Jak se naučit být sobecká

Adluna: kdy mě napadlo zrovna tohle asi těžko říct. Už od gymplu vím, že sem až moc hodná a nikdy se mi nelíbilo, že se na mě lidi obrací tak nějak s jistotou že všechno zařídím apod. Ale nikdy sem neuměla říct ne. Až tak poslední dva roky sem se to trošku naučila, ale stejně napřed na vše kývnu a pak až řeknu že ne. A u přítele mě to napadlo možná někdy na podzim, kdy takhle pořád něco rušil a já už chtěla vztah ukončit. Nakonec sem mu to řekla. Chvilku se snažil, ale těd je to zase stejné jak předtím. Když sem mu to předevčírem říkala tak odpověděl, že to ví a že se vážně snaží, ale ne vždycky mu to vyjde....
Ale souhlasím s tebou co se týká toho, že by to mělo vycházet ze mě a neměla bych se podřizovat knize nebo komukoliv jinému.
Mně šlo ale spíš o to, jak ste to udělaly vy, co ste taky byly hodné, ale nakonec se naučily mít svůj prostor a nebrat ohledy. Jestli šlo jen o stav mysli nebo nějaká konkrétní událost a tak. A právě holky psaly, že jim ta knížka otevřela oči. Proto bych si ji ráda přečetla...

jo, tyhle typy moc dobře znám.. Myslim, že taky dost záleží na tom, v jakém postavení je ten člověk vůči tobe. Sama jsem dost znatelně pocitlovala, když má někdo navrch a naopak když mam já navrch. Jeden kluk semnou zametal -co zametal, vytíral podlahu a s jiným jsem zas "zametala" já, né že bych si chtěla neco dokazovat, to vůbec, ale byl do mě blázen a kdybych mu řekla, odstehujeme se o indie a už nikdy neuvidíš rodinu, šel by si hned balit... Je to asi o tom, kdo má z těch dvou silnější osobnost. Na té se dá ale pracovat právě prosazováním vlastních zájmů a potřeb. Když se ti nelíbí, že ty si čas uděláš a on né, řekni mu to! A řekni že ti to dost vadí, pokud to tak cítíš. Partneři by měli partneřit, né soupeřit. Sama teda cítim, že někdy dost soupeříme a unavuje mě to někdy :-/

Mně přítel jednou řekl, že tohle má být milenecký vztah a ne šachy. Na to taky něco je.
Však právě na prosazování vlastních potřeb pracuju vím že jinak by mě umačkal a to nechci. A taky nechci být pořád ve stresu a čekat jestli to tentokrát zruší nebo co bude.
Snažila sem se s ním o tom mluvit, ale vždycky mi to přijde že ho hrozně omezuju jak kdybych nechtěla aby vůbec někam beze mě chodil. Tak to není. A on mi tvrdí že to tak na něj nepůsobí, ale myslet si může něco jiného... Chtěla bych ten náš vztah prostě jen nějak "vyvážit" aby sme se žádný z nás nemusel omezovat.

pokud to tvrdí, nech to být.. co si může a nebo by možná mohl myslet, jsou jen "naše ženské spekulace" pokud ti řekl, že mu to nevadí, ber to tak, pokud by se -nedejbože- kvůli tomu "omezování" pak chtěl třeba rozcházet, je hlupák on.. A to ti nepomůže žádná změna kromě partnera

Ahoj holky,

nedá mi to, abych taky nepřispěla. Špatně se mi o tom teď píše, ale přesně taková jsem taky a už několikrát jsem na to dojela. Bohužel zrovna teď taky, po 5ti letém vztahu. Zkrátka mu došla trpělivost, že jsem byla pořád po ruce, nikam jsem nechodila s kamarádama, jen s ním, měl navařeno, naklizeno, vždycky věděl, kde jsem, co dělám. Neměla jsem žádné koníčky a vlastně jsem nedělala žádný sport, který by nás spojoval (on sportovec). A ráda bych se teď "naučila" jak být ta, co umí říct ne, dělat si svoje a udělat si čas na druhého, až já budu chtít. Zatím žádný vztah neplánuju, je to pár dní, takže to strašně bolí, ale spíš do budoucna bych se ráda změnila. Potřebuju to i v práci, říkají mi to úplně všichni.

Reaguji na Ellabela:
No vidíš a tady o pár deníčků zpět je borec úplně vyřízený z toho, že má doma šlap .... , ehm, masérku a potřeboval by něco přesně takového, jako jsi ty, tak si můžete vyměňovat zkušenosti