S přítelem jsme spolu čtvrt roku, mu je 26, mě 19. Když se spolu vidíme, je nám super. Shodneme se ve většině věcí, nenudíme se spolu. Pořád mluví o tom, jak mě chce vidět, že mě má rád, dokonce mi koupil i zubní kartáček k sobě do bytu, abych ho tam měla, když u něj budu přespávat. Problém je ale s vídáním se. Já studuji na vejšce, takže jsem od pondělí do čtvrtka mimo domov. Když jsem tu na víkend, vidíme se jen tak nárazově. Např. minulý víkend jsme spolu byli celou sobotu. Ale tento víkend se nejspíš ani neuvidíme - včera byl venku s kamarády, psal mi, jestli se uvidíme, já byla venku s holkama a nevěděla, jak to budu mít. Domluvili jsme se, že si zavoláme. Telefon mi ale potom nebral. Naivně jsem si myslela, že spolu budeme alespoň dneska - napsal, že mě chce vidět, ale že jede do sousední vesnice na něčí narozky. Ani mi nenabídl, abych jela s ním. A tak je to pořád, pořád má nějaké akce, narozky, někam jezdí a málokdy mi nabídne, abych jela s ním.
Co se týče psaní si během týdne, kdy jsem pryč - taky to není žádná sláva. Sem tam mu napíšu, on sice odepíše, ale jen tak, aby se neřeklo. Sem tam napíše on. Chápu, že není na nějaké vypisování a má radši osobní kontakt, sdělil mi to, i když jsme to spolu probírali, ale celkově mě to mrzí. Scény ani neustálé rozebírání toho vídání-nevídání se a psaní-nepsaní si, na něj nezabírá. Ví to, mrzí ho to, ale žádné zlepšení vidět není. Nemáte s něčím podobným zkušenost? Nebo neznáte nějaké triky, jak na chlapy tohoto typu? Už jsem uvažovala i o rozchodu, ale on o něm nechce ani slyšet a ani mě se do něj moc nechce, protože je mi s ním opravdu fajn.