Mamka si myslí, že moc utrácím

LadyMiss: My už s přítelem žijem spolu. I když chápu, že ten text a "mamka" zní možná jak od nějaké puberťačky.
Kino jak kino. Spíš naše cestování a podobné věci jsou trnem v oku. Ale kdo ví jak to bude až budeme mít děti, tak si chci ještě užít co to jde.

Děkuju za názor.

Mno jelikož žiješ se svým přítelem a né s mamkou, tak bych jí to hodně rychle vysvětlila, že peníze prostě máte a že si chcete užívat, že si to můžete dovolit než přijde nějaká ta bída (ztráta zaměstnání) nebo další náklady (miminko). Já taky žiju s přítelem a my teda rozhodně nešetříme, dohromady vyděláváme docela dost a tak tak nám to vystačí do další výplaty, dávame si bokem akorád nějakou rezervu nebo když šetříme na dovolenou. Moje mamka nám to zase chválí, říká jen si užívejte dokud můžete.. a vím že kdyby se cokoli stalo, tak nás jak jeho tak moje rodiče podrží a peníze nám půjčí . Takže být tebou tak si pormluv s maminkou, vysvětli jí že chápeš že to má nastavené takhle, ale ať ona pochopí zase tebe a ať nemá příště žádné připomínky ohledně peněz, že ti to není příjemné...

Pořád lepší, když si to myslí tvoje máma, než přítelova, nebo nedejbože přítel samotný
Vezmi máti stranou někdy a vysvětli jí to přesně tak, jako si to napsala tady : že sis zkusila zařídit život tak, abys nemusela obracet každou korunu, že tvůj přítel je hodný a nešetří na tobě, že tisíc korun v dnešní době pro oběd ve čtyřech opravdu není moc, atd.
Omlouvat se ani tajit nemáš co, nejsi malé dítě a nejsou to její peníze.
No a není to tak, že by tak jako malinko "záviděla" , nevím jak to mám líp napsat, že ona za celý život nikde nebyla ? Co tak ji koupit nějaký zájezd - nebo něco, co se jí u vás zdá "zbytečné" ? Je to tvoje máma - pokud na to máš peníze, zasloužila by si trochu "otevřít oči" , ne ?

Asi bych jí na to řekla, že nechápeš, proč je tak negativní, jestli snad není ráda, že se máte dobře.

Pokud utrácíte za večeře a dovolené na úkor bydlení, tak bych ty poznámky ještě trochu pochopila, ale pokud jste po všech směrech zajištění, je to jen vaše věc, jak si peníze utratíte. Tvoje máma se k tobě bude chovat jenom tak, jak jí to dovolíš. Někdy je holt třeba nastavit nějaké hranice.

Reaguji na Lisa:
Zakladatelka napsala, že má svou mámu velice ráda, tak předpokládám, že takové drsnější vytažení do boje za svá práva není potřeba Holt si to bere moc osobně, měla by to pouštět jedním dnu a druhým ven a neřešit . To, že máti řekne, že "pořád někde utrácíte" není nic, proč by se měla cítit provinile, mít výčitky a dávat ji najevo, kde jsou hranice

Pokud nemáte dluhy a nebo tě nefinancuje máma, tak bych to neřešila. Člověk nemá jen pracovat a odříkat si. Co by z toho života měl. Peníze si do hrobu stejně nevezmeš. Na druhou stranu žít od výplaty v k výplatě asi také není to nejlepší. Pokud se budeš řídit tím, že si nebudeš nikde půjčovat peníze, tak je to OK. Horší je, když máš dluhy. Dříve byla také jiná doba. Lidé si hodně spořili. Dáváš si něco stranou? Pochop, že máma má vždycky strach o to, co její dítě dělá, ať děláš cokoliv. Nezměníš její názor ze dne na den. Pokud jí to vadí, tak bych jí nevyprávěla o všem. Někdo peníze rozhazuje, někomu zase líto všechno rozházet a pokud na to mají dva lidé odlišný názor, tak nemá ani hlubší smysl o tom vést nějakou dlouhou debatu a ještě být na mámu tvrdá, že jí do toho nic není. Něco jí do toho je. Když je pak dítě ve finanční nouzi, tak musí pomoci rodič a jsou to starosti. Já mám kolem sebe také lidi, kteří sledují ceny a počítají si, kde mají největší výdaje a také mají občas poznámky, ale že bych se kvůli tomu potřebovala nějak dohadovat? Tvoje máma je vychovaná a zažitá v jiných věcech než ty. Každý je jiný. Já také nechápu proč si někdo chodí půjčovat na Vánoce na drahé dary, aby ho dítě neposlalo do háje, že je k ničemu, když na to nemá a pak se zadlužuje, ale hádat se o tom nebudu, když to nejsou moje peníze. A už vůbec bych se o tom nehádala a brala to jako fakt. Až bude jednou tobě jako jí, tak budeš třeba také negativistická

Moje mamka má také občas pocit, že hodně utrácím (vydělávám slušně a bydlím s přítelem, to jen tak pro info). Už jsem si na její poznámky zvykla, ona sama pochází z dost chudé rodiny a byla na všechno vždy sama. Nemyslím si, že by mi záviděla, loni jsem jí zaplatila dovču (poměrně drahou) a ona z toho měla skoro výčitky, že mě tak "vysosává". Prostě se bojí, že mi jednoho krásného dne dojdou peníze a já umřu hlady nebo nevím. Každopádně si myslím, že tyhle obavy maminek jsou zcela normální

Reaguji na dadabus: Tak jasně, pokud zvládne pouštět to jedním uchem dovnitř, druhým ven, tak to je ta nejlepší varianta, to by sem ale nepsala deníček.

