Věříte na duchy?

Ahoj holky
čtu po kouskách, protože to docela nezvládám, jsem v práci sama v kanclu a šíleně se bojím..Vždycky si musím dát oddych a pak číst dál. Mě se a mé rodině taky stalo pár divnách věcí..Napíšu až budu v pohodě. teď už je n amě toho moc..Nejhorší je i to, že to co tady popisujete, takové že nemůžete v noci dýchat cítíte dotyky energii, tíhu budím se protože někoho cítím tak se mi stává ve snech? Nebo si myslím že jsou to sny? a je to doopravdy skutečnost? Poradíte mi? je mi 24 let a už od puberty tak kolem 7 -8 třídy na ZŠ mám divné pocity, někdy tuším co se stane, mám divné pocity, odhadnu člověka na první pohled jaký je. jakou má povahu a málokdy se mýlím. Není měsíc a to min. kdy se mi zdá jakoby o duchů jsou to normální lidi ale já vím, že jsou už mrtví..Komunikuji s nimi ze začátku jsme se toho bála ale teď jakoby vím že jsou to duchové a už se jich nebojím. Někdy ano, ale už ne tak moc jak předtím, ale jsou to všechno sny..Nebo myslíte,že ne? Umíte mi někdo poradit co to je? Má fantazie? Vím že jsem hodně empatická a citlivá,někdy mám předtuchy nebo jak to nazvat někdy vím co a jak dopadne dopředu myslím třeba nějakou situaci, říká se, že je to šestý smysl.. Mám se naučit to v sobě probudit? potlačit? nebo jsou to optavdu jen mé výmysly a jen sny.. ale někdy se vzbudím a cítím že nejsem sama nebo nedokáži to popsat je mi divně a ve snech někdy nemůžu křičet, mluvit hýbat se ale vím že je to sen..Nebo si to namlouvám? Skoro každou noc když spím něco se odehrává a já vím ve snu, že jsem ve snu..mluvím s lidmi vypadjí normálně ne nějak znetvořeně ale vím že jsou mrtví..Někdy i ve snu mluvím s babičkou a děděčkem s mrtvými, když jsem byla malá měla jsem k nim pevný vztah, ale pak už v dospělosti ne tak pevný..Jsou už dávno mrtví a někdy jakoby z amnou přijdou do snu a já se na ně těším mluvím s němi, řeším situaci a když mi chtějí ve snu ublížit zlí duchové volám děděčka a on mě zachrání..co to může znamet? mám vyhledat nějakou pomoct astrální? Nebo je to jen má fantazie a opravdu jen sen? nebo myslíte že je to něco víc a já to opravdu prožívám? A myslím že ej to jen sen a nespím? děkuji za každou radu

omlouvám se za překlepy a chyby a čárky, že nepíši,ale píši to v rychlosti v práci mám tu lidi a taky se tak bojím, abych něco nepřivovala jen těmito myšlenkami

Reaguji na wrunenka3:
Když popisuješ, že třeba se ti tam zjeví duchové zlí, a ty voláš dědečka, který tě zachrání...Nechce tě náhodou před něčím varovat?
Jinak...duchové jsou jediné astránlí bytosti, které se nám můžou na chvíli zjevit, nebo je alespoň slyšet i v našem světě, aniž bys ty musela za nimi. Je možné, že v místnosti, kde spíš, nějakého máš..ale nemůžu takhle soudit.

Když jsem jednou spala ve starší části domu kde je chladněji, bylo léto - nemohla jsem usnout, a pak se stalo že jsem slyšela postupné křupání v podlaze postupně od začátku dlouhé místnosti do jiné. Pak 'to šlo' i zpátky. A pak nic.

Občas slyšívám i tišší kroky na schodech, postupné rupání ve dřevě cestou k mému pokoji apod.

Věřím v okultismus, ale nemám páru kdo by ze zemřelých neměl mít ještě klid.

Btw: Všem doporučuji knížku Pozitivní magie od Marion Weinstein. Je to snad o všem, fakt skvěle napsaná. Je to tam i právě o duchách, různých silách apod.

Koupila jsem ji v 'Levné knihy' za stovku, ale asi už před měsícem, každopádně jestli byste o ni měly zájem, doporučuju nějaký 'Levný knihy' oběhnout.

