Je mi 22 let a mám za sebou už sousty zkušeností s muži, ať už to byly známosti na jednu, dvě noci, nebo jen volné vztahy ze kterých nic nevzešlo, a nebo dlouhodobé vztahy. Nikdy jsem ale nepoznala opravdovou, hlubokou, krásnou, harmonickou lásku, nikdy se mi nepodlamovaly kolena, tepová frekvence mého srdce byla také vždy v naprostém normálu a motýl který kdy kolem mě proletěl, byl maximálně u mě na zahradě, natož v břiše jak se říká
Nemyslím si, že jsem náročná, naopak snažila jsem se vždy klukům, kteří o mě měli zájem a byli to dobří kluci, dát šanci ale vždy to bylo jen fajn, byli hodní snažili se ale z mí strany to nikdy nebylo tak velké jak se všude uvádí, proto jsem se rozhodla, že do žádného vztahu už nepůjdu dokud mě ta opravdová láska nepraští do hlavy a já si opravdu neuvědomím, že je to konečně ono, ale dočkám se?
Spousta mých kamarádek mají vztahy ale jsou to takové ty klasické vztahy, kde jim trpí nevěru, protože přeci chlapi už jiní nebudou, nebo jim dělají služky, protože přeci tolik vydělávají a jsou v práci, a nebo se dokonce smířili i s tím, že k narozeninám nic nedostanou a vyznání lásky považují, že se jim přítel z hospody vůbec vrátil domů ( samozřejmě to píšu s nadsázkou, ale snad chápete mou myšlenku )
A tak se ptám, opravdu je život takový, že vztahy jsou jen hezké ze začátku a pak je to jen rutina a hádky? mám se smířit s tím, že prostě ta láska co je ve filmech neexistuje? nebo jen prostě musím čekat a doufat. Doufám, že mě většina z vás uklidní a napíše, že tu opravdovou harmonickou lásku zažívají a že existuje
Možná, že až to budete číst budete si říkat jak jsem naivní a hloupá, co si to vlastně představuji a co bych vůbec chtěla a i takové názory přijímám jen mě ale opravdu zajímá jestli existuje ta velká láska s velkým L
Děkuji vám předem za vaše komentáře
Poslat SZ