Pak je možná lepší zahrát na mateřskou strunu, že má být matka vlastně ráda, když mají dosti peněz..a bude pokoj

jéj, já myslela, že máš doma aspoň sbírku drahých bot a kabelek, kterou pořád doplňuješ a žiješ na dluh...Zkusila jsi jí to někdy říct, že tě její chování mrzí?

Tak ať si to myslí.. pokud to jsou tvoje peníze a nejsi maminkou sponzorovaná tak nevidim důvod si neužívat.
Hlavní je si něco dávat stranou na "horší časy" a nerozforfovat to všechno před výplatou, ale sedět si na penězích a nic si nedopřát? Nesmysl!
Ale taky maminku chápu. Já to vidím u mé babičky. Taky byla celý život zvyklá šetřit. Teď se s dědou nemá špatně. Mají relativně velké finanční zásoby a celkem slušné důchody. Navíc oba stále chodí na částečný úvazek do práce, ale nic si prostě nedopřejou. Všechno si dál spoří, skoro nikam nejedou na dovolenou, nic si nekupují "protože pro ně je to zbytečné a nic nepotřebují", ale mě při každé návštěvě chtějí podstrčit nějaké peníze.
Prostě maminku v tomhle asi ignoruj nebo se jí to pokus nějak rázněji vysvětlit..

Já bych jí určitě řekla, že je Ti to nepříjemné a ať se ovládá aspoň před přítelem. Jako jak že ona je o tisícovku lehčí když to platil on? Prostě ať žije a nechá žít.
Já cestuju od té doby co jsem nastoupila na VŠ a všechny peníze jdou do cestování. A rodiče to podporují, a to jsou oba stejní jako Tvá máma. Ani na večeři si nedojdou, ptž šetří. Ale když si na to vydělám, nezadlužuju se, tak proč ne? Jinak já jsem taky hodně šetřivá, je mi líto utrácet za jídlo, hadry, koneckonců, to stejně většinou platí přítel. Ale jak jde o cestování.. Prostě mi to za to stojí. Takže jí řekni, že je to Tvůj život aTy si ho chceš užít a ne mít za 20 let pocit, žes o něco přišla . A nějaké výčitky? Každý žijeme tak jak si to uděláme..

Já mám opačný problém. Myslím si, že utrácí víc než dost moji rodiče Ale je to jejich věc, takže se k tomu nevyjadřuju.

Tak shrnula bych to asi tak, že mamku na jednu stranu chápu, ale my dvě máme úplně odlišnou filozofii. Ona si myslí, že utrácíme za blbosti (dovolená, jídlo nejen v restauraci ale třeba i nějaké neobvyklé potraviny), já jsem naopak požitkářka a říkám si, že zítra může být všechno úplně jinak, takže chci cestovat dokud to jde. Bezhlavě neutrácím. Jak jsem psala, oblečení a boty si kupuju jednou za čas, šminky mám své oblíbené a ty mi krom makeupu vydrží dlouho. Nepamatuju si kdy bych impulsivně v obchodě vzala nějakou věc jen proto, že se mi to líbí a mám pocit, že to potřebuju.

Mamce té je sice líto dát peníze za občasnou návštěvu restaurace, na druhé straně je naopak ten typ co nakupuje hlavně impulsivně. Tzn. něco se jí v obchodě líbí, nějaká dekorace, tak to vezme. Ale nikdo jí to nevyčítá tak jak ona vyčítá mně, protože na první pohled to nejsou drahé položky (jako dovolená), ale ono se to samozřejmě nastřádá. Taky hodně válčí s cigaretami, ale nenapadlo by nás jí říkat že utrácí za blbosti, a dovolím si říct, že tohle je mnohem horší než dovolená.

Je to těžké. My jí sami od sebe neříkáme kolik jsme dali za to nebo ono. Ona na to přijde sama. Ne na vše, samozřejmě. Ale dovolenou člověk neutají.

A k tomu zájezdu. Našim jsme dali obálku teď na narozeniny. A jasně jsme jim řekli, že to mají na dovolenou. Nechtěli jsme takhle kupovat protože to si musí vybrat sami, zařídit termín apod., do toho si nedovoluju nikomu kecat. Mamka to odmítla s tím, že si to máme šetřit. Nenechali jsme se a samozřejmě to nepřijali, ale ty peníze jsou doteď v obálce schované (nejspíš pro nás). Poslední na co by šly by byla dovolená. Jasně, chce abychom měli když je třeba, ale..jak říkám, prostě jsme hodně rozdílné v tomhle. Já si radši zajedu někam teď, než abych čekala dvacet let než budu mít splacené hypotéky apod. a nastřádáno na horší časy, protože prostě nevím jestli mě za půl roku nepřejede auto a to už své plány těžko uskutečním. A můj taťka, na něm je i vidět, že by si rád někam po letech zajel. Ale mamka řekne ne, tak ne.

Já vím, že jedním uchem tam a jedním dovnitř, spíš jsem se chtěla asi svěřit a zajímaly mě na tohle názory ostatnících.