Ahoj holky, taky napíšu svou zkušenost a poprosím vás o radu Co jsme se přestěhovali do nového bytu, necítila jsem se tu dobře, pořád jsem tak nějak ve střehu, nevím přesně jak to popsat, každopádně to není nic příjemného. Když jsem byla sama doma, dokonce se mi zdálo, jako by někdo chodil po chodbě, jen takové lehké kroky, chvíli předtím než někdo dorazil domů "to" odešlo. Po čase jsem se jednou v noci vzbudila, cítila jsem se totiž vážně nepříjemně, určitě znáte takový ten pocit, že sice máte zavřené oči, ale i přesto víte, že vás někdo sleduje.. Proto jsem se úplně vyděšeně probudila a nade mnou stálo "to", nevím jak to popsat, bylo to jen pár vteřinek, co jsem "to" viděla. Tmavá silueta, asi muž, byl nakloněný kousek nade mnou. V podstatě hned, co jsem otevřela oči, utekl. To se mi poté stalo ještě jednou. Asi před měsícem jsem ale ráno přišla do obýváku a tam na zemi ležel stržený ubrus ze stolu. Vím jistě, že večer jsem ho já ani nikdo jiný nesundal, a proč bych ho měla sundavat v noci? Mám pocit, že "to" nabývá na síle, sice se mi zdá, že mi nechci ublížit, jen mě pozoruje, ale přece..nevíte, co bych měla dělat? Děkujiii

Já tedy rozhodně věřím. Vím, že něco existuje. Žijí v jiných dimenzích, mezi námi. Někdy se objevují zprávy o tom, že někdo viděl ducha, nebo cítil určitou energii ve své blízkosti. Duchové zemřelých nám nechtějí ublížit, chtějí jen dát vědět, že tu jsou. Tím se s námi chtějí spojit. Není radno si s těmito silami zahrávat. Kdo věří, věří a kdo nevěří, často si z toho dělá legraci, která se mu ovšem nevyplácí.

Rozhodně věřím.. Sice jsem nic nezažila já, ale mí příbuzní a a kamarádi ano. Bratranec bydlí na starém statku, který existoval již za války, na podzim se u nich objeví duchové dětí, kteří údajně zemřeli za války, vidí je jenom on a jeho mamka. Jednou když jedli, zeptal se co to s nima sedí za paní, nikdo nikoho neviděl, tak ji popsal, popis se shodoval s mrtvou prababičkou, kterou nikdy v životě neviděl.

V kamarádově domě, se občas sama od sebe zapne televize. Nebo kdysi prý je tam "cosi" chytalo za nohy a tak. Byli z toho hafo zoufalí, jednou když byla jeho sestra sama doma a zase to tam bylo začala brečet a řvát ať jde už někam.. Od té doby mají klid.

Já mám taky pár zážitků tohoto typu, řekla bych, že je to dědičné, jelikož můj táta má taky podobné schopnosti. Teď už se mi nic dlooouhou dobu nestalo, ale řekla bych, že je to tím, že i když se o to do hloubky zajímám bráním se něco spatřit a snažím se zavřít ty pomyslná vrátka jak tu někdo psal.

Každopádně, když mi bylo asi tak 9 let, zemřel pod námi soused a já den poté jsem seděla s tátou u TV a najednou jsem koutkem oka něco zaregistrovala v rohu, podívám se tam a viděla jsem mužskou postavu v černém oblečení jak se spirálovitě točí směrem nahoru- jednalo se snad jen o zlomek vteřiny, bylo to neskutečně rychlé a pro mě děsivé, tatťka tvrdil, že to taky viděl, ale řekla bych, že si ze mě jen utahoval, jelikož to bral na lehkou váhu.

Když mi bylo 11 dívala jsem se s mamkou na televizi v kuchyni a najednou, nevím co mě to popadlo, rozhodla jsem se, že bych si mohla jít do pokojíku, kde je tma zavřít okno, i když jsem podvědomě věděla, že to neudělám- bojím se tmy. Přesto jsem v kuchyni, kde hrála jen TV, všude v bytě jinak tma rozsvítila na mobilu světlo (má intenzitu jak baterka, bylo tam zabudované na zadní straně) a i když jsem stále byla na jednom místě kužel světla osvítil zeď chodby a já tam spatřila černou siluetu, opět na prchavý okamžik. TO byl jen obrys, žádné obličejové rysy, nic, zaačala jsem hrozně brečet a bála jsem se.

No a do třetice, před 2 lety jsem si četla časopis, koutkem oka zaregistruji pohyb přes prosklené dveře na chodbě, podívám se tam a vidím mlhu, jakousi bílou skoro průhlednou siluetu, utekla jsem k našim, vyděšená a mamka řekla, že ten den měla její babička výročí.

Tak a teď doufám, že si o mě nemyslíte že jsem blázen . Jinak taky máte ten pocit, že koutkem oka něco vidíte?Já třeba dnes ráno černou šmouhu, když se tam ale člověk podívá, nic nevidí

Reaguji na rosien: Reaguji na Softligirl:
Holky udělejte rychle očistu nebo si pozvěte někoho kdo to dělá. Někteří to umějí i na dálku. To už není sranda. Jsou to většinou nešťastné duše, které nám ubírají energii. Pokud je doma duch, tak zapal svíčku a vonnou tyčinku, to nemají rádi. Nebo si doma dejte kříšťály. Ale tohle asi nebude jen tak.

