Viz nadpis. Začalo to tak, že mi řekl že momentálně má něaký problémy který potřebuje sám vyřešit, neví na jak dlouho. Tohle ještě napsal hezky, jak moc chce být semnou ale prostě tohle se teď stalo, nechce mě do ničeho zatahovat a proto mi neřekl ani o co jde. Byla jsem naštvaná, tak jsem začala jsem se chodit bavit bez něj, jednoduše sem mu to dávala "sežrat" i když on za to nemohl. Dělala jsem vážně hrozný věci, chodila jsem na zábavy třeba i s jeho kamarády, u kterých jsem potom spala atd. A ještě jsem mu posílala fotky z těch party na který jsme a tak. Vždycky mi na to odpověděl že v pohodě, nebo si to jen zobrazil a neodepsal na to. Samodřejmě asi po týdnu tohohle následoval výbuch proč mu tohle dělám, ještě do těch problémů, že sem hloupá. Docela ošklivě jsme se pohádali a tak něak sme si naznačili že se to u nás blíží ke konci. Jenže mě až potom začalo docházet co sem udělala. Pořád sem mu psala SMS, jak mě to strašně mrzí, že vím že sem udělala chybu a že ho moc miluju a nechci to skončit. Prostě takový ty slohovky, znáte to. On mi na každou odpověděl bud "ok" nebo "dobře". A já nevím co si o tom mám myslet..Když sem se ho teda zeptala, jak to s náma teda vidí, odpověděl že na to se musíme zase potkat, ale že teď opravdu nemůže kvůli těm problémům, že to vyřešíme po tom. Poslední zpráva od něj byla "Zavolám ti až budu moct". Klasická věta od chlapů. Na tohle jsem mu už neodepsala a pořád jen tupě zírám na telefon jako něakej zoufalec kdy zavolá. Teď je to 2 den co se neozývá. A já nevím jak mám tohle brát, jestli je konec nebo si můžu dělat ještě něakou naději..Probrečela jsem asi týden, opravdu ho nechci ztratit a dala bych cokoliv za druhu šanci.