Přiznám, že je mi celkem hloupé o tom psát, ale potřebuji se svěřit a taky by mě na tohle zajímal názor ostatních.
Moje mamka, než poznala taťku, žila v dětství v klasické dělnické rodině. Tam se prostě moc neutrácelo a nebylo divu, peněz moc nebylo. Mamka celý život šetří, i teď, když vlastně nemusí, protože taťka sice není nějaký boháč, ale rodinu zajistit umí a ona má také práci. Mám ji hrozně moc ráda, ale dost často se stává že mám výčitky, protože mi nějakým způsobem dá najevo, že dost utrácím. Jednou za čas si s přítelem zajdem do kina nebo na večeři a ona to shrne tak, že pořád někam chodíme a utrácíme.
S našima jsme v kontaktu často, takže se toho moc neutají. Vlastně se vždycky najde nějaký důvod proč podle mamky utrácíme. Když nemá připomínky, tak alespoň pohled plný výčitek. Asi by mi to mělo být jedno, ale není. Včera jsme naše přemluvili na oběd do restaurace. Táta v pohodě, ale když jsme pak jeli domů, přítel řekl, že si připadá tak o pět kilo těžší (byly velké porce) a mamka dodala, že ona si hlavně připadá o tisícovku lehčí. Útratu platil přítel.
Já se nikdy netajila tím, že si chci život užít a s chlapem který by mi celý život nosil domů třeba minimální mzdu bych být nemohla, protože prostě nechci živořit. Ačkoliv třeba za šminky a oblečení utrácím úplně minimálně, tak jíst chci kvalitně a zdravě. Stejně tak asi jako každá raději pojedu k moři než na Mácháč.
Mamka je prostě z jiného těsta, ale některé věci prostě člověk neutají pokud se nepřestane s rodiči stýkat. Vždycky si po takových výčitkách připadám jako malé dítě.
, ale ano, někdy mi to tak fakt i připadá 
Poslat SZ
Galerie obrázků
Takže se tím nenech rozhodit. 