Absolventka bez práce

Neporadím ti jak najít práci,ale jak se zbavit nervozity třeba ano URL zkus to,stojí to pár korun.

Reaguji na VerSip: No třeba u mě neznamená, že když nemám ráda změny, jsem bez nálady, že si žádnou práci nehledám. Hledám téměř denně, čtu inzeráty, píšu do firem, volám, atd. SKoro pokaždé mě řekli, že chcou člověka s praxí a právě to, mě dělá bezradnou, kde si mám asi tak tu praxi sehnat?A taky teda to, že se neumím vychválit do nebes,jak se na tuto pozici hodím, tak taky proto si myslím, že jsem u pohovoru neuspěla..to je ovšem můj názor, nikdy mně neřekli, proč si vybrali někoho jiného.

Reaguji na kikinavese:
A odkud jsi?

Reaguji na Moon20: okres Hodonín

Reaguji na kikinavese: Aha, škoda, kdybys byla jiný kraj, měla bych nabídku.
Každopádně jsem byla ve tvé situaci, bez práce, po škole rok a půl, pak se mi podařilo najít aspoň brigádu a díky tomu mi hodně stouplo sebevědomí, začala jsem i více komunikovat a i se zaměstnavateli jsem si měla co říct a najednou jsem byla vybrána na dvě místa na HP a mohla si vybrat
Takže to nevzdávej a věř si. I když v blízkosti tvého okresu mám kamarádku a taky se jí nedaří najít, je to bída

Nemusíš se vychvalovat do nebes. Stačí jen říct své dobré vlastnosti a vypíchnout ty, které jsou užitečné právě pro to zaměstnání, o které se zrovna ucházíš.

Já teda vždy píšu, že jsem zodpovědná a pečlivá, protože si myslím, že to požadují všude. A dál už podle toho, o co se ucházím. Když je to práce ve fabrice, tak napíšu, že můžu nabídnout vysoké pracovní nasazení, když v obchodě s oblečením, tak kreativitu, a pokud je to místo, kvůli kterému bych se musela něco doučit, tak je to zase schopnost rychle se učit novým věcem. Sečteno podtrženo jsou to všechno jen otřepané fráze, ale do motiv. dopisu zkrátka nemůžu napsat, že nechci viset rodičům na krku a žít z brigád, a proto beru cokoliv.

Jinak já hledám práci něco přes měsíc, mám za sebou 4 pohovory. Bohužel jsem atopik a nedostanu potravinářský průkaz, takže jsou pro mě tabu skoro všechna zaměstnání v potravinách a nehlásím se na posty různých obchodních manažerů a bankovních poradců, protože na tuhle práci nemám. Jinak je mi fuk, jestli budu prodávat, dělat administrativu nebo montovat nějaké součástky do aut na tři směny, odpovídám na vše kromě těch potravin a obchodních manažerů.

Reaguji na Tiakia:
Díky, podívám se.

Ještě mě napadla jedna věc, kterou jste možná ne všechny využily. Úřad práce nabízí různé rekvalifikační kurzy. Stačí se na ně při návštěvě zeptat, já dostala přímo papír s vypsanými kurzy, včetně žádosti o zprostředkování a úhrady kurzu. Je tedy na úřadu práce, zda kurz uhradí, či nikoliv, není to nárokové. Jednu takovou žádost jsem vyplnila a dala na pracák. Zatím se mi tedy neozvali, ale pokud člověk nemá žádnou praxi, možnost je to dobrá a pokud by se zadařilo a člověk by takový kurz podstoupil, hned by měl alespoň co nabídnout.
http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/rekvalifikace

Absolvovala tu některá z Vás kurz, který ÚP nabízel?

Pokud je někdo introvert, tak je holt introvert. Nevím, jestli vůbec lze člověka předělat z introverta na sangvinika. Můžeš to zkusit, pak by jsi byla možná i aspirantka na Nobelovu cenu.

Holky, vydržte! S prací je to fakt bída. Sama vím, jak je ubíjející pořád někam prát a dočkat se minima reakcí.
Důležitý je, nepolevit a zkoušet to, kam se dá. Ono to nakonec vyjde. U mě to byl celkem blesk z čistého nebe A i někteří kamarádi to měli taky tak. Pokud člověk nestuduje/nevyučí se nějakému vysloveně praktickému oboru, několika měsíčnímu hledání se dle mě prostě nevyhne... Chce to pevný nervy.

Holky, vydržte! S prací je to fakt bída. Sama vím, jak je ubíjející pořád někam prát a dočkat se minima reakcí.
Důležitý je, nepolevit a zkoušet to, kam se dá. Ono to nakonec vyjde. U mě to byl celkem blesk z čistého nebe A i někteří kamarádi to měli taky tak. Pokud člověk nestuduje/nevyučí se nějakému vysloveně praktickému oboru, několika měsíčnímu hledání se dle mě prostě nevyhne... Chce to pevný nervy.

Jestli chce někdo svádět neúspěch při hledání práce na to, že je introvert, tak se pak už ničemu nedivím..

Reaguji na panda08:

Chtěla jsem pouze vědět, kdo je na tom stejně a nemá také práci..nechtěla jsem tu řešení toho kdo je introvert a kdo ne a nějaké výsměchy tomu, kdo introvert je a tak se mu práce hledá hůře....Kdo není introvert, nemůže pochopit myšlení extroverta- to je asi logické..tak trochu pochopení mějte ....I já jsem introvert a změnit to nejde, že bych rázem byla společenská a překypovala seběvědomím, ale určitě mě to nějakým způsobem život ovlivňuje, při pohovoru- tam je snad každý trochu nervozní a někdo to hold umí potlačit a nejde to na něm znát..Každý je nějaký- někdo je víc průbonější- ničeho se nebojí a jde do všeho po hlavě a někdo zase takový, tak to prostě, jak by to na tom světě vypadalo kdyby byl každý stejný

Já neříkám, že to nejde, zvyknout se dá na všechno, koneckonců i na život v koncentračním táboře. Já pouze tvrdím, že z introverta se klidně s velkým sebezapřením může stát např. realitní makléř, ale pochybuji, že ho to bude naplňovat a nebude z té práce třeba frustrovaný. Stejné je to i s tím, že když někdo nesnáší stěhování za prací, tak jenom těžko si v hlavě naprogramuje to, aby nad tím skákal radostí.

Ale vždyť přece přesně tohle si psala ty , viz

Opravdu miluju ty kecálky a vychytrálky co tvrdí, že práci sehnat lze, když se chce.......
Můžu se třeba po..... a chtít sebevíc a snažit se sebevíc, ale o tu práci nezavadim.... Jo taky sem to říkávala v dobách studia, že lidi akorád brečí, že ta práce je. Ale až teď, když ji sama potřebuju vidim, že sice je. Ale na jedno místo se v průměru hlásí třeba cca15- 20 lidí. Koho asi upřednostní? Člověka s praxí nebo absolventa?