Z mého dětství si pamatuji hlavně to, že se o nás (mám mladšího bráchu o 6let) starala hlavně mamka. Taťka tam nějak moc nevystupoval v naší výchově. Hodně jsem mamce s bráchou pomáhala. Opravdu. Mamka je nemocný stěhovák, tak dvakrát do roka jsme stěhovali nábytek po bytě, miluje změny, já je nesnáším. Když mi bylo asi 13, odstěhovali jsme se do jejího rodného města na dům. Pomáhala jsem doma při všem, od uklízení doma po úklid zahrady. Bratr nemusel. Taťka se vracel z práce čím dál později. Z práce chodil rovnou do hospody. Samozřejmě to mamce vyvracel, ikdyž stála před hospodou a viděla ho. Moc doma nepomáhal. Mamka se pořád snažila, aby něco dělal, ale marně. Když už doma byl, nadával mi, když nebyla v dosahu mamka. Měl z ní mindráky, protože mu samozřejmě za jeho pití a nezájem o rodinu neustále nadávala a on jako flegmatik s nízkým sebevědomím se dokázal ventilovat jen na slabším a vybral si mě. Působil silně a docela jsem se ho bála. Poslední kapka bylo pro mě, když na moje narozeniny přišel totálně sťatý a ani mi nepopřál. Nevěděl ani kam chodím na školu, natož jaké mám známky. Když mi bylo asi 18, odešel. Neprojevoval moc zájem o svoje děti. Mamka mě brala jako zpovědnici, když se potřebovala vypovídat se vším. Měla jsem později pocit jisté rovnoměrné úrovně. Jako kamarádky. Ovšem to jen když se to hodilo mamce. Nadávala mi za neumyté nádobí či nepořádek v pokoji pořád.
. Věděla jsem vše o domě, takové ty věci, kdyby náhodou něco. Pravidelně jsem plnila uklízecí povinnosti a i ty jiné. Nikdy se se mnou neučila, stačila jsem si sama. Pomáhala jsem bratrovi se školou. Kolem jeho 14.roku dostal tu supr pubertu, flákal školu, "sčuchl" se s nelibou partou a jiné. Nebyla s ním řeč. Učňák jak rychle začal i rychle skončil. No a jak mamka nemohla pohnout s bratrem, snažila se hnout aspoň se mnou. Chtěla řídit můj život, mé věci v pokoji musely mít její místo a tak. I úklid měl stanový řád, který se nesměl porušovat. Když jsem později začala pracovat, přispívala jsem mamce na domácnost a sebe živila už sama. Koupila jsem si ledničku, remosku a hospodařila jsem si sama. Dlouho mi trvalo, než jsem naučila moji matku chápat pojem dospělý samostatně se živící, že už by mi mohla dát volno a moje soukromí. Hodně ráda řeší staré křivdy, všech v rodině a mě to nebaví se bavit o minulosti. Potřebuje ode mě slyšet, že je úžasná, jak se o nás vždycky starala, jak bráchovi našla práci, jak to všechno zvládá a jiné. Vyžaduje to však jen ode mě. Brácha už se nějak zmátořil a pracuje. Mamka je typ člověka, který je hodně hrdý a uznává jen sebe. Nikdy se nikomu nepřizpůsobí, myšleno jako stylem života, ne maličkosti. Vždy má pravdu.
Proto mě přítel v hádce tituluje mojí mamkou, jelikož mě vidí stejně. Přitom já mám vždycky pocit, jako kdyby to bylo tenkrát doma a hádala se s mamkou.
A to pití je kvůli taťkovi. Proto mi při tom partnerově popíjení naskakuje husí kůže a bojím se toho, kde to nakonec za pár let skončí...
Snad je to aspoň trochu srozumitelné a omlouvám se, že je to tak dlouhé.
Chodím s tou nerozhodností už tak dlouho. Okolí mi říká, ať odejdu. Ale já se bojím, že už zůstanu sama.. Nakonec přemýšlím, jestli jsem opravdu tak špatná.
Poslat SZ
takže od přítele rychle pryč, začni se věnovat sobě a bude ti líp!
