snášet nemusíme...

máte pravdu holky. Holt to při první příležitosti zkusím a musím se dokopat k tomu mu říct ne. Snad to dokážu....

Reaguji na Tamara79: chápu to správně, že myslíš, že když spolu budem žít, tak si začnu víc dělat věci podle sebe? To si taky upřímně myslím. Už sme to párkrát "vyzkoušeli" - třeba týden nebo 14 spolu u něj i u mě. A pár dnů mě to mrzelo a štvalo. Nebo sem na něj i čekala až se vzbudí a pak teprvě začala vařit oběd, aby to neměl hned po snídani. A nějak sem potalčovala to, že já mám už dvě hodiny hlad... ale po 14 dnech sem se dostala do fáze, že on si to prostě pak ohřeje. To mi došlo až teď. Tak že bych byla na dobré cestě?

Je rozdíl mezi odmítnutím přítele, protože máš zrovna nějaký svůj koníček nebo jsi vyšťavená, a odmítnutím protože předstíráš, že tě nezajímá, ale ve skutečnosti nemáš co na práci, ráda bys ho viděla a je to od tebe jen psychologická hra.

Není třeba se naučit být sobecký , spíš se naučit nelpět na partnerovi a umět si ponechat svůj prostor a dopřát ten prostor i druhému.

Holky mě otevřela oči knížka: Proč muzi milují potvory a hodným holkám zbydou oči pro pláč ( http://motto.cz/kniha/proc-muzi-miluji-potvory-a-h odnym-holkam-zustanou-oci-pro-plac )

Píšou tam přesně o téhle problamatice, hezky se to čte a když vyzkoušíte nějakou radu z této knížky, tak většinou finguje. Alespoň u mě