Introvert

Sama tu píšeš, že tě bary nelákají, že problémy si necháváš pro sebe a jsi ráda sama. Nechápu moc smysl deníčku a ani důvod, proč by jsi se do dnešní doby nehodila. Znám lidi, co jsou společenští, baví se ve společnosti a stejně tak znám lidi, co jsou raději sami se sebou a společnost nemusí. Každému vyhovuje něco jiného. Co tady vlastně chceš slyšet?

Přijde mi že takových lidí jako já moc není. Nebo nevím, kde je potkat? Taky nechci být jen sama

Mám to úplně stejně jako ty. Nějak se u mne nevyvinula schopnost udělat si kamarády a proto trávím svůj čas nejčastěji sama - krom školy, tam se sice s holkama normálně bavím, ale často zjišťuju, že ony si spolu např. přes víkend psaly a já se pak nechytám Přitom bych chtěla jít třeba tancovat, nakupovat nebo sportovat s někým, ale prostě nemám s kým a když nikam nejdu, ani se nemůžu s nikým seznámit. A i když někde jsem, tak neumím navázat ten prvotní kontakt. Je to začarovaný kruh.

Reaguji na Blanche: Tak jsem ráda, že v tom nejsem sama! Navázat prvotní kontakt taky neumím. A ve škole taky zjištuju, kde všude holky byly a co si všechno řekly. Nepotřebuju někam chodit furt, ale někdy mi taky nevyhovuje být pořád sama..

Reaguji na B.M: Já mám poslední dobou pocit, že jsem vlastně takový "introvert z donucení". Nejspíš nedokážu navázat trvalý vztah s kýmkoli. Faktem je, že vždycky, když jsem si myslela, že mám nějaké kamarádky, dostalo se mi jenom zklamání. Ale tak ráda bych s někým trávila čas, pomohla mu s problémy a tak. Běžný holčičí věci prostě Mám hrozně ráda Sex ve městě a vždycky je mi strašně líto, že nepatřím k žádné takové skupince, se kterou bych mohla všechno sdílet. I jedna dobrá kamarádka by mi stačila
Takže nějakou radu ti dát fakt nemůžu, ale alespoń vidíš, že je nás takových "asociálů" víc

Reaguji na Blanche: Mluvíš mi z duše Introvert z donucení

A proč s tím něco neděláte, když vám to tak vadí? Já byla na gymplu poslední 3 roky taky introvertnější typ - ve škole jsem se s lidma normálně bavila, ale mimo ni jsem chodila ven jen s 2, 3 kamarádkama, žádné kluby nebo bary jsem na rozdíl od spolužaček nevymetala.
Teď na VŠ jsem ale otočila, se všema se bavím, 1x za týden někam jdeme (akce většinou organizuju já) - nemusí to být nutně hospoda/bar - tento týden jdeme třeba na bowling. Takže jsem zářný důkaz toho, že je potřeba se přestat "užírat" samotou a začít žít (i mí rodiče nechápali, kde se ta společenskost ve mně vzala) - stejně si člověk získá kamarády na celý život na VŠ, tak proč se o to připravit

A zkusila ses zeptat spolužaček, jestli by s tebou nešly? Jinak si ty kamarádky neuděláš, když se budeš bát se někoho zeptat a pozvat ho ven.

A čeho se bojíš? Co ti brání? Vždyť stačí přijít, říct "Ahoj, ještě se neznáme, já jsem XXX" a je to

Bohužel pak člověk takhle skončí - sám..

A odkial ste holky? Nejste niektorá z Brna?

Reaguji na Elinor92: No, na VŠ se sice asi dobře hledají kamarádi, ale jak na které. VŠ má v místě svého bydliště, takže žádná kolej, nic. A ve škole jsme na jednu, dvě přednášky denně a pak se jde domu. Na mé škole jsou lidi takoví povrchní, holky se tam baví akorát o tom, že jdou na vlasy, řasy, nehty...Neříkám to tak, že bych byla ošklivá nebo něco, jen mam prostě jiné zájmy.

Reaguji na zuzak: Bohužel, praha

Já mam stejný problém už od základní školy. Nikdy jsem neměla moc kamarádů. Na 1.stupni jsem měla 2-3super kamarádky, to bylo fajn. Lítaly jsme venku, vymýšlely různé hry a prostě tak "dětsky" blbly.
Druhý stupeň byl horší. S holkama jsme se přestaly bavit, našly jsme si každá jinou "partičku" - já bohužel takovou, do které jsem se vůbec nehodila a raději jsem teda začala být sama s jednou nejlepší kamarádkou. S tou jsem prošla gympl. Ani tam jsme se s nikým jiným moc nebavily (mimo teda školní věci).. rozhodně to nebyli lidi, se kterými bych chtěla chodit do hospod nebo jenom na nějaké výlety - prostě jsme si moc nesedli a byli jsme rozdělené na mini skupinky, které proti sobě víceméně "bojovaly". Ta holčina se pak hrozně změnila, přestala komunikovat - napíšeme si jenom na svátek nebo narozeniny.
Ted na VOŠ je to fajn.. S holkama se normálně bavíme, ve škole je sranda (někdy až moc ) ale prostě to posezení je takové složitější jelikož nejsme z jednoho města a všechny které za něco stojí do školy dojíždí - takže po vyučovní pospíchají na bus/vlak a jedou domů.
Já teda trávím dny u počítače nebo nad učením.
Třeba mě i sestra zve ať chodím s ní a jejíma kamarádama na akce - byla jsem tam párkrát a vždycky mě to uplně vydeptalo. S těma lidma si prostě nemám co říct, jelikož jejich jediná zábava je se zežrat jako prasata a vyhulit si hlavu.. Navíc je tam ještě jeden "problém" - neumím se začlenit do již vzniklého kolektivu kde se všichni mezi sebou znají a já jsem tam ta nová.. A je mi uplně jasné že tímhle odmítavým přístupem lidi od sebe jenom odháním
Závidím lidem, kteří se z ničeho nic začnou uplně normálně bavit s cizím člověkem.
Ono se řekne, že jediné řešení je ať jdu "ven", ale to mě totiž odrovnává uplně - když jdu po městě tak se tvářim jak "puk", jsem "nedostupná", "chladná" , "namyšlená" a "můj výraz svědčí o tom, že bych nejraději vymlátila celý svět".. "Ale když mě člověk pozná, tak zjistí že to tak není" (slova spolužačky)
Nějak nevim jak tohle změnit.. prostě si asi zvyknout na určitou tu samotu a klid.

Reaguji na Janča92: Do Prahy dojíždí totiž skoro každý na VŠ. Ve škole se tráví "chvilka" denně, není tam ani nějak prostor bavit se. A ve čtvrtek se každý sbalí a jede si na druhý konec republiky Takže pak taky sedim jak pecka doma.

Je mi téměř 20 a jsem na to stejně + s pocitem, že mi mládí utíká mezi prsty.. Taky nevím jak s tím problémem naložit.

Reaguji na B.M: A co nějaké kroužky? Jazykovka, sport...? Tam se vždycky člověk s někým seznámí A na těch přednáškách snad nesedíš sama v celé řadě - tak proč se nezačít bavit tam? Jasně, začni se bavit o nehtech, ale pak přejdi k něčemu jinýmu I když - můžu se zeptat, jakou fakultu studuješ, že nemáte žádná cvika/semináře o pár lidech?