Ahoj holky,
píšu tohle, protože už si opravdu nevím rady Začnu od začátku - na základní škole jsem si vyslechla od učitelky, která je dodnes mým pedagogickým vzorem, že jsem oproti své sestře krapet silnější. A od té doby se to se mnou vleče. Zanechalo to na mojí dušičce solidní ránu, protože to řekla jen tak mezi řečí při zkoušení před celou třídou.
Od té chvíle o sobě neustále pochybuji, moje váha je pro mě neuvěřitelně citlivé téma. A lidé v mém okolí toho zneužívají. Mám pocit, že když jim docházejí argumenty proti mě rýpnou do tohoto tématu, protože ví, že mi ublíží. Poslední rýpnutí od mého dobrého kamaráda vyústilo v jedno z mnoha mých anorektických období...při výšce 161 cm jsem chvílemi vážila 44 - 43 kilo...
Jenže pak jsem na dlouho onemocněla a začala brát HA. A váha mi jde nahoru. Aktuálně mám 51 kg, což se mi zdá celkem v pořádku. Snažím se vyhnout blbosti jménem hladovění, jsem už i zaregistrovaná na kalorických tabulkách, abych se naučila jíst 5x denně.
A mé okolí se do mě opět začíná navážet. Věty typu:" jak se pěkně začínám zakulacovat" mám na talíři tak 3x do týdne.
Je to pro mě hrozně těžké, chvílemi mám naprosto zoufalé stavy, kdy nemám sílu ani vylézt z postele, připadám si neschopná, hloupá, tlustá a hlavně si neustále opakuju, že jsem vlastně nedosáhla ničeho čeho jsem chtěla. Začínám si už i trochu myslet, že všem vyhovovalo když jsem nejedla a prostě o tom mlčela...
A proto prosím o radu: Jak jste se vy naučily naučily mít rády navzdory tomu, že okolí vám háže klacky pod nohy?
Zároveň přikládám fotku své postavy, kdyby jste znaly nějaké cvičení budu jen ráda