To jsou buď lidé, kteří zemřeli rychle a neví co se s nimi děje. Nebo zkrátka nechtějí na onen svět, žili v materialismu a nemůžou to pochopit. A nebo je někdo z pozůstalých drží na tomto světe. Jsou to často sebevrazi, ti odcházejí až odejde ze světa poslední člověk, kterému svou smrti ublížil.
Reaguji na barul:
Určitě nejsi blázen

Já už odmalička mám sny který se stanou, cítim smrt a hřbitov na míle daleko. Občas vidím stíny jak se prochází po bytě. Ale beru to s klidem je pravda, že občas cítím zvláštní pocit tíže na srdci.Poslední dobou slyším praskání jako kdyby někdo chodil po obýváku a mám pocit že jsem si někoho dotáhla z ulice protože jsem měla pocit že šel se mnou a ted je u mě. Bloudí a nemůže najít klid. Jsem zvyklá něco občas vidět a vim že to musim brát s klidem a nesmim ukázat že se bojim. Někteří se příjdou jenom podívat a cítim se ok někdy mě někdo příjde varovat jako před pár měsíci kdy jsem teda myslela že dostanu infarkt protože se mě chytil za nohu když jsem spala a pak jsem následně dostala boreliozu. Je normální že se příjde někdo z rodiny podívat akorát mají zakázáno se ukázat. Někdy ve snech berou podobu jiných lidí. Někdy potkáš člověka na ulici a vidíš ho jenom ty. Stalo se mi spousta věcí. Někdy se snaží na tebe pustit strach a v takovym případě je lepší je ignorovat. Já je vždycky pošlu do ****** otočim se spim dál. Můj brácha se chudák jako malej odstěhoval ze společnýho pokojíčku protože viděl jak se se mnou hýbala postel. Já v tý době cítila někoho jak mi seděl na nohou. Pak to přestal dělat páč jsem ho fakt někam poslala a ještě jsem se mu vysmála že je na špatný adrese.
Je pravda že nejsem člověk kterej se tim chlubí ale moje rodina mi věří protože to taky vidí. Někteří jsou prostě víc náchylní a jiní ne. Moje sestřenka vidí stíny pořád doma kde nikdo nikdy neumřel a jsou jediní kdo tam kdy bydlel a to protože je tam špatná energie a stalo se tam spousta špatných věcí.

Asi jsme se víceméně ať z vlastních zkušeností nebo zkušeností okolí shodly, že něco (říkejme tomu klidně duchové) existuje. Má tu někdo zhruba představu o nějakých "praktických údajích"? Tzn. jsou to duše zemřelých nebo i nějaké bytosti/energie, které nikdy lidmi nebyly? Proč se ukazují? Má to smysl? Chtějí komunikovat? Chtějí ublížit? Za jakých okolností se ukazují? Přidáme se k nim? Váže se to na místo? Jak nás asi vnímají? Myslím, jestli tu k tomu má někdo nějaké "vědecké" nebo jak to nazvat poznatky.

Věřím a kolikrat se mi stalo, že jsem je i slyšela

Ano verim, pretože ich dokážem cítiť a mávam návštevy..

Taky se s Vámi podělím o svůj příběh..když mi bylo čerstvích 19 jeli jsme s kamarády do hotelu, o kterém jsem se dočetli v časopise v hospodě. V textu stálo, že v hotelu straší a pod. Všichni už jsme měli trošku napito a tak jsem se dohodli a asi měsíc po tom vyrazili...pobyt teda byl pěkně drahej a byli jsme tam jenom jednu noc. Všichni jsme se těšili, že něco uvidíme, celou noc jsme nespali a čekali, až nějaký ten duch příjde...začínalo svítat a nic..byly jsme naštvaní, že jsem zaplatili takový prachy a nic...tak jsme se začali balit, vzali jsem batohy na záda a rozhodli se, že pojedeme domu...procházeli jsem chodbou dolu k recepci, když v tom se uprostřed chodby objevila, nevím jak to přesně nazvat průsvitná "osoba" ani né tak osoba, spíš jenom takové obrysy postavy, ale nohy končili u kolen, jak kdyby ta osoba o nohy přišla nebo nevím. Ale ani se to nepohnulo. My všichni byli jako kamenný, nikdo se pár vteřin ani nehnul, kamarádka co stála za mnou začala hrozně křičet, já se jí tak lekla, že jsem křičeli spolu a postava zmizela. Dole na recepci nás paní co tam seděla, ještě seřvala, že děláme takovej kravál. Když jsme jí to řikala, tak nám odpověděla: "To neni možné, to je jenom reklama, aby jsem jezdilo víc lidí." Do dnes nevim co si mám myslet, bylo nás tam 6 a všichni jsme to viděli...